POVÍDKYODKAT

Když byl ještě malý kluk, zažil si plno muk a všechno mu bylo fuk. Zaslepen byl jen tmou, nechtěl se bavit se mnou, tak jsem ho praštil jednou a viděl jeho auru temnou. Od té doby uplynul již čas, Gaara věří teď v nás, už necítí ten chladný mráz a jde všechno snáz. Jako kazekage Písečné je nej, s přáteli okolo je mu hej, tak se Naruto měj. Za všechno vděčí jemu, pozoruje na sobě tu změnu, už pomohl kde komu, i našemu Kazekagemu.

Věnovano nej. cvokovy Bennymu na přání. Doufám, že se to dá číst a příště ti nic nepíšu :D Benny seděl na houpací židli a kochal se přírodou. Klid okolo domu ho tak nadchl, když se od někud ozval zvuk bubnu. Donutilo mě to vylézt ze svého úkrytu a jít se podívat ven a zjistit, který blbec ruší tak krásný den. Na zápraží, když otevřel dveře to znělo jako šílený randál než nějaký bubnování. Benny se rozhodl jít na sousedův pozemek, aby se dozvěděl co se to zas děje. Jako by odpověď znal, už dopředu. Nesnášel Dana od doby co se přistěhoval hned vedle. Už od první chvíle, kdy byl Benny pozdravit nového souseda oba věděli, že budou brzo problémy. Benny obešel svůj dům a mířil si to na Danův dvůr odkud slyšel rámus. Soused seděl na jakési stoličce s divně zakřivenýma nohama. Jak na tom může sedět a nespadnout pomyslel jsem si a zkoumal jsem pohledem divné nástroje nebo co to vlastně bylo kolem něj. "Zdravíčko Dane co to tady provádíte?" Zeptal se Benny zvědavě a z hraným úsměvem se

Touha mě žene vpřed, ale rozum mě zastaví. Proč vždy chci mít všechno hned, i kdyby to měl být ten nepravý. Proč snažím se jít proti zdi? Každej úsvit zničí víru. Každej sen se rozplyne. Zapříčiní v mém srdci díru. Novej sen mě láká. V zápětí mi nohy podrazí. Proč vzdám to dřív, než se úspěch dostaví.. tentokrát se mu čelem postavím.

Tak teď by mě zajímalo kdo má vlastně na starost případ, když mě šéf vykázal za dveře. Mumlal si Sasuke a popošel kousek blíž ke kanceláři a snažil se zaslechnout útržky rozhovoru mezi Sasorim a Sakurou, ale neměl štěstí a zrovna, když se nakláněl ke dveřím tak okolo kanclu chodili sem a tam lidi s různými hlášeními a tak se musel znovu opřít opodál o zeď s potutelným výrazem a dělal jako by nic. Každý kdo šel okolo se na něj podíval a když uviděl jeho smrtící výraz okamžitě vylítl z chodby a už se nepřibližoval. Za chvíli se dveře od šéfovi kanceláře otevřeli a posunkem ruky byl vyzván, aby vstoupil. "Takže jsem se s milou Sakurkou dohodl, že vy dva budete spolupracovat dokud nevyřešíte případ!" Dořekl Sasori a usmál se směrem, kde na židli seděla Sakura. "V žádném případě s ní nikdy to bych radši s kobrou!" Rozkřikl se Sasuke. Na to nepřistoupím opakoval si v hlavě a už se otáčel k odchodu. "Nebo vás dám mimo službu Uchiho, ale dělat bordel na stanici nebudet

