POVÍDKYODKAT

Nemáte na nic náladu, cítite se sklesle? Tady je jedna dobíjecí Narutova báseň. Jak už název napovída já se prostě nevzdám. Napadla mě jen tak, není to nic extra. Smutný ses mi zprvu zdál, to co zahlídla jsem dál, bude asi tvůj věčný žal, co na povrch vystoupal. Předem ses mu vzdal, aby ti srdce rozdrásal, dlouho by si spal, s myšlenkou, že ses klidně vzdal. Kam se podělo: Já se nikdy nevzdám ? Takového tě prostě neznám, tváříš se jako, když nejsem zván, v myšlenkách se touláš kudy kam. Jen teď vědět kudy se máš dát, aby nenásledoval krutý pád, než zas začneš s myšlenkami spát, přeci si ho mýval rád. Zvolám: Já se nikdy nevzdám!! Až nepřítele poznám, silou se mu snad rovnám, svoji větu pak zvolám. Já se nikdy nevzdám !! To si pamatujte, hlavně si to všichni opakujte, rána sem a rána tam nezapomínejte. Nejvyšší čas, abych povstal, všechny na hromadu vás dostal.

Měla bych začít asi od začátku. První medvídek, kterého jsem dostala byl takový malý s růžovým kožíškem a červeným tričkem. To mi bylo asi 5 let a úplně mi stačil měla jsem co dělat, abych za ním byla vidět. Mám takový dojem, že je ještě někde na půdě v krabici, ale nevím to jistě. Když jsem šla poprvé do školy, myslím tím 1. třídu já totiž do školky nechodila :D Tak mi brácha dal svého velkého medvěda, ani unést jsem ho skoro nemohla. Brácha byl starší a s větou už ho nepotřebuju mi ho dal. Ten medvěd byl stejně velký jak já s tmavě hnědou jemnou srstí a měl jednu zvláštnost. Trochu jsem s nim pohnula a on mručel :D Bylo to poprvé, kdy jsem měla něco co vydávalo zvuk :D Moje sestra měla taky medvěda, ale ten byl doslova obrovský celý světle modrý. Řeknu vám na něm se krásně spalo byl něco jako můj velký měkoučký polštář. Se divím, že si to ještě pamatuju. Dodnes máme v obýváku na druhém gauči tři medvídky. Jak rosteme asi s náma stejně zůstává trocha toho dětství. Nerada bych se dětst

Co se to chystala našemu medvědovi udělat? To bych si nikdy neodpustil. Nabádal se vrchní hlídač brány a došel až k zrzce, která před chvíli usnula. Vypadá jako normální kunoichi, ale něco jí dělá silnou. Tak to proto se medvěd z ničeho nic sebral a upaloval až sem. Cítil velké nebezpečí a já už se strachoval, že jsem nad ním ztratil kontrolu. Poplácal medvěda po tlapě a nařídil mu ať se vrátí k vesnici, která byla nedaleko. Sám dohlédl na přenos cizích ninjů do bariéry. Musejí nejdřív projít zkouškou, než budou moct mluvit s vůdcem. "Odneste je dokud ještě spí." Použil ještě trochu svojí síly, co kdyby se probudili dřív. Hm čtyřčlenná skupina z Listové. Kdo z nich je asi velitel přemýšlel a sám následoval nosiče až doprostřed bariéry. "Tady jsou Manu pusť se do práce." Přenechal je hnědovlasému vytáhlému klukovi. Sice na to nevypadal, ale byl to specialista na genjutsu. "Dobře pokud projdou zkouškou tak je zavedu do vesnice. Ty se vrať střežit vchod." Man

