POVÍDKYODKAT

Dračí prokletí 5.díl Vlci mě pronásledovali a čekali na jeden špatný pohyb, kdy bych se mohla zřítit dolů. Nevím proč, ale dál nešli. Zůstávali pod jednou půlkou stromu. Vrčeli na mě a z úst jim kapaly sliny jak byli nedočkavý své kořisti a vidiny nacpání se k prasknutí. Lezla jsem dál, až na druhou stranu, kde bylo mnohem těžší se udržet. Strom porostlý mechem klouzal a podsmekával mé unavené nohy. Větve slábly a začaly se lámat, jako by byly z perníku. Starý strom mě dál neudržel. Následovalo další zapraskání. Nemůžu spát pomyslel jsem si a opatrně se vyhrabal ze svého pelechu. Něco mě nutilo se vydat ven, i když to znamenalo jisté nebezpečí. Proměněný do lidské podoby jsem musel být víc opatrný. Dračí štíty byli pryč a chránila mě jen magie a obezřetnost. Vždycky se snažím být opatrný a držím si odstup, ale dnes v tuto noc se jednalo o výjimku. Odkryl jsem zrcadlo nazření a pomyslel na dračí město. Okamžitě jsem spatřil poklidný kraj mě tak známí, kde mimo stráží všichni spali. To n

DRAČÍ PROKLETÍ To byl zvláštní den pomyslela jsem si a přihrnula na hromadu trochu listí co schodil drak ze stromů. Nebude mi zima usmála jsem se jen tak sama pro sebe a přiložila na oheň. Zapadla do listí s usnula klidným ničím nerušeným spánkem. Poprvé od té doby se neukázaly noční můry. "Aaaa hmm to už je den?" Promnula jsem si oči. Okolo mě vykukovaly zvědavé veverku a vzadu za mýtinou byl slyšet potok. Vstala jsem a sundala pár listů zapletených ve vlasech. Prohrábla si je a svázala do uzlu. Naberu vodu ještě do lahve a půjdu dál za drakem. Rozhodla jsem se, že půjde vstříc svému osudu a ten mě směřoval k zapomenuté hoře, kam včera drak odletěl. Slunce na cestu mi svítilo.Za celou cestu draka nikde ani nezahlédla. Měla o něj strach jestli se mu něco nestalo. S obavami si opět ustala na mechu, ale nemohla usnout a tak se jen dívala na noční oblohu a pozorovala hvězdy. Ani Zaros ve své jeskyni nemohl usnout pořád musel přemýšlet o zvláštním setkání s dívkou a nemohl uvěřit