Sasuke se párkrát otočil a už ztratil pojem o tom kudy se sem dostal a jakou uličkou pokračovat dál. Poblíž nikoho nezahlédl tak se ani nemohl zeptat kde je a nebo jak se dostane k nejbližšímu taxíku, který by ho odvezl domů, protože se začínal bát o Naruta, jestli pořádku dorazil. Zdálo se mu, že se pohybuje v začarovaném labyrintu a nemůže najít cestu ven. Ještě, že si v nemocnici odpočinul, jinak by nebyl schopný udělat, už ani jeden krok. Zamířil směrem k jednomu baru, kterému svítil nápis už z dálky a myslel si, že se tam bude moct něčeho napít a tak se zeptat na cestu. Došel blíž a konečně si mohl přečíst název. Bar U motorkářů. Moc se mu to nezdálo a dokonce v podvědomí cítil, že by se k téhle budově neměl přiblížit, ale nic jiného mu nezbývalo a tak ušel posledních pár kroků. Venku před vchodem stálo snad dvacet motorek a vedle nich ještě několik motokár a čtyřkolek. Sasuke se odhodlal vejít dovnitř a když za sebou zavíral dveře hudba v lokále okamžitě utichla a každý upíral po

To je zvláštní název k tématu, ale když už je dáno asi k němu napíšu pár slov. Kdyby mi mělo bejt všechno jedno tak se s ničím nepíšu jen bych se poflakovala a na všechno kašlala. Rozhodně nechci, aby si každý řekl mě je to jedno, ale je fakt, že někteří se na to stejně vykašlou a řeknou to a nikdo s tím nic nenadělá. Takže pokud mají takový lidi nějaký přátelé, kteří na tom jsou s tou leností a nic neděláním o něco lépe. Nakopněte je třeba se vzpamatujou to je asi tak vše. Kdo to nepochopil nevadí je to jen má úvaha na jedno téma

VZPOMÍNKY Z DÁVNÝCH DOB! 2/2 Ještě před tím než Kakashi tenhle rozhovor vyslechl přes pradědečkovy myšlenky ho stihl vysvětit na světlonoše a říct mu vše potřebné k ovládnutí číše. Ještě zaslechl jak Orochimaru zdrhá oknem ze sklepení a za ním šustil obrovský had. Sesunul se na pradědečkovo mrtvé tělo a přísahal, že jednou pomstí jeho smrt a svůj slib zpečetil krví. Skřeti mu pomohli pradědečka pohřbít přímo ve velké zahradě za skleníkem, aby měl výhled na květiny, protože je miloval, dlouhou dobu seděl u hrobu, než se odhodlal znovu vstoupit po točitých schodech do temného sklepa. Prošel mezi stoly, až úplně do zadu k malým dvířkům ve zdi. Nechal svou sílu prostoupit celým tělem, až se okolo něj objevil bílí kruh, který se zvětšoval, až jeho paprsky dosáhli na dvířka. Po chvíli slyšel tichounké cvak a dvířka se sami otevřeli. Kakashi opatrně vytáhl krabičku a položil jí na stolek, ještě šáhl hlouběji do díry ve zdi a zchodil falešnou zástěnu, za kterou byla silná kniha, kalamář a brk

Sasuke zrovna procházel okolo stolku s kafem a koblihami a šel rovnou dál, ale na poslední chvíli mu blesklo hlavou, že po takovém výslechu musí mít Sakura hlad. Vrátil se pár kroků zpátky a popadl několik koblih a hrnek s kafem. Než došel k osudné místnosti půlku kafe vylil, jak rychle pospíchal a trochu si opařil ruku, ale na nic nedbal. Konečně si oddechl, když vzal za kliku v místnosti číslo tři, ve které měla být Sakura vyslýchána. Vešel dovnitř a zůstal zkoprněle stát na prahu. Před očima mu přeběhlo pár mžitek, protože si myslel, že se mu to zdá. Sakura pohodlně seděla na židli s nohama na stole, na kterém bylo snad úplně všechno. Jeho oči přejížděli po zaplněném stole, kde byla skoro cela pizza, vedle toho celá krabička koblih a o kus dál dokonce několik druhů pití jako coca-cola a nebo studený čaj, Sasuke jen zíral. Ještě nikdo při výslechu neměl takové pohoštění od policie jako ona. Už si myslela, že se ani pana dokonalého Uchihi nedočká, když v tom vstoupil do dveří a v náru

