POVÍDKYODKAT

Škola pro chytráky 39.díl Ať hledali jak chtěli po Keiovi a Aki se slehla zem. Každý den vyjížděli tam, kde ztratili stopu, ale vše bylo marné. Neustálé vyptávání nikam nevedlo. Nikdo neviděl nic neobvyklého. Na policii je dali do záznamu o pohřešovaných osobách a nahlásili to v nemocnicích, tím pro ně veškerá práce končila. Každý den vyjížděli a vraceli se smutnější a unavenější. Aki po několika dnech : "Hach, hach hach …" "Probrala jste se?" Z černé tmy mě cosi lákalo za světlem, když mě hruď zabolela takovou bolestí a náhlím šokem nádechu. "Bolí to." Šeptla jsem a pootevřela oči. Hustá mlha přehozená jako závoj se pomalu rozpouštěla a místo ní zaútočilo ostré světlo. Někdo se nade mnou nakláněl. Něco říkal, ale já nerozuměla ani slovo. Pohnout rukou bylo nemožné nešlo to byla jako přikovaná. "Je vzhůru doktore." Zaslechla jsem po chvíli útržek z konverzace a opět mě zahalila tma. "Děkuji skvělá práce převezte jí vedle." Dost mě vyděs

Zachraň můj osud 34.díl Adra neváhala a otevřela svá křídla. Pírka se rozprostřela a utvořily vějířovitou postupku, až jí celou zahalila. Bílá se zatřpytila v paprscích slunce, které právě vycházelo. Fouknul vítr a Adra se jako na povel nadzvedla a křídla se celá načechrala. Jejich třpyt se smísil s odleskem slunečních paprsků, kdy vypadaly jako zlatavá kaskáda. "Pojď." Mávla na Dariuse a čekala, až se chytne. "Ty jsou nádherné." Pohladil pár pírek, která byla jako samet. "Taky jsi měl takové, jen protkané stříbrem." Řekla a vznesla se. "Děkuji za Darka. Bez něj bych nemohla existovat." Přikývnul a užíval si každý pohyb ve vzduchu. Vnímal vítr i natočení křídel. Ukápla mi slza lítosti nad tím co se mu stalo. "Jsem šťastný, děkuji ti." Dva andělé na jedněch křídlech. Neopouštěl mě smutek. Vůbec si tenhle trest nezasloužil a stejně tak i Darek. Něco s tím musíme udělat. Amor se k nám blížil i s Darkem po boku. "Nemůžeme tady zůstat j

Jinak můj stav se pomalu lepší díl povídky je toho důkazem. Pomaloučku po lehoučku nesmím to přehánět přeci jen jsem po dvouch operacích a v polou dubna ještě na ozařovaní, ale to zvládnu zas tu pak bude chvíli neaktivita, než mě pustí domů a už k dílu. ťuk na celý článek. Manželem proti své vůli 5.díl No jo co jsem si nadrobil to mám. Dveře naproti se zavřely, ale nebylo slyšet zamknutí. Myslím, že mám problém a to dost velký. Jak se mi podařilo si takhle zavařit? Přestal jsem řešit neřešitelné a rozhlédl se po pokoji. Byl prostorný a prosluněný sluncem. V rohu byla knihovnička a pohodlné křeslo. Celému pokoji vévodil krb obložený mramorem a před ním položená medvědí kožešina. Jen tak si lehnout a nic neřešit. Zaklonil jsem se a spadl přímo do měkoučké peřiny na postel. Hlava se mi zabořila přesně do polštáře. Je tu lépe jak ve stáji, ale co budu dělat s ní? Je hned vedle, stačí sáhnout na kliku a.. "Co by si rád?" Dveře se otevřely a v nich stála moje žena. Stará a shrbená