POVÍDKYODKAT

Vidím, že se na novou povídku vyloženě těšíte, takže mě nezbylo nic jiného než vám sem dát první díl. Podle mě se vůbec nepovedl a takřka se z toho ještě nic nedovíte, ale lepší něco než nic :D Doufám, že bude nějaky koment moc tu teď nejsem, ale budu se snažit občas něco přidávat. dílek dole :) Nemám rád výlety, které naplánovala škola, ale tenhle den strávený venku se mi začíná líbit. Vždycky jsem se rád procházel a hledal nějaké zvláštní věci a pak je přitáhl domů. Naposledy to byl kamínek ve tvaru slzy, tak dlouho ho řeka omílala o břeh, až se perfektně vyhladil a zjemněl na dotek, když jsem se dostal domů přidal jsem ho do skříňky k ostatním svým pokladům. Dneska na výletě jsem zatím nic neobjevil, i tak se mi líbí procházet se lesem a rozhlížet se na všechny strany. Uklidňuje mě to všudypřítomné ticho, které je narušeno jen občasným zašustěním listí, když se do koruny stromů opře náraz silnějšího větru. Ostatní i s učitelem se mi dávno ztratili z dohledu a tak mám trochu času por

Přináším vám nový příběh, který nebude nijak záživný a už mi tady delší dobu leží. Tak vám ho sem šoupnu ať mají moji oblíbení čtenáři co číst :) (jako vždy upozorňuji, že psát mi nejde a příběh je nudný :D ) Krátká recenze : Už se vám někdy stalo, že jste jeli na školní výlet a místo toho, aby jste se drželi poblíž třídy jste si prostě našli vlastní cestu. Přesně tohle udělal Shio. Místo toho, aby někde jako blbec lezl na zříceninu se vydal od autobusové zastávky přímo za nosem. Kochal se přírodou a na rameni odčas nadhodil batoh se svou hledačskou výbavou, kterou vždycky táhne sebou ať jde kamkoliv. Zrovna dnes se na něj usmálo štěstí a ke svým nalezeným věcem může přidat i pár svitků. Co skrývá obsah pergamenového papíru pod pečetí? Proč bedýnku se svitky našel právě Shio a co se na něj chystá? Bude věřit ve vzkaz nechaný ve svitku a nebo je zakope kde je našel ? Trochu se to chystám zamotat jestli se mi bude chtít psát :D 1. díl již brzy pokud se mi bude chtít psát :)

Jak jsem se zmínila v minulém článku tak vkládám :) aspoň jí přečte víc lidí. Už je to dávno co proběhl boj mezi Sasukem a starším bratrem Itachim, ale to není důvod, abych na toto téma nesepsala kratší básničku. Je to v době kdy Naruto a Jiraiya byli mimo Listovou vesnici a Sasuke se je vydal hledat, když se dozvěděl, že Itachi je na stopě Narutovi. O jejich boji bylo předem rozhodnuto, ale Sasuke se tím změnil konečně si uvědomil co potřebuje a co kvůli tomu musí ztratit. Cítila jsem smutek při psaní téhle básně přesně tak, když Sasuke zjistil, že stát proti někomu jako je Itachi je pro něj nemožné. Báseň nese název: Pochopení tuk dolů :) Můj sen se stal skutečností, neutečeš před vypuštěnou zlostí, v těle mi napětím zakřupaly kosti, kdo z nás se do boje první pustí. Špatně se mi tvoje techniky luští, každý jsme si uštědřili pár pěstí, bratříčku měl si velké štěstí, tvoje rudé oči situaci jistí. Musíš nenávidět, musíš tápat sám pouští, jedině tak se totiž sharingan spouští, ovládni j

Koukám, že o soutěž zájem nemáte, i když bude běžet u mě dlouoh třeba se časem někdo zapojí :) tak sem radši zatím hodím pokračování vaši oblíbené povídky. Co se stalo dál v nemocnici s Kakashim a co Naruto a Sasuke ? Asi jste trochu vypadli z děje za mé nepřítomnosti tak šupky dejte se do čtení :) budu ráda za komenty :) Článek dole :D "Uklidněte se pane Hatake teď je vizita ostatní si zjišťujte až pak." Kakashi jako v mlze jen přikývl, protože mu vyschlo v hrdle. "Rány se vám zahojili a podstupujete rehabilitační léčbu, která zatím moc nepomáhá, ale rehabilitační sestra říkala, že hýbete trochu prsty. Chce to čas a uvidíte, že to půjde." Vizita odešla a v pokoji zůstal Kakashi sám se svým svědomým. Všechno viděl černě a kdyby jen mohl vstát už by šel za chlapci, ale to právě nešlo. "Zatracený nohy a ruce!" Zaklel si nahlas a myslel, že se mu uleví, ale tíživá bolest na srdci neustávala a ještě víc přidala na intenzitě, až se přístroje rozpípaly. Do pokoj