POVÍDKYODKAT

Zachraň můj osud 15.díl Minule jsme se konečně dověděli nové jméno pro naši hlavní postavu snad se vám Zaza líbí. Jinak se to trochu začne natahovat a do toho se občas podíváme do nebe a pekla. Komu se dílky zamlouvají tak se omlouvám, že píšu málo, ale zkrátka někdy na to nemám vůbec náladu a jindy něco řešíme. Nejsem dobrá ve psaní a vůbec vám vděčím, že sem vkročíte. Dílek dole Na Zemi: Lehla jsem si po vyčerpávající noci do postele a nemohla usnout. Stále se přede mnou objevovaly jeho oči. Darius byl záhadný, ale měl v sobě nějaké kouzlo. Odzbrojovalo mě a nenechávalo mě na pochybách, že sem patří jako kousek skládačky, jen jsem nevěděla kam ten dílek zasadit. Čas mi napoví a pomůže pochopit, proč zrovna skončil u osoby jako jsem já. Sama, bez přátel na pokraji chudoby a v rozpadlém domě. Nějaký důvod se určitě najde. Přemýšlela jsem a dívala se na východ slunce. Bylo ohromující dívat se jak začíná nový den a paprsky se natahuji, až ke mně do okna. Během chvilky se ze tmy stalo osl

Dneska brzo ráno jsem byla v práci, abych to tam poklidila a dala do pořádku. Vždycky si tam pobrukuju nesmysli a právě z takových nesmyslu vznikla tato báseň no spíše píseň, když si ji pobrukuju tak to ujde, zkuste si ji taky zanotovat. Jinak děkuji spoluhráčce za včerejší pochvalu blogu ve hře shakes a fidget. Většinou mě pochvala trochu nakopne a pak se snažím něco čtivého sepsat... tentokrát je to báseň. O čem ta dnešní je? Tak trochu odrhovačka o pravidlech, která se stejně poruší...... Snad se bude líbit jako vždy jsem do ní vložila kousek ze sebe :) Ťuk na celý článek :) Ani netuší.... Je to pravidlo co netuší, jak zarývá se do duší, slzy kapou, náhle se však osuší, jejich tok se přeruší. Je to pravidlo co netuší, jak životy naruší. Tak vykašli se na něj, za tu bolest nestojí, šeptej si to potají, když ostatní pravidlo volají. Já budu svá, koloběh se přeruší, je to pravidlo co netuší, rovnováhu naruší, jak zarývá se do duší. Srdce každému pustoší, ani tohle netuší. Je to pravi

Kočičí ohrádka :) Když si lehnu je postel docela prázdna, ale jakmile se to začne scházet tak se tam nemůžem nějako všichni nacpat. Výhody: Nespadnu a topí to :) Nevýhody: Nemám peřinu. Nemám polštář. A vůbec, nemám na čem ležet. Připadám si jako had nebo housenka, když potřebuju vylézt z postele. Když už si myslím, že uhnou tak příjde další nocležník. Myslíte si, že usnete, no tak to v žádném případě, postel je zkrátka malá. Občas se stává, že máte na hlavě moderní a ohřívací kulich a nebo jinou část oblečení (například škrtící šálu) No zkrátka moje postel, už není moje :D

V minulém díle se rozhodla skupina hledat Akinu a Hira. Zatím se jim nedaří je najít, ale za to oni mají problém. Zaůtočil na ně medvěd a nakonec se ukázal i Kei, ale je to vážně ještě on? Nebo ho ovládla síla temnoty a moc rudo černých očí? Co se bude dít ? Celý díl dole :) Další díl s snad napišu brzo uvidím :) Prober se no tak Kei, nevzdávej se! Křičel jsem na své tělo, které se hnulo bez mého souhlasu. Vládnoucí temnota ve mně se dál stupňovala a přebrala veškerou kontrolu. Nebylo nic než jen tma, která mě obklopovala. Oči se dopracovali do kompletní formy temného nočního paprsku. Nedalo se to zastavit. Bylo to tak silné, až moje já uvnitř bolestně zařvalo, ale ven vyšel jen řev zvířete a běsnící bestie. Zastavte mě někdo. Šeptal jsem z posledních sil a přestával vnímat jak pohyby tak okolí. Tahle forma mě absolutně ovládla a zapudila mou osobnost. Nevěděl jsem co dělám, ale stále cítím ten naprosto neuvěřitelný žár, který mě ničil kousek po kousku. Nedalo se myslet na nic jiného a

Zachraň můj osud 14.díl V minulém díle jsme se podívali jak do světa za Dariusem tak do nebe za vykutáleným Amorem, který se chystá pozorovat Darka a Adru. Jak to bude dál ? Myslíte, že všechno proběhne hladce kvůli tomu, že Adru zklidnil lektvarem? A co, když to nepůjde, až tak skvěle jak si myslel. Darius se snaží seznámit se svou zachránkyní….. Dílek dole je kraťounký nikam jsme se nedostali :D Na Zemi: Co mám dělat? Nemůžu se v kuchyni schovávat věky. Chovala jsem se jako malá vystrašená holka co nechodí mezi lidi. Co si o mě jen bude myslet. Dodala jsem si trochu odvahy a do ruky vzala cukr, abych svůj úprk nějak zamaskovala. Seděl stále na místě a své bouřné oči upíral do ohně. Vůbec nezaregistroval, že jsem si sedla zpátky do křesla a hodila si do čaje kostku cukru. "Um.." Nevím co říkat, zase další trapas. Fakt jsem den ode dne divnější. Opřel se do křesla a tentokrát se podíval přímo na mě. Byl to tak ledový pohled, který mě doslova přimrazil. "Co kdybych se pta