POVÍDKYODKAT

Během dneška přidám Vánočního draka a zítra snad vánoční povídku ještě není dokončená :) Světlo ze svíčky ke mně doléhá, každý kouzlu vánoc podléhá. Pojď blíž, nestůj stranou jen tak sám, k svátkům ti štěstí pod stromeček dám, s tvým osudem nešťastným pěkně zamíchám, dneska radost jen tak rozdávám. Tak ber dokud dávám, nenechej city stranou, projdi kouzelnou branou, kde koledy se hrajou. Slyš ten krásný zpěv vánoční, jen poslouchat ti nestačí. Otevři dveře, nezůstávej venku na mrazu stát, když vevnitř můžeme ti teplo a lásku dát, pak začnou ledovce okolo tvého srdce tát, štěstí a zdraví budeme si do nového roku přát.

Zašlé svitky týmu 7…10.kapča Vířilo mi v očích. Byl to tak divný pocit jako by se moje tělo po milimetru sestavovalo někde jinde. Bál jsem se otevřít oči, ale nevědět kam sem se dostal bylo snad ještě horší. Pomalu jsem je otevřel. Nejdřív mě oslepilo hrozně ostré světlo, ale po chvilce jsem si zvykl. Nebylo tu nic jen holé zdi. Kam jsem byl vlastně přenesen? Tentokrát mě tyhle otázky moc neděsily. Byl jsem jako vyměněný. Můj strach se vypařil a nahradila ho sebejistota v sebe sama. To mě trochu překvapilo, ale jak bylo vidět asi to bylo mou součástí už kdysi dávno. Cítil jsem se tak zvláštně. Jako bych, až teprve touhle chvíli se stal kompletní a poslední kousek mé osobnosti zacvakl na správné místo. Co se to se mnou děje? Byl bych přísahal, že se takovým nemůžu ani stát, ale můj tajný sen se splnil. Nikdy jsem si nepřipustil tu osudnou věc, která se stávala každou noc, když jsem byl ještě malý. Kishi se zahloubal do svých vzpomínek a zapoměl proč byl vůbec přenesen na tohle opuštěné

Po delší chvíli se mi zachtělo trochu psát nakonec tu máte celý díl což se divím. Snad stihnu napsat taky něco vánočního to ještě netuším. Stejně je tu pusto prázdno tak vlastně pro koho bych se s tím psala jedině pro sebe. Něco už mám ve své hlavě je možné, že to stihnu dát na papír a vložit na blog to se ještě uvidí mám toho celkem dost ještě dělat. Dílek je tady ťuk dolů : "Dobře mami odhalila si mě nejdřív jsem celej pokoj uklidila a pak jsem usnula no. Klidně si to běž zkontrolovat jestli mě nevěříš." Podívala jsem se na svou dceru, která mě pomalu přerostla o pár centimetrů a uvědomila jsem si, že je nejvyšší čas nechat jí dělat si co chce a věřit jejím slovům. "Dobře jak jsem slíbila tady máš." Podávala Aki klíčky od auta, aby si mohla dojít pro svůj noťák, který byl, až do teď zamčený v autě i s MP3 přehrávačem a pár dalších drobností, které pro ní znamenaly hodně. Stala se na těch věcech závislá, ale kdo by ne, když si tam může popovídat se svými přáteli, a