POVÍDKYODKAT

Ahojte budu se snažit ještě něco přidat do středy, pak je dost možné, že nestihnu nic napsat. Tenhle díl píšu právě teď nemám žádnou jinou zásobu :D To by jste mě museli v komentářích ukecat, abych si udělala při pečení cukroví čas večer něco napsat. Jo no přesně tak od čtvrtka začínám péct a je dost možné, že do nějakého 12. prosince nic moc nebude. To by jste museli hodně psát komenty :D Zachraň můj osud 48.díl Díky plášti jsem se pohyboval mnohem rychleji. Okolí se stalo rozmazanými útvary, které netvořili žádný celek. Čmouhy se rozplývali a já ještě zrychlil. Předběhl jsem vítr a cítil je velice blízko. Moje rozhodnutí je určitě správné. Zaza potřebuje nějaký čas, aby se rozhodla co dělat. Stejně se tam vrátí. Dřív nebo později vyhledá svůj domov a když tam nebudu určitě zůstane. Situace mě trochu zaskočila, ale rozhodně nechci zůstat mimo hru. Přede mnou byla skupinka lidí. Obratně jsem se vyhnul a doslova přelétl poslední dům v městečku. Dál se rozkládal les a pohoří. Cítím je př

Manželem proti své vůli 26.díl Zadívala se na nás oba. Pak zkoumavě zabodla oči do mé kopie a nakonec i do mě. Zhluboka se nadechla. "To se mi snad zdá. Ono se to množí." Vyprsknul jsem smíchy. Hlavu zakloněnou k zemi a rukou si držím břicho. Konečně mě to přešlo a mrknul jsem na ní. Za to stín vedle mě byl doslova kámen a nic s ním nehnulo. "Zábavná jako vždy. Půjdeme?" Udělal jsem krok směrem k Laje a ona místo toho couvla. "Ty mi nevěříš?" Nadzvedl jsem obočí a byl docela v šoku. Doteď se mi to vždy nějak podařilo srovnat, ale tohle bylo čím dál divnější. Bála se, že nejsem pravý nebo se pletu a opravdu je tady dobrovolně. Zase v tom mám zmatek. "Ty se mi jenom zdáš. Vy oba." Dupla nohou a otočila se zády. "Umí tenhle frajer mluvit v myšlenkách?" Začal jsem k ní promlouvat. Bylo to jako mluvit do zdi. Dokud se nezačala bortit. Nevím jak se mi to povedlo, ale její obrana se pomalu drolila. Cítil jsem tlak, který se zmenšoval, až k ní

Řetěz moci Irian 4.díl U brány k domu stálo několik lidí, když se mi konečně podařilo dojet. "To je dost, že jedete mladý pane, už jsme se báli. Vaše matka vás čeká." Stráže se uklonili a nechali mě projet. Zaparkoval jsem za domem a co nejrychleji kráčel dovnitř. Nestihl jsem se ani umýt, když vešla do pokoje moje matka. "Tady jsi." Objala mě. Její ruce se třásly strachem, když mě pouštěla a zkoumavě se dívala. "U Irianu, kde máš řetěz?" Ruku položím na hruď, abych se sám přesvědčil. Prohrábnul jsem si vlasy a ofinu hodil dozadu jako vždy, když se mi něco nepodařilo. "No jo, mám ho v autě. Hned budu zpátky." Chytil jsem jí krátce za rameno, aby se uklidnila a sjel po zábradlí schody. Vstupní hala byla ponořená do tmy. Dobře vím, že je zamčená. Rovnou zahnu a namířím si to k postrannímu vchodu pro stráže a služebné. Spoře osvětlený východ, kde stála stráž. Pokýval na znamení a nechal mě projít. Venku panovala trochu chladná mlha co se snášela k

Zachraň můj osud 47.díl Pořád mě k sobě volala, i když jsem se otočil nedokázal jsem to. Nechávám zavřené oči. Nemůžu se na to koukat. "Darku." Adry hlas slábl, až se ztrácel. Tichý a tak prosebný, který mě donutil překročit pomyslnou překážku. Víčka se zachvěla a zvedla závoj, který překrýval můj zrak. Byli tak zvídavé a pátrající. Pomalu zaznamenaly rozbité věci rozházené po podlaze a nohu Adry a dívaly se dál. "Nemožné." Vydechl jsem zadržovaný vzduch a cítil obrovskou úlevu. Ležela na zemi a pod sebou měla rozložená nádherná křídla. V té bílé záplavě se skvěly zlatá brka. Natáhl jsem ruku a sáhl si na jemná pírka, které mi proklouzávaly mezi prsty. Adra se na mě usmála. Po těle mi přejel lehký mráz jak mě okouzlovala. "Jsi nádherná." Šeptl jsem do ticha a pomohl jí vstát. Zaza opustila náš kroužek a ustlala si na nedalekém gauči, když její postel okupoval Darius. Jako andělé a démoni jsme vytušili, kdy tvrdě usnula. "Jak to bude dál?" Hlásil