Ani nevěděl, kdy se mu podařilo taky usnout, jen si vzpomněl na Sasukeho a trhnutím se probudil. Naruto se protáhl a zamžoural očima po místnosti a nemohl si zvyknout, že je všude okolo tolik bíle, tak musel přimhouřit oči, aby byl schopen se vůbec vymotat z prostěradla, kterým ho někdo přikryl, ani se moc nesnažil a válel se na zemi zamotaný do prostěradla ještě víc než byl předtím. Někdo chytl Naruta ze zadu a roztočil ho po pokoji jako káču a když se dopotácel bylo prostěradlo na zemi a mohl se konečně normálně postavit, ale teď měl pro změnu další problém, plaval po pokoji a nemohl udržet rovnováhu jak se předtím točil, zamotala se mu hlava a skončil zase na zemi a to dost tvrdě, protože když vstával držel se za zadek. Bloumal pohledem okolo sebe, ale nikoho neviděl a tak vyšel na chodbu, kde se o zeď opíral Sasuke a mírně se šklebil. "Tak už ses probral ospalče, kolik toho vlastně naspíš, zatím jsem tě neviděl dělat nic jiného než se válet v posteli." Naruto se trochu za

Smutek je cítit až na širých pláních, nikdo nevěděl, že Naruto zem chrání, všude schopné ninji schání, chopte se svých mocných zbraní. Pomozte nám ve válce stoleté, kdo všechno se do sporu zaplete. Listová, Kamenná, Písečná, Oblačná, Mlžná, Akatsuki jim zůstala něco dlužná. Všechny spojili se v jednu velkou sílu, snad dosáhnou svých vysněných cílů, jen porazit Akatsuki a dostat se z jejich vlivu, všude se mstí, když nastal čas neklidu. Velký had se kolem Akatsuki plazí, myslejí si, že Naruta na kolena srazí, zatím se mu kličkovat daří a s kamarády jejich plány zmaří. Držte všichni v jeden celek, nebude třeba krutých válek.

VZPOMÍNKY Z DÁVNÝCH DOB! 1/2 Kakashi se zvedl z postele a opatrně došel do svých komnat, byl sice unavený, ale měl o čem přemýšlet, protože tohle bylo jen po třetí za celý jeho život co někomu předpověděl budoucnost. Naposledy se to stalo před padesáti lety, když bojoval s Orochimarem a donutil ho vzdát se, předpověděl mu, že jeho konec přijde, až se zrodí dva chlapci, kteří budou skoro jako bratři. Orochimaru se mu vysmál a všechno mu zopakoval a pak dodal, že už se zbláznil, kdyby mu to tenkrát neřekl těžko by poznal ty dva vyvolené. Naruto a Sasuke byli rozdílní jako den a noc, ale něco silného je spojovalo v celek a s tím neudělá nic ani Orochimaru a jeho poskoci. Byl dost zvědavý jak zvládnou oba zítřejší den. Dál uvažoval nad jejich osudem a v paměti si přehrával vyprávění, které slyšel od svého pradědečka. Stalo se to více než před sto padesáti lety v den, kdy se z Kakashiho stal plnohodnotný mág s nesmírnou silou a darem číst myšlenky i té nejmenší bytosti. V ten osudný den byl

Ať seš anděl a nebo ďábel, stejně mi na tom nezáleží. Nebe a nebo peklo, čas nám oběma běží. Vládce a nebo poddaný, krásně se vedle tebe leží. Skála co se mi do cesty připletla, moře co se z břehů vylilo, není překážky co bych nezvládla, už není nic co by nás rozpojilo. Moje sny se plní, snad tě to trochu změní, nemůžeš pořád žít v osamění.

