POVÍDKYODKAT

Jak už všichni vědí já se při práci prostě pomumlávám melodii a do toho dávám slova. Takhle nějak u mě vznikají ty děsný básně :D Úterý nebylo nijak vyjímečné, ale byla jsem trochu naladěná, takže vzniklo pár rýmu no a já chytla rýmu :D Myslím to vážně fakt jsem nastydla :) Zase zdržuju :D tentokrát dám báseň nebo píseň jak chcete dolu, aby si to ten koho zajímá má tvorba rozklikl :D je trochu delší no :) Ráno, když se probouzím na obloze jsou ještě hvězdy. Trochu jsem se zahleděla na tu nádheru nahoře o tom je dnešní dílo :) Melodie hvězd ťuk na celý článek :) Melodie hvězd Jsi jako zářívá hvězda půlnoční, jasné světlo mi už nestačí, je to jako, když se svět zatočí, na moje city tvoje moc už útočí, To jasný světlo co z tebe vychází, jsi moje lampa co mě vytáhne z nesnází, stačí se podívat, když tvůj čas nadchází, temná obloha se rozzáří. Moje srdce radosti poskočí, ta krátká chvíle mi však nestačí, vidět tě, jiskra mnou proskočí, jsi moje hvězda půlnoční. Každou noc je o krok blíž, př

Následuje oblíbená škola pro chytráky. Snad se bude líbit jako vždy se díl nepovedl :D Již brzo nový dílek Zachraň můj osud. Chystám také novou povídku, kterou jsme původně načali s kamarádkou, ale nakonec jí píšu sama. Snad se jí také dočkáte. Nebudu zdržovat dílek je tady :) Kei zmizel blesklo mi hlavou, když byla kancelář prázdná a jeho svatý gauč nezválen. Co se to s ním děje, nepoznávám ho. Jakoby o všechno ztratil zájem a zrovna dneska. Valí se jeden průser za druhým a on se někam vytratí. Vytáhla jsem pásku zástupkyně tříd a pevně ji upevnila nad loket. Nastal čas, abych jí nosila veřejně. Rukou jsem si ji uhladila a vstoupila na chodbu kde vládl totální chaos a bordel. Zabouchla jsem dveře až se nalomily o futra. Ticho a úžas v očích celé školy mě nezajímal. On byl důležitější. Procházela jsem mezi studenty s kamennou tváři, aby nepoznali jaký strach se skrývá v mém srdci. Pro mě to byl šok, který jsem se dověděla teprve před chvilkou. Záleželo mi na něm a bez Keie to tu nemělo

Po radách do hry Shakes a fidget rovnou následuje krátký dílek osudu, Je to povídka, kde budou dilky kraťounké píšu jí v mezičase pokud mě nic nenapadá k jiným příběhům vracím se k této. Bude vycházet nepravidelně a netuším jak moc dlouhá bude :) Kdo se na ní těšil aspoň dejte hodnotící hvězdičky, koment by byl lepší :D diky tak hurá do krátkého čtení ťuk dolu :) Ten šepot uklidnil mé rychle bušící srdce, dostal se do mé hlavy a přinutil mě … přinutil mě probudit se! Vyjekla jsem štěstím i strachem najednou, až mi vyhrkly slzy. Bylo to tak živé a jasné, jako by se to dělo ve skutečnosti. Co to bylo za sen? Mám husí kůží po celém těle a klepu se jak ratlík. Podívala jsem se na svou ruku, v které jsem křečovitě svírala bělostné pírko. Jak je to možné?! "Je tady někdo?" Bylo hloupé někoho hledat mezi čtyřma stěnama, kde mimo pár kousků nábytku byla místnost prázdná. Nedalo se nikde skrýt, ale špatný pocit se nevypařil ani po zkontrolování zamčených dveří. Strach se ve mě usídlil

Zachraň můj osud 4.část Jako vítr jsem prokličkoval mezi mraky. "Musím jí zachránit." To bylo mé hlasité odhodlání souznějící jak se srdcem tak s myslí. "Zadrž Dare!" Ozval se přede mnou známí hlas. "Můj pane." Zastavil jsem na prvním mraku a poklonil se. "To čemu se snažíš zabránit stejně příjde. Je to předurčeno v jejím osudu." "Já ji chci zachránit." Polknul sem a přidal si trochu kuráže, abych si nepřipadal před svým pánem tak malý a bezvýznamný. "Hmm zajímavé a co tě k tomu vede Dare? Máš nějaký důvod proč jí chceš pomoci, i když si svou jednu šanci promarnil před pár dny." Pán věděl všechno a podle toho jak měl zamračenou tvář se dalo odhadnout, že jsem překročil svou hranici anděla brány. Každému smrtelníkovi mohu pomoci jen jednou o ostatní se starají strážci. Nemělo cenu si něco namlouvat pán vše věděl. "Okouzlila mě svou smířeností s osudem." Přesně tak jsem to v ten den cítil. Dalo se přesně vyčíst jak špa

Tato povídka nebude vycházet pravidelně, ale snad bude stát za přečtení. Prostě jí budu psát, když budu mít náladu se s ní babrat. Mě osobně se docela llíbí a brzo jí trochu rozjedu, aby se něco dělo. Chcete vědět trochu o ději ? Prostě si jí přečtěte :) Napovím jen, že se jedna o nebe peklo a zemi .) Z fb sem ještě dám další 3 dílky a pak bude malá pauza než napíši pokračování v menu si můžete přečíst název nové povídky, kterou chystám.... pěkné čtení :) 1.díl Byl to den jako každý jiný. Slunce pálilo a ani stín nedával klid od velkého horka. Jediná úleva kam se mohl člověk schovat byla samoobsluha, kde běžela klimatizace na plné obrátky. Jedna taková se tu nacházela a tak jsem se došla schladit. Abych se nějak ospravedlnila popadla jsem nanuka z mrazáku, ihned se začal rozpouštět. Fronta u pokladny se táhla téměř, až ven. Kde se tu tolik lidí vzalo pomyslela jsem si a postavila se za starší paní. Než jsem se dostala na řadu, nanuk se úplně rozložil a v mé dlani se pohupovala tekutina