POVÍDKYODKAT

Omlouvám se za delší neaktivitu na blogu. Já sem chodím pravidelně, ale nějak nebyla chuť ani nálada psát. Ani moc nesleduju doramky a shakes odklikám a jsem ráda, že je odehráno.  Po dovolené jsem se rovnou zapojila do různých prací doma a na zahradě. Nechybělo ani předělávání balkónů a já si sekla záda a bloknula rameno. Teď pro změnu obsekávám strunovkou po sekání a sušení sena zahradu a to je co plot to struna v prd.. a zas to musím namotávat. :D Čekám, kdy se mi znovu zaseknou záda, ještě to není okej.  Samozřejmě se snažím vše pomalu ani mi to nejde, tak rychle jak bych chtěla a seznam se neztenčil, ale naopak mi tam přibylo malování v patře, kde budu i škrábat a sádrovat ( máme šikovné kočky co chodili v zimě zabahněný a rádi drápou)  a úklid sklepa plus přerovnání místnosti se dřevem a krabicema. Jak já se na to těším …. A to jsem zvědava, kdy se konečně dostanu na vymalování sklepa. Říkám to už od loňska, jenže to jsem byla furt nemocná a letos bych to nejraději hodila na něko

  Řetěz moci Irián 57.díl Ril a Mary: „Nemůžeš tam jít.“ Zastavil mě starý dědek, který se mi postavil do cesty. „Proč ne?“ Zeptám se, když si všimnu domku zahaleného v mlze. Můj průvodce zmizel a nechal mě samotnou. „Ty nejsi vyvolená. To kouzlo by ti ublížilo. Musíš počkat, až se navrátí sám.“ Co mě má rozkazovat tenhle otrhanec. Vypadal spíš jako někdo bez domova. Byl divný a nehodlal mě pustit dovnitř za Renem. Něco se v domku pohnulo. Začala mlátit dvířka a okna sama od sebe. Ven prosakovala další mlha co se valila ven a pak následovalo oranžové světlo. Byl to snad oheň? Slyším jeho nářek. Byla to čistá bolest. Znovu mě zastavil dávajíc přede mne hůl s rytinou starých předků. Tohle nebude, jen tak nikdo. Znovu mě to nutí zaměřit se na jeho vzhled a dlouhé šedé vlasy, které pomalu bělaly. Mohl to být jeden z posledních? Při té myšlence přikývnul, jako by věděl na co myslím. „Bude to muset vydržet, až do konce.“ Vzdám se pokusu dostat se blíž k chaloupce a zůstanu stát v bezpečn