POVÍDKYODKAT

Zvonky znějí, oni nás i poslouchají, tajně si to nahrávají, proto tolik vyzvánějí, někdo se jich prostě bojí. Co řeknou, až zacinkají? Nejvíc toho vědí, stále si to vyprávějí, tajnou poštou posílají, potom se nám jenom smějí. O lidské hlouposti mezi sebou pějí, zvonky svoji pravdu mají, před námi ji hodně tají, slyšíme jak zvonky hrají. Melodie zvonků hrají, porozumí jen ten pravý. upraveno 11.8.2019 P.s Jen tak pro radost zvonky :) Ještě prodlužuji asi o jeden týden stále není hotovo.Bohužel se sem moc nedostanu z důvodu oprav doma. Jakmile bude hotovo to hlavní, samozřejmě se pokusím napsat nějaký ten dílek manželem proti své vůli, jestli mi budou ruce sloužit, jak víte pravá strana od krku k ruce mě bolí víc, než je zdrávo tak snad si ji moc nenamůžu.

Zachraň můj osud 43.díl "To je strážce mučírny. Bacha je támhle. Ne tam." Byl moc rychlí, takřka neviditelný stín zavřený tisíciletí v těchto prostorách. "Jeden z mála co prodělal hrůzu těchto zdí a nakonec přežil, aby toto místo navždy střežil. Napůl stín napůl stvůra. Nedívejte se mu do rudých očí." Všichni mě následovali a doufali, že se dostaneme z tohoto prokletého místa. Je to hned za tím rohem. Chtěl jsem odbočit, když se stín vkradl mezi zeď. "Já vás vidím. Jsem tady! Cítím tě a nepustím." Ten medový a hluboký hlas vábil a přitom, ten kdo by ho poslechl bude čelit jisté smrti. "Podívej se mi do očí, jako já tobě." Pán pekel nic nenechával náhodě a ještě se pojistil, aby se nikdy nikdo nedostal pryč. Sklopili jsme zrak na špinavou zem a dotkli se okolních zdí. Šátrali jsme okolo sebe dostávali se na rozbočku. "Tak proto se tak smál, když nás tu nechal." Amor měl pravdu. Chybělo pár kroků a mohl bych rozbít zeď, ale někdo ho mu

Zachraň můj osud 42.díl Světélkující modré kousíčky se snášeli k zemi. Prach fascinoval pána pekel a čekal co to udělá. Dokud se první částečky nedotkly podlahy. Následovalo jiskření a syčení. Vzduch se stával nedýchatelným, jak se tvořila pára. Smrad se linul z onoho místa. Nakonec vše ustoupilo a v tom místě se leskla blyštivá kachle. To co bylo znesvěceno zlem se vyčistilo, jen pár zrnky. "Co to do pekla je?" Vládce pekel se znovu ošil a z hrůzou pozoroval pytlík houpající se Amorovi na opasku. "Je to vzácnost, která okamžitě zlikviduje jakékoliv zlo. Očistec? Proti tomuhle je to jen čajíček. Chceš to vyzkoušet?" Strčil jsem ruku znovu do váčku s prachem, ale tak abych se ho nedotkl. Nemohl jsem si dovolit ho rozhazovat v pekle, když ho budu potřebovat na cestu. Během pár dní ubyl víc, než se zdálo. "Dejte sem to srdce!" Bylo vidět s jakou nechutí slezl schody a z nádoby vzal srdce. V jeho rukou přestalo tlouct. Přistoupil před Darka a rychlím tahem mu

O víkendu jsem to nestihla dopsat, tak dnes :) Manželem proti své vůli 20.díl Ten jeho pohled mě připravoval o chladný rozum. Přesně to mám taky v plánu, když jsem se do něj zamilovala, tak se jednoduše zase odmiluju a jemu se zprotivím. Nakonec, nakonec se vzdá. Plán bych měla, ale zatím mi ani trochu nevycházel. Chce to čas a pevné nervy pokud mě o ně nepřipraví. Odsunula jsem jeho ruku stranou. "Zítra, až se vyspíš začneme s učením." Chtěl něco říct, ale já se přemístila do hradu. Vedle něj po mě zbyli jen jiskřičky z magie. Musím si od Derise udržovat odstup, čím dřív s tím začnu tím lépe. Šoural jsem se pomalu zpátky a na zápěstí pozoroval krásný náramek s ornamenty. Laja měla okolo něj drahé kameny. Přejížděl jsem tepání prsty a přemýšlel jak jí přesvědčit. Nakonec budu muset přistoupit na její hru a kousíček po kousíčku se přiblížit. Kouzla. Co vlastně jsou a jak vznikají? Ona celá je velké kouzlo, které mě každý den překvapuje a dělá šťastným. Proč je na mě v poslední

Trochu jsem se s posledním dílem zdržela je o něco delší, než normálně a nebylo mi moc dobře, proto jsem ho právě teď dopsala a rovnou vydávám.Děkuji všem, kteří četli celou povídku a tímto dílem jí uzavírám. Snad o víkendu bych mohla stihnout jeden dílek k manželem proti své vůli, ale nic neslibuju. :) Nová povídka má i název, který zatím neprozradím, ale pomalu začínám psát :) Škola pro chytráky 54.díl konec Otřásl se celý zámeček. Byl to poslední varovný signál, abychom odtamtud vypadli. Nevím, kde se v nás vzalo tolik kuráže a sil, ale podařilo se nám seskočit. Aki ležela poblíž Hira a otec na mojí straně. Bez zaváhání jsme je popadli. Šlo doslova o vteřiny, kdy se zámeček znovu otřásl. Tentokrát mnohem silněji, než předtím. Čekali jsme, kdy na nás celá budova spadne. Naklonila se přímo na nás. Z hlavních věžiček se ulomilo cimbuří a kousek střechy. Okolo nás prolétlo prvních pár cihel. Naštěstí nás to o kousek minulo. Další otřes vibroval s celým pozemkem. Něco dole zakřupalo. Z