POVÍDKYODKAT

Ahojte. Trochu jsem to zanedbávala. Ve vedru se mi psát moc nechtělo. Budu se snažit něco sesmolit i příště, ale stejně jste někde venku a přečtete si to nejdřív v září, takže nespěchám a taky odpočívám pěkně doma v chládku u větráku. I tak jsem trochu koukla na psaní a dodělala díl bosse. Sylvie se dala do práce a štve jak Dianu, tak Isabelu. Vymyslí něco, když se spojí proti Sylvii? muhehe :D Bacha na chyby neumím psát :D  p.s Mám načatou novou povídku, jen nevím kdy dokončím první díl. Celkový obraz na to je v mé hlavě, snad to dostanu do konce prázdnin na papír, abych to na podzim uvedla jako další trochu detektivní a tajemné čtení. Název je.... nechte se překvapit :D 

  Finriel a Helen: Helen mi neodpověděla, ale nějak jsem vycítil, že je za dveřmi. Bylo to, tak zvláštní propojení. Od doby co jí znám přesně uhodnu jakou má náladu. „Můžete mě chvíli poslouchat? Nemusíte otvírat.“ Ťukla na dveře jako znamení, abych začal. „Vím, že potřebujete čas. Jste v cizí zemi a s lidmi, které neznáte a vím, jak moc těžké pro vás musí být zůstávat tu. Moc o vás pořád nevím. Jste pro mě záhadou, do které jsem se zamiloval na první pohled.“ Položil jsem ruku na dveře a věděl, že Helen udělala totéž. „Chci, aby jste byla šťastná. Nezáleží na tom, jestli to bude se mnou, ale s celého srdce vás budu podporovat, ať se rozhodnete jakkoliv. Pokud chcete opustit Narián a vrátit se do Iriánu. Pochopím to.“ Skoro se mi při těch slovech zlomil hlas. Bolelo to, ale věděl jsem,že jí tady nemůžu držet. „Určitě vám chybí syn. Mohu vás poslat zpátky a nechat ho hledat. Udělám vše co si budete přát. Dobrou noc.“ Rychle jsem odešel a musel se držet, abych se nekousnul do jazyka.

Isabela a Patrik: Mám strach z toho co se dozvím. Tohle je vlastně poprvé, kdy nevím co můžu čekat. Patrikova povaha byla, tak odlišná od ostatních. Sylvie byla plně výkonná mašina, které přestávám stačit. Nejen, že stihla vyřídit několik papírů pro Patrika, ale i zadanou práci od Dana a momentálně byla u Diany. Já stihla sotva dočíst papíry na schůzku. Proti ní nemůžu bojovat, ale stejně musím udělat svou část. Vstanu a s poznámkama jdu zaklepat na dveře. Po vyzvání vstoupím do Patrikovi kanceláře a cítím, jak ztrácím pevnou půdu pod nohama. „Připravená?“ Ani nezvedl hlavu, aby se na mě podíval. Byl doslova zavrtaný v nějaké smlouvě. „Ano. Prošla jsem si materiály a sepsala záchytné body.“ Podám mu záznam a všimnu si, že na stole je prázdný talířek a šálek po čaji. Trochu mě to zamrzelo, když jsem se v noci pekla s novou várkou koláčků, které mám v dóze v kuchyni, ale na druhou stranu ho mohu na chvíli vidět, aniž by to vypadalo divně. Rozhodně sem nebudu chodit pod nějakou záminkou