NARUTOVA VOLBA!! Co po mě jako chtějí vědět, vždyť jsem jim to říkal už včera, že s ohněm problémy nebudou, ale oni to asi nepochopili nebo co. Moc se mi nechce vysvětlovat všechno od začátku, ale jak je vidět mají o mě opravdu zájem, dokonce bych řekl, že se o mě trochu bojí. Stejně jsem rád, že můžu být mezi nimi, takhle spokojený bych asi nikde jinde nebyl. V poslední době mě trápí jedna předtucha, kterou mi na okamžik ukázal dalekohled, když jsem se díval na zářivé a pohasínající hvězdy. Jedna hvězda zrovna dohasínala a tak jsem zaměřil dalekohled přímo na ní, dokud nezhasla úplně v ten samí moment se mi před očima ukázal mlžný obraz, byli to sekundy z budoucnosti. Z prvu jsem nechápal co mi chce dalekohled odkrýt, ale i tak malá chvilička zachytila právě ten okamžik, kdy místo tří zbudeme jen dva. Kdykoliv si na ten okamžik vzpomenu nahrnou se mi do očí slzy. V ten moment si připadám tak sám a opuštěný, ale pak si vzpomenu, že vedle mě stojí Sasuke a držíme spolu tak jako nikdy př

Taky máte rádi ten sobotní úklid jako by to nepočkalo na jindy. Já jsem trochu přemýšlela a napsala jednu snad trochu vtipnou básničku na tohle slovíčko. V poslední době nerada uklízím :D Pořád můžete reagovat na předchozí článek a obrázek cokoliv mě potěší hlavně když komentujete. Taky bych vás chtěla poprosit o hlasy do soutěže u Haru jde o 5 kolo SONB děkuji všem. Tak tady je : p.s hlavně při čtení nepíjte :D Od pondělka do pátku, testuju zametací lopátku, můžu jít dopředu i pozpátku, jen když uklidím hromádku. Tam a sem jen nesmím ven, prach se smíchá s odpadem, hlavně když je čistá zem, jen se porvat s úklidem. Vysavač je pomocník skvělý, všemu bordelů s výkonem čelí, vysaje klidně i hromadu zelí, pak bude mít pytel plný. Hadr na koště, leštěnku do ruky, oba slibují vysoké čistící záruky. Když už je konečně úklid u konce, najde se někdo kdo udělá ťápance.

Sice se to snadno řekne, ale taky nemam odvahu to zkusit, třeba to ani nezabere přesvědčuju sama sebe, ale stejně to nakonec udělám. Přiblížím se ještě víc k Sasukemu a roztřesou se mi ruce. Co to se mnou je, vždyť nechci udělat nic hrozného a spíš se na to těším. Jaké to bude na poprvé? Asi zvláštní jako je vše co je spojeno se Sasukem. Vzdálenost mezi námi se zkracovala, až jsem se dotkla svými rty těch jeho semknutých a jemně je pohladila jazykem, když se nic nedělo víc sem se přimáčkla a prohloubila polibek, teprve pak párkrát zamrkal a vytřeštil oči. Hned na to se vzpamatoval a odstrčil mě z dosahu jeho rtů. Hřbetem ruky si otřel ústa a v tom pohybu jsem zalitovala, že jsem to vůbec zkusila. Odvrátila jsem se ke zdi a sledovala kalendář, který nebyl ještě otočený na správné datum a tak jsem ho bezmyšlenkovitě otočila na další stránku. Pořád bylo v kanceláři nepříjemné ticho a ani jeden z nás se nechtěl chopit prvního slova. Neměli jsme si co říct a vznikla mezi námi propast to by

Dnes sem ještě vložím tuto kolonku na dotazy ohledně všeho možného. Samozřejmě dění na blogu a nebo kdy co zveřejním nebo co právě píšu. Klidně se ptejte ráda odpovím pokud to bude nějaká smysluplná otázka :D Nebo vás zajímá proč tady něco nemám? Mužu odpovědět hned nerada něco měním :D, ale i tak se nebojte zeptat na cokoliv. Hlavně vyplňujte mail u komentáře (je tam na to kolonka) ať víte, že už jsem vám do komentáře odpověděla. Pokud by to bylo něco soukromého můžete mi vyplnit vzkaz autorovy ten je trochu níže a taktéž nezapomeňte přidat mail ať můžu odpovědět. Děkuji za pozornost :) Ještě bych dodala, že pokud se tu nějaký den nic neukáže není to proto, že nemám co přidat. Jen je tu málo komentů a mě se pak tím pádem nechce nic zveřejnit :D

