POVÍDKYODKAT

Asi jste si toho všimli že ? Blíží se konec roku a já začínám mít plno práce s uklízením a pečením. Moc toho tady nepřibude, i když se budu snažit něco dát. Mám v hlavě jednorázovku pokud se mi jí podaří napsat na papír dostanete ji k vánocům, ale moc si tím nejsem jistá. Čeká mě toho opravdu ještě hodně a to nemluvím o nákupech. Nezlobte se na mě za menší neaktivitu na blogu SB, už stejně neudržuji a všimla jsem si, že i vy čtenáři sem chodíte ve velice nízkém počtu (5-10 lidiček ). Třeba to tu jednou zavřu, ale ještě nenadešel ten správný čas takže pokračujem :D Doufám, že mezi svátky si pak uděláte čas a mrknete ke mě :) Třeba mě nakopete ke psaní, které stále odkládám. Citím se tak nesva a vyčerpaná, že jen poslouchám nebo koukam na serialy. Snad je to jen zimní únava ze začínajícího kolotoče prostě nevím čím to je. Třeba je to tím, že je mamka tak nemocná a už se neuzdraví je to moc stresující a ubíjející, ale dost o mě čekáte na dílek. Takže otevřít a číst : . "Svitek se obj

Mám moc práce takže v rychlosti házím aspoň básničku. Přežili jsme misi se Zabuzou zlověstným, chytili kočku se zdrháním pověstným, to byli naše úkoly společného rivalství, které změnilo se v nekonečné přátelství. To je to co mě nad vodou drží, vzpomínky na dobu co v dáli mizí, znamená to projít bolestivou krizí, bez lišky by mi to bylo cizí. Tohle všechno držím v srdci mém, už jako malý jsem to těžké měl, bez přátelství, už jsem skoro zapoměl, na slova co si sám tenkrát dělat chtěl.