Okno za mřížemi 4.díl
Mamka se pořád chtěla hádat, i když jsem si myslel, že jsem neprovedl nic strašného. Rozhodně jsem se nepokusil něco ukrást jako tomu bylo dřív a ještě Janu zachránil. Podíval jsem se směrem k autu, které bylo totálně zasrané od bahna. Alespoň nás nikdo nevysleduje, když nebyla vidět ani značka. Teprve pak si mamka všimla, že nejsem sám, Jana opatrně vylezla z auta. Pořád se celá chvěla a nevypadala v pořádku. Rány a podlitiny se trochu víc podbarvily do fialova. Na její světle bílé pokožce vynikaly o to víc. Měla kruhy pod očima z nevyspání a sotva se držel na nohou. Přirovnal bych jí k živoucímu zombíkovi, ale vlastně to bylo dost smutný. Za jiných okolností bych se tomu smál.