Jak bych měla začít. No rozhodně tenhle článek věnuju mému blogu. Jak jste si mohli všimnou u mě se toho moc nemění :D Víte proč to tak je? Nemám ráda změny. Vždycky si na něco zvyknu a nehodlám nic předělávat. Na nějaké počítačové úpravy jsem úplné pako bohužel no :D Ještě, že mi Hatake CHaos vždycky udělá nový dess a ještě ho i nastaví. Za to mu moc děkuju. Sama bych to asi dávno vzdala a blog si vůbec nezaložila. Snažím se psát co nejčastěji, i když někdy to prostě nejde a nemůžu s povídkou hnout to taky není žádná změna stává se to dost často. Nechci, aby to vyznělo tak, že se žádných změn nedočkáte určitě někdy v budoucnu ano. Mám v plánu sem dát kolonku na dotazy, protože si myslím, že to bude aspoň trochu k užitku. Victor bude mít kam psát o další díl Čar a kouzel :D Mám takové tušení, že až to založím bude tam psát jako první :D Asi také pozměním úvodních pár řádku o nekopírování článku a kreslené tvorby plus zřejmě přidám taky článek pro spřátelení nových SB. To je asi tak vše

Dobrý večer přeju všem návštěvníkům. Dneska sem dám Domov je to už předposlední díl. Doufám, že se povídka líbí a můžete se brzo těšit na druhou řadu Klidně komentujte :D To dostanu vynadáno, že jsme špatně hlídali, kdyby nebyla tahle práce tak dobře placená dávno bych s tím sekl a šel dělat něco normálního. Rychlými kroky se blížil ke kanceláři, kde seděla ta nejpřísnější sociální pracovnice, kterou kdy viděl, navíc připomínala starou babiznu z perníkový chaloupky. Došel k jejím dveřím a zaklepal, musel počkat až na vyzvání nebo by mohl vyfasovat nějaký hnusný trest a to on nechtěl a navíc, když nese špatné zprávy. "Dále!" Ozvalo se za dveřmi a hlídači nezbylo nic jiného než jít dovnitř a všechno nahlásit. Hned bylo ve sklepení rušno, protože každý z hlídačů prohledával každý kout a odbočku ve spletitých tunelech. Prohledali poslední místo, ale Naruta se jim nepovedlo najít, jako by se vypařil do neznáma. Naruto se mezitím stihl dostat z tunelu na denní světlo a trochu se z

Tuhle básničku jsem psala s kamarádkou, která nechce být jmenována tak to vydám za nás obě :D Podle mě má talent lepší než já škoda, že nechce psát další společnou báseň. Moje básničky jsou tak nějak nijake teda aspoň si to myslím. Co říkáte na naše společné dílo ? Lampy vrhaj stíny v ulicích. Potemělá předměstí vítají sníh. Každý touží získat srdce hořící. Každý chce slyšet smích. Vítr větve stromů odlehčí. Stopy v bílým třpytu postrádají pár. Vánoce se blíží, utichla noc. Jen svíce v lampách slibují žár. Mráz kreslí květiny na tabule skel. V tuhle svatou dobu by každý na smutek rád zapoměl. Každá chyba přpomene se. Každej skutek odplatu zná. Každá zima vítá jaro. Každá bludná duše svůj přístav nepozná. Led se leskne jako hrana střepu. Teplo postrádám. Život poznám jen podle tepu. Vítr větve stromů odlehčí. Stopy v bílým třpytu postrádají pár. Vánoce se blíží, utichla noc. Jen svíce v lampách slibují žár. Mráz kreslí květy na tabule skel. V tuhle svatou dobu by každý na smutek rád zap

Ráda bych vás poprosila o nějaké hodnocení pokud moje povídky čtete, i kdyby to mělo být jen zakliknutí hvězdiček podle toho jak se vám díl líbil, i když raději bych brala nějaký komentík jestli nedělám třeba moc chyb a nebo jestli mám něco zlepšit. Budu ráda, když se takto vyjádříte ke každému dílu povídky a nebo básničce, kterou pošlu jinak se změn nikdy nedočkáte děkuji. Snad sem to nenapsala nějak debilně. :D Už sem dám povídku :D KAI-Orel, BLESK-Okřídlený kůň, TLAPKA- Medvědice!!! Kakashi: Moji přátelé, náš čas se blíží. Blesk: Rád jsem ti sloužil, byla to pro mne čest, nosit na svém hřbetě tak skvělého čaroděje. Kakashi: Děkuji, ale proto jsem nepřišel, chci vám říct své poslední přání. Tlapka: Brum brum nechce se mi ještě opouštět svět, kolikrát jsem ti dělala štít vlastním tělem a ty teď klidně přijdeš a řekneš, že je konec!!! Brum! Kai: Tlapko, ale s tím se nedá nic dělat jednou to přijít muselo. Kakashi: Proto si s vámi chci promluvit. Je tady takový menší problém s číší. Kai

