POVÍDKYODKAT

V práci si občas broukám a z toho vznikají vlastně moje básně alias písně, kdyby někoho zajímalo kam na to chodím. Klika je, že tam nikdo není :D Můj skřehoták není dobré poslouchat :D Opět to dám dolů pro ty, kteří zájem mají si to rozkliknou :D Jedná se opět o téma andělské :) Anděl pokušitel Je to anděl co mě stráží, nikdy se však neodváží, pokoušet mě na polštáři, cítím jenom jeho záři. Pírkem hladí moje tváře, vždycky se pak ztratí v páře, čekám zda se neukáže, nechal mi tu jen své stráže. Na poslední chvíli káže, aby nesahali na polštáře.

"Není Aki teď děsivější, než Kei?" Mrmlal si Naruto. Nikdo nebyl schopen hlasitého smíchu, když to Naruto komentoval, ale usměv na tváři nám zůstal. Vše dobře dopadlo a mohli jsme se vrátit na školní pozemky a pak se rozejít do svých domovů. Počasí se proměnilo stejně jako Kei. Slunce začalo vysoušet utvořené louže a naše oblečení by se dalo rovnou pověsit na šňůru. Keie jsme ten den neviděli a po pravdě ani nikdo z nás nebyl připraven na to se s ním setkat. Není divu po tom co předvedl většina z nás byla stále trochu v šoku. Nikomu to nepovíme to bylo jasné. Musíme to udržet pod pokličkou před ostatníma a hlavně před vedením školy. To byla dohoda našeho školního hlídačského gengu. Uběhlo pár dní a Kei se ještě neukázal. Pozorovat každý den stále více navztekanou Akinu nebylo nic s porovnáním otázky kde je zase Kei. Od toho dne se neukázal a dokonce ani na gauči nebyl k nalezení. Místnost předsedy tříd se plnila papíry, které potřebovali jeho podpis a místo toho se zašil doma