POVÍDKYODKAT

Byla jsem přikrytá dekou, ale stále mi je hrozná zima. Nedokázala jsem se vůbec zahřát a pořád měla před očima pokoj, kde mě nevlastní otec zavíral. Nedokázala jsem se přes to dostat. Poslední dny mi nedával ani najít. Čekal, kdy zeslábnu na tolik, abych nemohla bojovat ani odporovat, tomu po čem toužil. Matka byla zakopaná kousek od domu a on se nesnažil ani předstírat její ztrátu. Vlastně se tvářil pořád stejně a neukazoval žádné emoce ztráty a nebo smutku. Jediné, co bylo zřejmé byl vztek, který si vybíjel na mě.  Hned po pohřbu na mě zaútočil a znovu bil do bezvědomí. Na těle mám několik nových podlitin a naražená žebra, jak jsem se snažila vykrýt rány mířené na hlavu. Tentokrát ho nezajímalo jak budu vypadat, protože mě nikdy nechtěl pustit. Na obličeji jsem měla několik šrámů a nateklé oko, když jsem se nestihla vyhnout jeho ráně.