POVÍDKYODKAT

Trochu to trvalo dvě a půl hodiny v kuse :D Tenhle díl je o dost delší, protože je poslední. Sem si dala zmrzlinu za odměnu, ale nevím jestli jsem si ji zasloužila :D Užijte si poslední dílek :) Manu se zjevil v myšlenkách Lisi a snaží se zachránit Xanua. Podaří se mu ho vrátit zpět do těla nebo to bylo marné? Každý přináší nějakou oběť, aby zachránil druhé, ale co bude s Lisou? Povedlo se jim to nebo bude její život ztracen? Docela mě tato povídka bavila snad vydržíte číst až do konce. Xanu se pouštěl stále hlouběji, už nevnímal nic co by ho mohlo vrátit nebo vzpamatovat, když se vedle něj zhmotnil Manu a nutil ho opustit Lisino vědomí. Lisa se pomalu uvolňovala z navodilého transu Manuovi techniky, ale stejně se neprobrala. Nezbýval téměř žádný čas. Všechno mohlo být v jedné vteřině ztraceno stejně jako zachráněno. Manua opouštěla síla a on sám se propadl do říše snů. Nevěděl o ničem jen cítil, že dorazil tým mediků. Potom nebylo nic jen tma a ticho. "Manu seš v pořádků?" P

Vůbec nemám náladu na skládání čí psaní. Bílé pírko přistane mi v nastavené dlani, čekám na tu chvíli, kdy mě zase někdo zraní, vítr přivál s pírkem věčné spaní, za okny může klidně bouře znít. Nechte mě na věky snít, tak dlouho než skála pukne, než se srdce rozdvojí, pak už stačí jen posbírat okolní kamení. Moře od břehů ho odnáší, něco nového na oplátku přináší. Stačí jen chvíli počkat na to krásné svítání, a slzy se promění v krásné snívání, vítr odvál zbytky zívání, nadešel čas probrat se z dřímání.

Lisa a Xanu se ještě neprobrali co se vůbec odehrálo v době, kdy Manu vyčerpal všechnu svou sílu? Jak to vlastně skončí? Manu si není jistý jestli se proberou. Zbytek týmu bedlivě střeží Lisino lůžko. Tajemná vesnice čeká na přečtení. Tato povídka, už se blíží ke svému konci doufám, že se bude líbit, až do samého konce nad kterým se ještě rozhoduji. Hned pak se pustím do nové povídky něco k ní už mám :D "No tak prober se tohle nám nemůžeš dělat." Mayu držela Lisinu ruku a stále na ní mluvila. Nepřestávala, i když si nebyla jistá jestli jí slyší. "Mayu myslím, že je to zbytečný, buď se probere nebo ne." Shrnula Suri fakta a posadila se na jednu z vrzajících židlí. "Jak můžeš bejt tak bezcitná!" Zařvala na ní a pozornost věnovala jen Lise a její pobledlé tváři. Někdo na mě volal uvědomovala si Lisa a ztěžka se pokoušela nadechnout. Bylo to jako se snažit sundat z prsou těžké balvany, ale vzduch se do plic skoro nedostal. Já to dlouho nevydržím pomyslela si a