Ahojte lidičky dneska se rozběhlo další kolo u haru na blogu pokud by mi chtěl někdo dát hlásek může tady budu moc ráda, když dá aspoň někdo. Dneska mám v plánu dopsat dílek k jedné z povídek určitě je na co se těšit. Další plán do budoucna je kreslení nějakého RPC ještě ani nevím jaké :D, ale to už asi dnes nestihnu. Uvidím jak se mi bude chtít :D Chcete tady na blogu nějaké změny? Já doufám, že se vám u mě alespoň trošičku líbí.

Čekala na další rozkazy od Ibikiho, ale už se neozval. Lisa se otočila zrovna ve chvíli, kdy se na obzoru tyčil do výšky obrovský medvěd. Nikdy nespatřila něco tak děsivého, pokud by nepočítala Naruta v podobě Kyubiho. Trochu to s ní otřáslo. Docela brzo se vzpamatovala a vymýšlela plán útoku. Nemohla nechat Ibikiho a Suri v takovém nebezpečí a nepomoct jim. Sil měla zatím ještě dost. Znovu se podívala na medvěda, který vycenil zuby a pomalu otevřel tlamu. Na zem skáplo několik slin co se podobaly velkým loužím po dešti. Klidně by si je někdo mohl splést s Lisou, která se do jedné takové rozplynula. Její hlavní živel byl voda, takže to pro ní nebyl vůbec žádný problém a přitom skvělé maskováni. Stejně se nebylo kde schovat povzdychla si Lisa a pomalu se zhmotnila. Počkala pár minut, než se aktivovala její technika a potichu našlapovala připravená kdykoli zaútočit, ale sama toho moc nezmůže. Potřebuju, aby mě někdo kryl a odlákal medvědovu pozornost jak od Ibikiho a Suri tak od jejich p

Dneska jsem se rozhodla napsat kratší článek o lidech a květinách. Je to jako rub a líc. Každý má dvě strany. Svou temnou a světlou stránku, která se někdy ukáže a zastíní tu druhou. Právě by se to dalo přirovnat k růži. Ten lepší člověk si dá pozor a o trn se nepíchne, kdežto ten zbrklík si stoprocentně popíchá prsty jak Růženka v pohádce. Stejně pochybuju, že by se našel někdo kdo se o trny nikdy nepopíchal. Já osobně se každoročně popíchám o růže či bodlák je to asi už takový zvyk když trhám plevel okolo nich. Pokud by jste chtěli vědět jaké květiny mám ráda tak asi všechny sice by se našlo pár, které až tak nemusím, ale rozhodně je nezavrhuju. Víte jaké mám nejraději? Přece ty co voní. Jiné zas kvůli tomu jak pěkně vypadají a nebo, že dlouho kvetou. Je hodně podob květin stejně jako vlastností lidí, některé neznáme jiné poznáme na vlastní kůži. Tak přivoňte si k růži a pozor na trny :D

Ahojte dnes sem dávám básničku na objednávku je pro Arty tak snad se bude líbit. Téma si zadala přátelství tak jsem nechala i stejný název. Moc se mi nepovedla tak to berte s rezervou. Neuvažovala jsem tak nějak o ničem, když mi tato básnička utkvěla v hlavě snad jí pochopíte. Arty pro tebe : Přátelství pro Arty Slovo sám mi rezonovalo v hlavě, do té doby jsem musel věřit jen sám sobě, ale to jsem ještě nevěděl o tobě, už jsem ani nedoufal po takové době. Teď už nejsem sám, tvojí ruku přijímám, od kdy tě vlastně znám, těžko na ty doby vzpomínám. Naše přátelství mě drží nad vodou, jako ochranná ruka, před nečekanou záhubou, tvé prsty, mojí ruku do dlaně už zvou, utíkám do ní před samotou svou. Dnes už nejsem sám, před tebou utíkám. Pořád si velký pán, stále tě dobíhám, když už jsem u tebe, tvou ruku svírám, na naše spojené dlaně se stále dívám. Vedle sebe jdem, jen s malým rozdílem, ty si jdeš po svém, zatím co už si v srdci mém. Teď už nejsem sám, tvojí ruku přijímám, od kdy tě vlastn

