POVÍDKYODKAT

Další z mé práce trochu na rychlo sepsane, ale není nejhorší. Jak jsem psala na fb nemám inspiraci a chut psát dál, ale pořád se snažím. :) Snad to oceníte :) Stále tě vidím, vedle sebe stát, když na to pomyslím, přestávám se bát. Stále tě slyším, že mě budeš milovat, místo toho, musíme proti sobě bojovat. Stále tě cítím, tu lásku co mě bude hřát, kde jsou ta slova, že budeme se brát. Stále tě mám rád, teď se musíme o život prát, místo toho, chtěl bych se s tebou jen smát. Stále tě proklínám, protože umíš jenom brát, přitom jsem ti chtěl, svoje srdce darem dát. Stále mě drží vzpomínky, byl to sen co neměl se nám zdát, v tuhle chvíli, tě mám stejně rád. Stále tě vidím v kaluži krve stát, odcházíš nechtěla ses citu vzdát. Stále tě cítím, andělská křídla budou za mnou vát. Vítr odnáší sebou cit milovat.

Noooo jak jsem slíbila další díl právě teď v přímém přenosu, ale kuš tady nejsme v rádiu :D Tak mazejte číst a komentit nebo příští díl bude za hodně dlouho :D Vířivý zvuk mi rezonoval v uších. Pohltila mě tma, kde nebylo úniku ani klidu. Bylo to zvláštní jak přicházely nové a nepoznané vzpomínky a zabíraly místo v mém životě. Tolik se toho stihlo změnit za ty roky mojí nevědomosti. Pomalu jsem začal chápat jak to celé do sebe zapadá. Můj život se od tohoto okamžiku celý mění a převrací naruby. Co bylo kdysi zapomenuto stávalo se mou součástí. To byla má minulost, teď přichází budoucnost, která otevře nové možnosti. Bylo to neskutečné, až do posledního střípku z dávné doby, kdy jsem byl kdysi ninjou jedné vesnice. Tohle se vážně děje nemůže to být jen sen. Pootevřel jsem oči a zaměřil se na poslední slova ve svitku. Dneškem se vrací tvá minulost, ale už nenapsal, že se z toho skoro zbláznil. Promnul jsem si spánky, které bolely jako bych do nich mlátil učebnicí. Potřeboval jsem si odpo

Další moje hrozná báseň dlouho jsem neskládala,že? Taky to nestojí za to :D Do pátečního večera bych snad mohla sepsat další díl svitků, takže se určitě přijďte podívat :) Nauč se nejdřív všechno milovat, pak už nebude těžké s citem čarovat, otevři srdce, začni láskou malovat, nesmíš zůstat na jednom místě stát. Musíš vykouzlit pohádku čarovnou, ani nevíš jakou máš moc nade mnou, odhoď stranou pavučinu průsvitnou, v očích se ti slzy zalesknou. První na zem skapává, následuje lesklá záplava, slzná cesta pavučinu stranou smetává, na oblaku z kouzel se volně létává, pak na mě sedá velká únava. Bez kouzel a pavučin, slétnu na zem za zločin. Tam kde láska ještě zůstává, kouzlo dvojnásobnou sílu má. konec :D

Jsem tu :D Utahana, ale přežila ještě nás čeká jedno malování příští týden hmm asi pojdu :D Tady máte díl :D Jak jak mohl vědět moje jméno? Přece by to nemohla být náhoda, aby se takhle blbě jmenovalo víc lidí. Kishi je starodávné jméno, které vybrala moje babička. Nedala si to vymluvit, že prý kdysi patřilo jednomu předkovi. Ne to nemůže bejt jen náhoda tohle je něco zvláštního. Sklonil jsem hlavu a ponořil se do dalšího odstavce svitku. Moje zvědavost byla silnější, než obava co sem vlastně zač a proč je moje jméno napsáno na pergamenu mezi neskutečným příběhem jednoho ninji. Svitek: Už si to pochopil? Asi bych to měl pořádně vysvětlit, protože nevím v jaké budoucnosti si svitky našel. V době, kdy jsem dostal příkaz sepsat tento odkaz byl zabit jeden ninja. Nebudeš ho asi znát, ale jmenoval se jako ty. Kishi se obětoval, aby zachránil mě. Jako jeho příbuzný za to nesu zodpovědnost. Tenkrát sem měl padnout já a ne on. Jeho schopnosti předčily všechna očekáváni a stal se ochráncem tajn