Došel ke dveřím a potkal svého staršího bratra Itachiho, který pracoval také u policie, ale na Sasukeho neměl. Jen na sebe kývli a ani se nepozdravili, protože věděli, že tento čin si žádá jejich plnou pozornost. Sasuke už v předpokoji cítil závan nahnilého masa a ten puch se šířil celým domem a vsakoval se snad i do zdí. Nahlédl dovnitř a dal si kapesník před pusu, aby mohl dojít až k tělu, které bylo pověšeno na zdi a cáry z něj vyseli. Nebyl to pěkný pohled, ale Sasuke už si stačil zvyknout na neobvyklé umístění těla a masakr kolem. Na okolních zdech byla rozetřená krev, která znázorňovala nějaké šifry, ale ani tým dešifrovací skupiny ho zatím nemohl rozluštit. Fotograf se zrovna soustředil na vyfocení polohy těla a když vše měl vystřídali se s ním v pokoji tiskaři jak jím říká Sasuke, snažili se okolo poprášit všechny věci a pak štětečkem odhalovat otisky prstů. Tahle titěrná práce se už leckdy vyplatila, ale tady prostě nebyl otisk ani na křesle a ani na ovladači od televize, jako

Ráno se kolem kluziště procházím, nechtěně do tebe narazím, v půli slova se zarazím pak tě nechám stát a odcházím. Batoh si přes rameno přehodím, sám bez tebe si poradím, za vycházejícím sluncem odcházím, lásku k tobě udusím. Jsi nedostižná jako špička pyramidy, až na její vrchol se vydávám, dávno litují té voloviny, že odtrhli jsme se od sebe jako dvě poloviny, vracím se s tebou v náručí do domoviny.

ODHALENÍ ? VĚŠTBA! Chlapci vyběhli schody po dvou a zalezli do pokoje, kde strachy skoro ani nedýchali. Sasuke měl taky strach, ale chtěl vědět co se venku odehrává nedalo mu to a pomalu se připlazil, až k oknu a chtěl se podívat. Naruto ho zatahal za nohavici a tím ho strhl zpátky k zemi a zakroutil hlavou,aby Sasuke věděl, že s tím nesouhlasí. Sasuke setřásl ruku, která ho přimáčkla k zemi a natáhl se do okna. K hlavní bráně to bylo od domu daleko, ale i tak bylo poznat, že se na konci zahrady bojuje. Postavy, které vnikli na pozemek, byli zahalené celé v černém a snažil se omračujícími kouzly dostat přes trpaslíky a skřety, kteří bránili příjezdovou cestu. Vedle nich se pohyboval nějaký čaroděj celý v bílém a vynikal mezi všemi. Jeho pohyby byli přesné a zatím neminuli žádný cíl. V ruce měl bělostnou kostní hůl, kterou Sasuke odněkud znal, asi z nějakého vyprávění, ale nemohl si vybavit v kterém a komu patřila. Najednou zakroužil holí ve vzduchu a všechno okolo něj začalo zářit, pak

Jen na okno hodil jsem kamínek, abych zahlédl v tvých očích plamínek, okno se však neotvírá, mé srdce už pro tebe nezazpívá, když se mi do očí nepodíváš, někoho jiného v náruči svíráš. Odešel jsem bez slova rozloučení, teď pro mě začíná zkouška odloučení, to bude to pravé umučení. Čas rychle plynul a rok s rokem se minul, bolest mou, už odvanul, jako když list po vodě plul. Rád bych tě viděl u okna stát, tvoje pokývání hlavou, budu jako ano brát, pokud máš jiného hodlám se prát, miluji tě na tisíckrát.

