POVÍDKYODKAT

Moji čtenáří, teď tu týden nebudu. Pokud chcete, abych napsala třeba pokračování této povídky a nebo některé z rozepsaných můžete tady u tohoto dílu nechat koment co chcete na příště, alespoň se nebudu muset rozhodovat co otevřít a psát jako první, až se vrátím je to na vás. :) Děkuji, že to čtete i s chybkama ty nezměním, ale příběh mohu :) Přeji vám krásné léto a dovolené. Nový díl po rozkliknutí článku... Manželem proti své vůli 8.díl Je to určitě další past. Nesmím se nechat tak snadno rozrušit. Hlavně na nic nemyslet. Předtím se mi chtělo utéct, ale v téhle chvíli se nehodlám hnout ani o milimetr. Mast se vsakovala do kůže a bolest odeznívala. Čarodějnice přesně věděla, kde se má dotknout a jak zatlačit, aby se celé tělo uvolnilo. "Hmm.." Zakroužila prsty okolo krku a já se neudržel. "Libí se ti to?" Zeptala se a naklonila se víc nad postel. "To ti pomůže." Slyšel jsem její slova a později jak mi dýchla na ucho. Horký vzduch ovanul citlivé místo

Škola pro chytráky 41.díl "To bych netvrdil." Dravčí výraz v mých očích nikoho nenechal na pochybách. "Co víš? Brácho pomůžeme ti hledat!" Byl jsem rád, že jsou to moji přátele, ale tohle musím udělat sám. "Nemůžu vám nic říct. Najdu ji a přivedu." Mamka se mi podívala do očí. "Když si něco vezme do hlavy nedá si to vymluvit." Povzdychla si a podala mi čisté oblečení. "Všichni půjdeme. Vedle na chodbě je otevřené okno bez mříží. My jsme nic neviděli." Spiklenecky na mě mrkla a byla na odchodu. Ostatní jí následovali jako královnu, která dala rozkaz, až na Hira. "Já tě v tom nenechám. Chci pomoct. Brácho vezmi mě sebou." Odhodlání a sevřené pěsti. To jsem četl z jeho postoje. "Musíš zůstat, kdyby se mi to nepodařilo. Nechci, aby máma zůstala sama. Postarej se tady o to." Prosil jsem Hira a mezitím se stihl skoro obléct. Už jen boty a v mžiku budu pryč. "Nechám po sobě stopy, aby si mě mohl najít a pokračovat, kdy

Dračí prokletí 9.díl "Nenechávej mě tady." Mluvila tak potichu, že jsem ji skoro neslyšel. "Tam ty nesmíš." Byla smutná, ale rozhodně se nebála zapovězeného místa. "Taky nechci být sám." Ty slova nemůžu vzít zpět. Vím, že budu později litovat. Ona mě prokleje stejně, tak jako to udělali v dračím království, ale nějak jsem nemohl odmítnout. Znovu po letech se odvažuji někoho pustit blíž. " Dobře. Vezmu tě sebou. Pomůžeš mi v jeskyni a až bude slunce za obzorem vrátíš se sem. Nikdy nesmíš zůstat po setmění. Rozuměla jsi?" Místo odpovědi se vydala na cestu k hraničnímu kameni. "Budu se o tebe starat." A přešla na druhou stranu bez sebemenšího zaváhání. Rázoval jsem dlouhými kroky za ní, až zem okolo nadskakovala. Cestou se mi podařilo vyvrátit několik stromů a rozšlapat keře s bobulemi pro okolní ptactvo. Po chvíli se zastavila. Nadechovala se zhluboka. "Slyšela jsem, že prokleté údolí je poušť a nedá se v něm žít." Dořekla a dív