Přidám sem k tomu jeden prdi claneček já úplně zapoměla na další kolo u Haru, kde soutěžím v SONB. Probíhá již třetí kolo. Pokud by se našel nějaký hlásek tak sem . Děkuji. Co bych na to jako měl říct, nic mě zrovna nenapadá, jen samí poklony co bych jí chtěl šeptat do ouška. No a teď už je pozdě, když zalezla do kanclu, já bych si nejradši nafackoval sám, ale myslím, že jedna facka od Sakury už stačila, vůbec bych neřekl, že má takovou páru. Není tak slabá ,už jsem o ní začínal mít starost a jak vidím úplně zbytečně ta si poradí snad v každém případě. Šel jsem hned za ní, kdo ví co by byla schopná provést, v kanceláři, když je tam sama. V klidu obejdu stůl a sednu si do koženého křesla naproti ní, už jsem chtěl něco říct na obranu, ale nedala mi příležitost. "Tak, když už ses konečně obtěžoval přijít, ráda bych si promluvila." Jen jsem přikývl, i když vlastně ani nevím oč jde a nechám Sakuru mluvit na tom, už jsme se dohodli předtím. "Odkud bych měla začít? Nejlíp od za

Rozkvetla jsem jako růže, kdo na světě mi pomůže, nikdo za nic nemůže, to srdce všechno přemůže. Jak jsem mohla mít ráda cynika, teď se při té vzpomínce rozvlikám, myslím na něj když se převlíkám, raději od něj pryč utíkám. Tvář si ode mě odvrátil, bylo to jako by ses nikdy nevrátil, naše přátelství si znesvětil a všechny vzpomínky rozdrtil. Srdce se mi právě svírá zůstala v něm černá díra, každý na mě pořád zírá, zůstala mi už jen víra.

Další dílko z moji palice. Snad si to někdo přečte budu ráda za jakýkoliv koment a nebo připomínku trochu to tady upadá. Vím, že většina z vás chodí do školy a tím pádem jste pod palbou zkoušení a písemek, takže vám přeju, aby jste tohle pololetí zvládli aspoň v rámci možností a vědomostí. Pamatujte nikdy se nevzdávejte až do úplného konce. Hudba, tanec, léčí smutné duše, dokonale a jednoduše, když tě chytne, nemáš klid, ten rytmus nejde zastavit. Nemůžu spát a nezvládám bdít, ve tvé náruči moc chtěla bych být. Sama však bloudím ulicí, však v hrudi mám srdce hořící. Sny jsou jen odrazem, věčným šedým dotazem. Co skrývají za svým odkazem? Láska je silným provazem, dokud neprojde bolestným podrazem. Sny jsou jen přání, co mizí za svítání. Láska patří mezi nejčastější nemoci, už od ní není pomoci.

Tohle téma mě donutilo dost přemýšlet, protože to není jako obyčejně jen tak něco. Asi mi to nemyslí :D Však já na něco přijdu viz. níže :D …. Živel nebo živly, když si toto slovo řeknu napadne mě jako první oheň, voda, země, vzduch, ale to asi každého taky bych mohla přirovnat tyto věci jako k moci nad námi. Myslím tím živelné pohromy s obrovskou silou ničit vše okolo. Kolikrát už se stalo, že voda stoupla v řekách a vyplavila několik vesnic a měst nebo vichřice zničila střechy u domů, stromy a nebo celý les. Je toho hodně i požár umí pořádně potrápit takhle aspoň já vidím živly. Jsou silní, když vypuknou tak jsou takřka neporazitelní a umějí napáchat tolik zlého ve světě. Ještě bych k tomu přidala jeden živel sice nespadá do těch hlavních, ale myslím, že do nich bezesporu patři. Je to blesk, který když udeří není mu vyhnutí. Tohle je můj názor na toto zvláštní téma týdne a jaký názor máte vy ? P.s V klidu si tu čtěte a komentujte :D Především u povídek mě mrzí tak málo komentíku.