Sakura byla odvezena policejním autem s ostrahou na stanici, kde jí prozatím vzali otisky prstů a dívali se do databáze, jestli už nebyla za něco trestaná a nebo nemá pokuty za parkování. Další pro ní nepříjemná věc byla osobní prohlídka a odevzdání oblečení a dokladů do úschovy, než se rozhodne co s ní bude dál. Zavřeli jí do provizorního vězení na stanici, kde se mačkala ještě se třemi lehkými holkami v průsvitných kombinézách. Jedna se pokoušela sebrat Sakuře bundu, ale ta se nedala a vrazila jí facku, až to pořádně mlasklo od té chvíle se od ní drželi na druhé straně cely a jen po Sakuře pomrkávali a vrhali na ní nenávistné pohledy. Naštěstí si pro ní přišli, aby byla předvedena k výslechu. Sakura vyšla z vězení a byli jí nasazeny pouta, aby nemohla klást odpor, až jí povedou různými spletitými chodbami. Konečně jí policista zavedl do strohé místnosti, v které se nacházel jen stůl a z každé strany židle. Na stole byl umístěn nahrávací magnetofon a blok na poznámky, jinak nic jen ho

Oči co září hluboko do tmy i za svitu měsíce, jsou to jen ty jedny z celého tisíce, zabodávají se do mě jako ostré jehlice, jen se do nich podívám, zrychlí se mi tlukot srdce. Nejdřív černé jako noc, od kterých není pomoc, pak se zbarví do ruda, pro někoho je to poslední záchrana. Ty oči co jsou nebezpečné, ty oči jak jsou záhadné. Každý pak zle dopadne, už jen na zem dopadne.

Po celém rodinném sídle se rozezníval zvuk sirény z poplašného zařízení. Uprostřed sálu nehnutě stál maskovaný zloděj a už teď věděl, že nemá šanci utéct a tak tam jen stál a čekal až ho zatknou. Viděl jak na všech dveřích a oknech spadli těžké ocelové mříže. Za chvíli někdo vypnul poplašný systém a z jedněch dveří se začali posunovat mříže nahoru, aby mohla policie dovnitř. Jaké bylo pro zloděje překvapení, když do dveří vešel sám, nejlepší agent FBI Uchiha Sasuke, ten podlí had, kvůli kterému se jeho rodina ocitla bez majetku a nároku odškodnění, takové problémy jim způsobil tento muž. Jediný důkaz neviny celé rodiny se nacházel v tomto kruhovém sále v tajné schránce zabudované ve zdi. Než se však stihl dostat k tajné schránce bylo pozdě a už si pro něj přišli, nemělo cenu něco policii vysvětlovat a už vůbec né panu dokonalému Uchihovi, který všechny jejich problémy zavinil. Sasuke si přeměřil zloděje přímo rentgenovým pohledem, zda někde neskrývá zbraň. Byl příliš malý a asi i mladý

Je to o detektivovi jménem Sasuke Uchiha. Samozřejmě Uchiha nesnese jednu ženu, která mu má později pomáhat s případem, protože rozumí jednomu písmu. Tou ženou je Sakura Haruno. Časem se stanou skvělou dvojkou, kterou jen tak nic nepřekvapí.

KDO JE KAKASHI?? V jídelně Kakashi: Konečně takže se můžeme pustit do jídla. (tlesknul a snídaně se objevila naservírovaná na stole) Naruto: Dobrou chuť mistře a Sasuke. (jen přikývli a dali se do jídla) Sasuke: Mistře co budeme dnes dělat? Kakashi: Chci vyzkoušet Naruta a tebe jak jste pokročili, berte ten včerejšek jako ponaučení, že kouzla nejsou na hraní! Sasuke: Já, ale nic nezkoušel, vážně! Kakashi: Fakt a co ta myš, co čmuchala po domě? Sasuke: Jak to víte, Naruto ty si mu to vykecal! Naruto: Cože neměl jsem kdy celou dobu sem se učil kouzla a nevylezl z pokoje! (naježili se mu vlasy). Kakashi: Nic mi neřekl, ale jak bych vám to vysvětlil, že nemáte zapírat a hlavně lhát. Zkrátka já vím o všem co se na celém hradě děje a koukejte vstávat půjdem si vyzkoušet co umíte. Sasuke: To není možný, si děláte srandu, nikdo nemůže uhlídat všechno a je to tady obrovské mistře! Naruto: Sasuke ty asi nevíš, že se učíš od nejlepšího mága, který kdy žil, náš mistr dokáže cokoliv. Kakashi: Sic m

