POVÍDKYODKAT

Manželem proti své vůli 33.díl "Zůstaň v klidu Derisi." Laja mě varovala, abych přestal blbnout. Zkoušel jsem se vymanit z jejího obětí, ale držela mě pevně. Chránila moje tělo tím svým. Slyšel jsem útržky zaříkávadla, ale neznám jeho použití. Při tom všem vydávala zvláštní sílu, která se o mě otírala. Celého mě obalila a chránila proti zlu. Lustr na stropě se dal do pohybu. Všiml jsem si toho, až když o sebe narazily skleněné dílky a byl slyšet cinkot. Jedno z nich se rozbilo, než ho stihla Laja začarovat. Světlo začalo blikat, až nakonec přestalo. Chvění stěn se zastavilo a nastal klid. Do té doby jsem si myslel, že je na hradě neviditelný nepřítel a on jím vlastně byl. Pak jsem se otočil. Zrovna v moment, kdy luskla prsty a její šátek se sám rozvázal a zmizel. Kaštanové lesklé vlasy vlály v neexistujícím větru. Její moc byla najednou hmatatelná a já okouzlen. Znovu a znovu mě chytala do svých sítí a já se rád nechal lapit. Konečně jsem se byl schopný narovnat a vzpamatova

Řetěz moci Irián 10.díl Bylo pět hodin ráno, když se na farmě probouzel život. Slunce vyšlo před pár minutami a první sběrači se chystali na pole a rozlehlé sady. Bylo jich čím dál méně, ale stejně odvedli svou práci dokonce. Budu muset pomoci i s tím, jinak se úroda nestihne sklidit včas. Dopsal jsem do plánu několik drobností a prohlížel si své dílo, když ucítím vůni čerstvě uvařené kávy. Zhasnul jsem lampičku a opatrně vstal z křesla. Zdálo se pohodlné, ale po delším sezení si připadám jak přejetý parním válcem. Promnu si krk a protáhnu ramena co to jde. V tu chvíli se mi otevřelo na zádech několik puchýřů. Obličej se mi zkroutil do bolestivé grimasy, když se otevřely dveře do pracovny. "Co tady děláte?" Vyhrkla překvapená Mel, když mě uviděla. "Kdo je to? A pan Ren. Máte to hotové." Mrkla na mě Mari a pak na papíry co jsem držel v ruce. "Ano, ale zabralo to celou noc." Na Mel bylo vidět, že mi nevěří. Byla ve střehu a to není na škodu. "Jen co se

Řetěz moci Irián 9.díl Musím se k ní dostat dřív. Za žádnou cenu se nemůžou znova setkat. Určitě to byla ona. Přidal jsem do běhu. Kde je k čertu Arian, když ho potřebuju. To jsou tak daleko nebo je nevidím. První dům se rýsoval na obzoru a za ním byla křižovatka. Pokud nebudou někde poblíž nemusel bych je najít včas. Začalo mě píchat v boku a nádechy se zkracovaly. Čím víc jsem se blížil, tím víc únavné to bylo. Měli se setkat na křižovatce a pak jet autem, ale nikdo nevěděl kam. Arian je měl dál sledovat sám v připraveném autě za domem. Nejvíc mě štvalo, že Mel nebudu moct zachránit. Bylo mi celkem jedno jestli budu dál vést město. Ochrana lidí byla vždycky to první, na co myslím a Ziel jim to dát nemůže. Rychle zaběhnu za dům, kde vidím zamaskované auto. Nikam nejel? Stalo se mu něco? A co Mel? Nezbyla mi jiná možnost, než se porozhlédnout po okolí. Arian tu někde bude. Možná v bezvědomí nebo mrtví. Mohli ho sebou odvléct a vyslýchat, ale většinou dřív střílí. Tahle situace se mi v

Manželem proti své vůli!! 32.díl Nějak mi zatrnulo, když se Laja podívala od zdi. Něco se muselo stát a já to vůbec nepostřehl. Její výraz se proměnil. Nevím jestli to byli obavy smíchané se starostí nebo strach. Ani jsem se nenamáhal dostat se přes tu její zeď k jejím myšlenkám. Pro mě to bylo zatím doslova nemožné. Přišla ke mě. Byla moc blízko. Jindy si udržuje odstup a kdyby mohla, tak je mávnutím kouzla úplně na jiném místě. "Půjdeme si lehnout." To nebyla otázka, ale příkaz. Bylo to zvláštní. Od okamžiku co se hrnula k té zdi se chovala jinak. V jedné knize jsem si našel různá posednutí čaroději, ale nic se neshodovalo se změnou nálady. Pokud byl někdo v něčí moci, tak ani nevnímal ostatní okolo sebe, což Laja nedělala. V klidu a v mé přítomnosti vydržela v pokoji celý zbytek večera. Zabrala se do jedné knihy s pochybným názvem. Věděla, že jsem tam taky, ale nijak to neřešila. Ještě toho večera se skřetík dožadoval vstupu do pokoje. Původně jsem ho chtěl vyhodit. Přiše

Poslední díl byl právě doškrábán. Doufám, že se povídka líbila. Příště manželem proti své vůli a samozřejmě vymýšlím něco nového. :) Zachraň můj osud 60.díl Jak je chce Darius najít? Nemáme ani sebemenší stopu. Balil jsem si pomalu věci a přemýšlel jaké lahvičky vzít sebou. Nikdy není nic na škodu. V rukou držím svítivě zelený odvar. Kontrola zátek je samozřejmostí, kdyby tohle někde vyteklo nejen, že by jsme měli velkej problém, ale navíc by ten zápach nic nepřebilo aspoň týden. Vrzly dveře od mé chaloupky. "Hotovo?" Ozval se Darius. Jako vždy měl na sobě ochranný plášť. "Jo skoro." Moje nálada byla čím dál horší. Ještě luk a šípy a mohu zvednout kotvy. "Můžeme. Co co to tam máš?" Nikdy toho neměl tolik jako dnes. Vedle Dariuse stál velký pytel. "To je náš průvodce." Kopnul do pytle, až se ozvalo kvíknutí. "Prase?" Co ho to napadlo? Určitě přišel o rozum a to je to náš nový vládce. Dívám se jak rozvazuje složitý uzel. Bylo slyšet zarac