Přikládám další dílek Domovu, ale velice mě sklamalo, že se Kouzla a čáry nikomu nelíbí. Jeden koment mě dosti zarazil, asi píšu hůř než jsem si myslela a lepší to asi už nebude. Během dnešního dne přidám ještě téma týdne jestli něco napišu. KLIK díl dole : "Aaaaaaaaaa……! Co to, to byl jen sen?" Přesvědčoval sám sebe Naruto v setmělém pokoji a začínal se třást po celém těle, ještě v životě se tak strašně nelekl, ale kdo by se nebál ducha zemřelého kamaráda, tak toho by rád viděl. Snad jen nějací vymítači duchů a nebo cvok z blázince co si povídá i s věšákem. Naruto už po tak děsivém probuzení nemohl usnout a spíš se bál, že by se sen mohl opakovat. Převaloval se na rozvrzané posteli a nakonec vstal s tím, že si šel kleknout do nejtmavšího rohu v místnosti. Opřel si ruce o zeď jako v tom snu a snažil se něco najít, nějaké vodítko, přeci by se mu to nezdálo jen tak. Přejížděl po každé prasklince i chybějícím kousku omítky. Už chtěl ruce odtáhnout, ale našel co hledat, teď mu t

VLASTNOSTI KRVE! Tak na co jsem ještě neudělal testy přemýšlel Kakashi, až se mu z uší valila pára, jak mu šrotoval mozek. Podařilo se mu zjistit, že Narutova krev reaguje na slunce a tmu, další zvláštností byla teplota krve, ale to se dalo očekávat, když v něm koluje oheň. Zakroutil hlavou a zkusil pár kapkami krve potřísnit žábu, kterou před chvíli našel v nedalekém rybníčku, ale bohužel přišel pozdě. Byl si jistý, že jí už nic nepomůže, ale přeci jen našel odvahu zkusit i nemožné. Žába ležela nehnutě na jeho dlani a vypadalo to, že se nic nestane, ale po chvíli se Kakashimu zdálo jakoby se slabounce zachvěla. To je přeci blbost už byla mrtvá, když sem ji tam našel. Další zachvění a Kakashimu se začala třást ruka jako ještě nikdy v životě. "Kvák, kváák." Žába sebou cukla a seskočila ještě trochu vylekaná s Kakashiho rukou a odskákala někam do rohu laboratoře. Kakashi byl dlouhou dobu v šoku a jen civěl do temného rohu kam se schovala. "Nemožné!" Zaznělo to slovo a

Zase jedna básnička ať se nenudíte a máte si co přečíst. Snad se bude líbit už vymýšlím další díl Tajemné vesnice doufám, že bude trochu ke čtení, protože jsem se zasekla a nevím co tam napsat dál :D Ve velké dali za širou plání, nikdo o nich nemá zdání, ale toto vyprávění nepřehání, že jsou ve své zemi páni. Kdo mi nevěří, ať se podívá, kam každý o půlnoci chodívá, tam kdesi v dálce leží Listová, která touto dobou bránu otvírá. Hokage sedí v kanceláři, mise třídí podlé stáří, i když na nebi už hvězdy září, Shizune její snahu maří. O kus dál jí Naruto rámen u staříka, pořád na hlad si naříká, s plným bříškem ho doma čeká peřinka, snad zas nebude chtít něco stařenka. Sakura bojové pilule míchá, při tom se ani nezadýchá, ale jíst se to nedá, pořád v lese byliny hledá. Ino má kolem sebe květiny, jako by to byli členové rodiny, ale čas jim odťukávají hodiny, než přijdou čerstvé noviny. Sai odšroubuje uzávěr od inkoustu a vyčaruje párek chroustů, ať prohledají míst spoustu, snad Sasuke nevy