Tá láska hrozně bolí. Za lásku moře soli. Jseš pro mě jedinej. Tak otevři oči a nebud´udivenej. Proč? vážně netuším. Nevím, co s tím. Hořká příchut´ samoty je ničivá. Zapomenout, musím zapomenout nic jiného mi nezbývá. Už ani nevím jak vypadáš. V ten moment se ke mě vydáváš. Hořká příchuť se s tebou vrátila.

Krajem se rozléhala líbezná melodie, která si každého omotala jako na provázku a prostě jste se začali usmívat, když slyšíte prvních pár akordů. Ten krásný zvuk vydávali housle na které hrál blonďatý mladík, který putoval krajem a dobrota srdce z něj jen sálala. Kudy prošel zůstala po něm dobrá nálada, dokonce i tam kde předtím vládl smutek, tenhle mladík hrající na housle dokázal divy. Jeho modré oči byli tak důvěřivé a přitom na sebe poutali tolik pozornosti. Už prošel několika městy a vesnicemi kde hrál tesknou melodii pro ztrátu svého nejlepšího přítele. Nikde se necítil doma jakoby měl jít pořád dál a na nic se neohlížet. Z něčeho cítil radost, ale taky byl někdy smutný, nejvíc zapomenout mu pomáhalo právě hraní na housle a tak si je přiložil a začal hrát a lidé se začali scházet do kruhu okolo něj a poslouchat ten tesknivý nářek. Když dohrál lidé ještě zůstali stát, aby vstřebali emoce s té hudby, která drásala srdce. Jediný kdo zůstal na místě, když se lidé rozešli byl postarší

Naruto se Sasukem v patách vyšli z výtahu, který se rovnou zavřel a odjel o patro výš, kde nabral další návštěvníky nebo pacienty. Snažili se jít potichu, aby nenarušili klid, který se linul po chodbě, ale moc se jim to nedařilo, protože Sasukemu na hladké podlaze vrzaly podrážky u bot. Naruto se jen ohlédl co je to za hrozný zvuk a Sasuke na to jen pokrčil rameny a podíval se na něj provinilým pohledem. Naruto se chtěl dát do smíchu, když viděl jak se tváří, ale naštěstí si včas uvědomil kde zrovna teď jsou. Musel semknout rty, aby se nerozřechtal na celou nemocnici. Nakonec se začal tvářit jako vycházející sluníčko na poušti, které ihned každého sežehne a nakazí dobrou náladou. Konečně se trochu uklidnil a šel jako první rozlehlou chodbou a přitom se díval na štítky u všech dveří do pokojů, aby našel ten správný. Naštěstí se z jednoho pokoje vypotácela na chodbu sestřička a tak se mohli zeptat na číslo pokoje. Sestřička se na ně mile usmála a nasměrovala je nejdřív k ošetřujícímu lék

TREST Kakashi: Říkal jsem si, kdy se něco stane, ale že tak brzo a ještě k tomu Naruto. Proč si se vrhnul do čarování pro pokročile, když neumíš ještě používat ani základní zaklínadla? Kde si nechal mozek asi někde na výletě ne! Naruto: Promiňte mitře, už to víckrát neudělám, jen mě toho zbavte. Kakashi: No nevím byl by to dost velký trest, kdybych tě v téhle podobě nechal pár dní, ale na druhou stranu by ses nemohl učit kouzla a byl by si k ničemu. (uchychtnul se mistr) Naruto: Moc prosím slibuju, že se ty kouzla naučím do zítřka jen mě dejte do pořádku. Kakashi: Zní to zajímavě a aby si to neměl tak jednoduchý přidám ti dalších pět stran navíc. Sasuke: Mistře, už ho netrapte a proměňte, vždyť vypadá šíleně, kdo by chtěl mít místo hlavy knihu a jak by v ní hledal kouzla, když ani nevidí na stránky. (na tváři mu pohrával úsměv, takhle se nepobavil, už dlouho) Kakashi vytáhl ruku z kapsy a jen máchl pár znaků do vzduchu a Narutova hlava se vrátila do původního stavu. Sasuke zamžikal oči

