POVÍDKYODKAT

Ziel: „Co jsi zač?“ Zeptám se s trochu lepší náladou, než jsem měl před chvíli. „Váš služebník. Vždycky jsem chtěl být pod vaším velením, ale Drell mě nenechal. Pořád říkal, že nemám na to, abych vám sloužil. Docela nedávno jsem se dozvěděl, že přišel o krk, tak bych rád zaujal jeho místo. Naučil jsem se všechny jeho techniky vrhání nože. Vezměte mě do služby.“ Sklonil se ještě víc. Jeho chování a klidná hlava. To je  přesně to co potřebuju. „Dám ti menší skupinu mužů. Pokud splníte úkol bez chyb nechám si tě tady a dostaneš mnohem víc šancí se předvést.“

Bosse jsem dlouho nepsala, tak mi chvíli trvalo, než jsem navázala na děj. tentokrát se dostal RIchard blíž k Lile a jak dopadne Isabela? Dan a Diana snad v příštím díle ty se mi sem nevešli :D 

Do hry nám dali aktualizaci s číslem 15.2. :) Byla přepracována vstupní stránka do hry nyní je to sfgame.net, ale není to nic, co by jsme nezvládli. Jde hlavně o přihlašování na počítač, kdy si to prostě znovu přihlásíte. To samé platí pro play.sfgame.net je to nový klient bez vstupní stránky a taky je to potřeba znovu lognout.  Adresy na to budou přesměrovány sami. Ten odpočet nového serveru je otravnej. :D

okno za mřížemi:  Michael Krast: V rukou držím zlaté hodinky, které jsem měl od jedné ženy. Jak se jenom jmenovala? Nevzpomínám si, ale vím, co všechno jsem jí provedl, než mi dopřála užívat si její  slzy a  bohatství.

Ziel a Vědma „Pořád si hrajete na předpovídání budoucnosti?“ Zeptám se s úšklebkem na tváři a znovu si prohlížím novou verzi, která se přede mnou zhmotnila. Rozhodně jí někdo ubral několik let a vyléčil neduhy stařectví.  Stála vzpřímeně a dívala se mi přímo do očí. Co mohla vyčíst z mého obličeje? Bylo to nepříjemné, až jsem se ošil. Na tyhle blbosti jsem nevěřil, než jsem potkal tuto vědmu. „Tohle je moje poslední návštěva. Podívej se.“ Dala ruce nad hlavu, kdy jí plášť sjel, až k ramenům. Ukázalo se několik vytetovaných znaků, které jsem nikdy předtím neviděl. Na chvíli zmizely, až spojila dlaně do kříže a zazářily jako předzvěst něčeho co nechci znát.  Potom vytrysklo světlo nad její hlavou.. Na chvíli mě doslova oslepilo, než se zformoval živí obraz. Bylo to několik útržků z budoucnosti. „To je.. moje prohra?“ Ren usednul v této místnosti na moje místo a já byl poražen. „To nedopustím. Nikdo není silnější, než já. Podívej se.“ Ukazuju jí oba přívěsky pohupující se na mém krku. „