Přemýšlela jsem co k tomuhle tématu napsat a nakonec mi svitlo :D Takže pozor můj debilní článek. Nejdřív bych musela zauvažovat kam na pustý ostrov spadnu a nebo se tam vydám sama. Kdyby nebylo vyhnutí jistě bych raději vybrala ostrov kde je teploučko :D (zimu moc nemusím takže k Antarktidě na pustý ostrov nechci :D ). První a hlavní věc by byli plavky, protože i kdybych tam byla sama bez domorodců a nebo křováku stejně bych nebyla nahá a jen tak courala po ostrově sem a tam :D Zvláštní, že každý by upřednostnil jídlo, pití a nebo přátele já teda oblečení. Až pak to ostatní. Otázkou zůstává jestli bych nechtěla někoho sebou na ostrov, aby třeba pomohl se stavbou nějakého přístřeší a nebo lovu ryb atd.. nebudu tady vypisovat každou blbost. Mám ráda klídek takže asi sama jen nevím jestli bych to zvládla. :D Jo a kdybych mohla přála bych si tam oheň, protože bez zápalek a nebo zapalovače bych jaksi nepodpálila ani seno. Už se docela těším na palmy a písek pod nohama vždycky jsem měla rád

"Rychle do útočné formace." To byla poslední věta, kterou stihl Ibiki zařvat na Kunoichi. Mayu se rychle schovala za pár keřů poblíž rozložité větve co jí napůl kryla a poskytovala štít, před útokem z levé strany. Nestihla si všimnou kam se vypařila Lisa asi utekla. Odfkla si Mayu. Jen Suri zahlédla jak se snaží vyšplhat na větev. V okolí cítila cizí chakru sice v malém množství, ale i to mohlo znamenat hrozbu. Ibiki se skrýval kousek stranou za větším kopcem. Měl tam výhled na všechny strany, jen on byl skryt před zraky ostatních. Kdyby si Mayu nevšimla kam se odkutálel nikdy by nevěděla jeho polohu. V jedné ruce netrpělivě svírala shuriken a v druhé kunai. Nerada čekala, až na ně někdo zaútočí. Vždycky překvapovala rychlým bojem prvního kroku k nepříteli, ale dnes pod velením Ibikiho si netroufla nějak porušit jeho nařízení. Naše skupina nemá zrovna dobrej den. Myslel jsem, že se dostaneme aspoň do půli lesa, ale takhle to dál nepůjde. Uvažoval Ibiki, až se mu jizvy na obli

Ahojte lidi pokud se líbí nechte komentík a ráda bych dodala, že v blízkých dnech proběhne kontrola SB. Tak doufám, že sem budete chodit pravidelně některé ani nekomentují a slovo dobrý nebo podobně to se nezlobte, ale z toho nepoznám zda čtete nebo jen dáte vhodné slovo pod článek. Já se snažím pokaždé vyjádřit svůj názor a chodím k vám pravidelně očekávám to i od vás. Obloha se zatáhla, začal padat déšť, pohled na tebe nemohla, už jsem snést když horké slzy začaly mi téct, smíchaly se ve smutný déšť. Kam mohli jen tvoje kroky vést, přes hory doly se mi nechce lézt, slzy přestaly už dávno téct, vystřídal je po tobě stesk. Nehodlám čekat jestli se někdy vrátíš zpět, uvadá můj lásky k tobě květ, už jen ze skály mě čeká let, život je hořký jako jed. Padám k zemi do tvého náručí, naposledy tvoje jméno zakřičím.

Tady něco k tomu novému roku. Přeji příjemné počtení. Cpu se už pátou mísou ramenu, když uslyším ohlušující ránu, nakloním se na židličce a vykouknu z poza plenty na ulici. Další rána, až se shlukli lidi okolo toho rámusu. Co to je, na to se taky musím dojít podívat. "Staříku drž mi tady místo za chvíli jsem zpátky." Houknul do Ichiraku. "Pro tebe vždycky." Řekl stařík a dál si všímal jen svých nudlí. Naruto se dostal hned do první řady a uviděl takový malý vozíček, na kterém bylo plno rachejtlí a prskavek, u toho stáli dva obchodníci a snažili se přilákat lidi na oslavu nového roku a chtěli na tom trhnout nějaký penízky. Zrovna vypustili ohromnou rachejtli, která se rozprskla na nebi a z jiskřiček poletujících ve vzduchu utvořila obrys draka, který svítil červenou barvou dokud poslední jiskra nezhasla a nesnesla se k zemi jako malý chuchvaleček prachu. Lidé byli v sedmém nebi, když pozorovali barevné kytice a ornamenty jak se objevují a zlehka pohasínají. Nakonec z