Dávám sem tuhle jednorázovku účastnila jsem se s ní v soutěži a kupodivu byla jsem druhá tak snad se bude libit i vám :) Prosím nechte mi nějaký komentík děkuji :) "Vstupte." Řekl písečný Kazekage Gaara a uvelebil se ve svém křesle a nasadil znuděný výraz. Tahle práce byla dost vyčerpávající. "Kazekage přišla jsem na váš rozkaz." Hlásila Temari a vážně pohlédla na unaveného vůdce vesnice. Gaara se na ni usmál a pokývnul, aby si sedla. "Proč mě tak oslovuješ, teď už jsem jiný, lepší a pomáhám celé vesnici." Temari se ulevilo a strnulé tělo povolilo v nuceném gestu. " To jsem ráda malý bratříčku. Tak proč si pro mě nechal poslat? Jinak hlídku za mě vystřídal Kankuto jak sis přál." Dopověděla a čekala co jí Gaara řekne o nové misi. "To jsem rád a klidně mi tak říkej už mě nebaví poslouchat pořád do omrzení Kazekage, měli by mi říkat jménem, ale o tom si popovídáme jindy dal jsem si tě zavolat, protože půjdeš na misi do Listové vesnice." Už

Sasuke zrovna přišel do kuchyně, protože slyšel nějaké zvuky a tak se tam šel podívat, přišel akorát včas, když si chtěl blonďák nandat jídlo. Hned využil příležitosti a chytil ho ze zadu a mrštil s ním do židle. "Tak a teď mi povíš co se to tady děje!" Rozkřikl se Sasuke, až to muselo být slyšet na zahradě, protože balkónovými dveřmi se přiřítil pes a začal štěkat a vrčet, když si ale všiml, že se nic neděje šel k Narutovi a hlavu mu položil na koleno, aby ho mohl podrbat za uchem. "Hodný Sora, neboj kdyby něco řeknu." Pes vyplázl jazyk a zbožně se díval na Naruta, který ho drbal za ušima. "Co tady vlastně chcete, proč jste se vloupal do domu ?" Obořil se Naruto. Sasuke se chvíli díval na psa a pak na toho kluka než se vzpamatoval. "Já jsem tady doma, ale nevím co tady děláš ty?" odpověděl Narutovi otázkou. Oba se zhluboka nadechli a pak polkli než se pustili do odpovědí. Při vší smůle začali povídat oba ve stejnou chvíli a tak Sasuke nechal mlu

V noci se krajem touláš, už nikoho neposloucháš, jen ve splněný sem doufáš, proto se na houpačce houpáš. Být ten nejlepší přání je tvé, každý říká, předem to vzdej, nešikovný jsem prej, ruce pryč od ninjutsu dej. Jsi prostě k ničemu, tak se s tím smiř, spíš na cíl pořádně miř. Chakra je součástí tebe, nespadla od někud z nebe, jistá ruka tě vede, věř hlavně v sebe a rasengan se ti povede.

