POVÍDKYODKAT

Dračí prokletí 10.díl "To jsi jen ty?" Podíval jsem se na nezvaného hosta. Po těch letech pěkně zestárl, ale jinak to byl pořád ten stejně nepříjemný Kadak. Jeho ještěrčí tělo sešedlo do odstínu kamenů, kdyby se nehnul tak si na něj sednu. "To je pěkné uvítání po tolika letech." Jeho ledové oči mě probodly. Jiného by zamrazilo, ale mě to bylo jedno. "Co mi chceš?" Stroze jsem se zeptal a vyčkával co ten starý blázen zase vymyslel. "Je to přesně 500 let, kdy tě sem poslali. Říkám to nerad, ale smíš si žádat jednu věc z dračí země." Neochotně prohlásil a rozhlížel se po jeskyni. Naštěstí jsem všechny předměty od krále draků schoval a obzvlášť zlatý prach. Zrcadlo nazření pro někoho jiného vypadalo obyčejně a nic neukázalo a knihovna byla stejně na jedné hromadě. Kdyby Kadak věděl, co všechno se mi podařilo za ty roky nahromadit za drahocenné kousky, určitě by je chtěl pro sebe. "Jednu věc ze země draků?" "Ano cokoliv co budeš chtít t

Manželem proti své vůli 9.díl Tak jsem zpátky a se mnou samozřejmě něco ke čtení, i když je většina z vás venku a nebo na dovolené, třeba se sem kouknete během léta. Mě je to jasné ozvala se hlavně Weush na tuhle povídku, protože jí pravidelně čte a dost často komentuje, tak samozřejmě tady je ode mě dílek. Řetízek se ještě víc ztenčil a jedno očko pootevřelo. "Rychle ho najdi a přiveď! Pokud se to přetrhne bude prokletý." Koště vystřelilo jako pominuté z pokoje na chodbu. Bylo slyšet slabé lupnutí okolo zápěstí. Celý náramek se pokryl pavučinkou prasklinek. Musela jsem se opřít o křeslo a zhluboka se nadechnout. Moje moc slábla s každou vteřinou. Tělo se unavovalo dvakrát rychleji. Nemohla jsem si ani nic přičarovat. Do pokoje přihopsal skřet s Flíčkem. "On se o vás bát. Neudržet ho ve stáji." Flíček do mě drncnul čumákem. Nešlo mi ani zvednou ruku, abych ho pohladila. "Flí, flíííí. On smutný Lajo." Flíček popotáhl, až se otevřelo okno. Skřetík vyskočil n