UČENÍ, UČENÍ A UČENÍ V pokoji Naruta: Sasuke: Co říkáš té jeho povídačce o mouše? Naruto: Mistrovy bych věřil snad vše i tohle dává nějaký smysl nemyslíš? Sasuke: Docela jo, jen si říkám, proč si vzpomněl zrovna na tohle kouzlo, když jich je tolik. Naruto: Třeba měl zrovna okno a nemohl si na nic vzpomenout, co já vím a nebo to bylo nejlepší řešení. Sasuke: Tak už toho nechme a radši se podíváme co je na první straně. (Oba otevřeli knihy a četli nahlas zaklínadla pro první úroveň kouzlení.) Naruto: Přeměny v živé tvory, pokud se chcete přeměnit, nezapomeňte kouzelnou formuli jak se změnit zpět do původní podoby. Sasuke: To nebude asi tak těžké, jak píšou šym. Naruto: Sasuke ty pitomče, co si o sobě myslíš ještě sis ani dočetl pravidla. Sasuke: písk,písk. Myš! Vidíš je to jen docela jednoduchý. (Svalil se vyčerpaně na postel a těžce oddechoval.) Naruto. Seš v pořádku ty blboune? Ještě seš vyčerpanej z včerejška a takhle blbneš! Sasuke: Aspoň jsem si zkusil co to znamená bejt v myší kůži

Písek proplouvá mi v dlani, před ostatními mě řadu let chrání, každé zrnko vyvolává vzpomínku na ní, písek co je mi tak drahý, chybíš mi mami. Chtěl bych být všemi milovaný, když uvázlo mi poslední zrnko v dlani, uvědomil jsem si, že sebe nemám tak bránit, ale všechny ostatní pískem chránit. Když prohání se okolím bouře písečná, všechno za sebou novým pískem pokrývá, do srdce se každému šustivý zvuk zarývá, jak poslední zrnko písku na zem dopadá.

Když dopověděl vešla bez zaklepaní do kanceláře Shizune a rovnou si to namířila k Tsunade, které vynadala, že už po několikáté neudělala svojí práci a je vzhůru celou noc a přitom si vůbec nevšimla, že v místnosti je ještě někdo další a tím pádem byla Hokage zesměšněna. Shizune ukončila seznam nedostatků Tsunade a teprve teď si všimla hloučku v rohu místnosti. Začala se před Tsunade uklánět a omlouvat se, že ruší na schůzce skupiny, která má byt vyslána na společnou misi a vycouvala rychle z kanceláře, aniž by jí stihla Tsunade vynadat. Jakmile zabouchla Shizune dveře, tak se začal Naruto s Nejim dohadovat, že nikam spolu na misi nejdou, ale v tom jim oběma Tsunade flákla takovou facku, až se zastavili o betonovou zeď, v které nechali otisk svých postav, až začala padat omítka. To jim úplně stačilo a tak se raději dívali do země a zatínali pěsti. Nezbylo jim nic jiného než misi přijmout, protože momentálně se ve vesnici nacházeli jen hlídky a ostatní byli pryč na misích, takže sestavil

Konoha je jedno z vyspělejších měst, které se nachází v Ohňové zemi. Kdo se ocitne v tomto koutě světa musí mít za každou cenu, alespoň jeden mobil a úplně nejlepší je, když máte v každé kapse jeden, kdyby se náhodou druhý porouchal a nebo volal další kamarád. V celé Konoze se zatím nenašel člověk, který by se nechlubil se svým mobilem a říkal, že ten jeho je nejlepší a co všechno umí. Byli tací, kteří se už bez něj neobešli vůbec, dokonce i pár minut bez mobilu pro ně bylo k zešílení. Někteří se i kvůli mobilům hádali, už to zašlo tak daleko, že se poprali na náměstí jen kvůli tomu, aby ten druhý uznal, že má zastaralejší model a nebo poškrábaný displej. Jediný kdo chodil s hlavou v oblacích byl Naruto, který je vůbec nechápal, sám sice jeden starší mobil vlastnil, ale neměl páru co je to zač a už vůbec jaké má funkce. Na Naruta to bylo moc složité, ani esemesku poslat neuměl. Jednou, když byl doma, začal jeho telefon nadávat : "Zvedni mě nebo tě nakopu!" Naruto ho tedy zved