POVÍDKYODKAT

Brána do srdce je zavřená, cesta zpět je teď už zmařená, neohlížej se na ostatní, radši pěsti zatni. Pokračuj pořád vpřed, už se neohlížej, není cesty zpět, miř na svůj cíl,jdi pořád vpřed, nevrátíš se z mise hned. Čas neúprosně utíká dál, vítr už vzpomínky odvál, zbytečně si se všeho bál a tak ses radši smál.

Kapitola :KNIHY Druhý den ráno V učebně magie… Kakashi: Je vidět, že jste oba odpočatí takže můžeme začít s vyučováním. Nejdřív bych vám měl asi říct, že kouzla jako taková se skládají z vaší energie, pokud jste unavení nepovede se vám ani to nejjednodušší kouzlo. Další věc je, že někteří kouzelníci chtějí využívat moc například k pomstě, mam pro to jedno varování, když to nevyjde všechno se otočí proti vám. Další důležitá věc je uvědomit si jak silné kouzlo chcete použít, pokud je nad vaše zásoby energie můžete v lepším případě zemřít. Naruto: A co v horším případě mistře? Kakashi: Můžete za živa trpět a být mučeni každou minutu po zbytek vašeho života. Naruto: Aha. To jsem se neměl ani radši ptát.( a díval se na mistra se strachem v očích) Sasuke: Mistře co zanechat toho dlouhého proslovu a snažit se nás něco naučit? Kakashi: No v první řadě se musíte naučit alespoň základní zaklínadla, až je budete znát nazpaměť a pak teprve si to pod mým dohledem můžete vyzkoušet. Sasuke: Tak nám j

Myšlenku na tebe, chtěl bych si uchovat, nikdy nezapomenout, vždycky vzpomínat, na naše místo, budu častokrát chodívat, když na to vzpomenu, musím se usmívat. Co všechno jsme spolu zažili, s týmem jsme se snažili, dokonce jsme proti sobě soupeřili, po čase jsme se stali přáteli. Stále na tebe myslím, nezapomínám, že si můj přítel to si uvědomím, až když je pozdě, z vesnice odcházím. Ty to však nikdy nezjistíš, co jsem ti chtěl říct, nezbylo mi nic jiného, než od tebe utýct, když po letech vracím se, běžíš mi vstříct, při setkání, radostí ti zčervenala líc. Naše shledání, ztvrdili slzy, řekl jsi všechno mě mrzí, odpustilo mi tvé srdce ryzí, v dálce dva přátelé mizí.

Úvod 3/3 Kakashi se konečně trochu uklidnil a přikázal jim, ať se dojdou umýt, že se za chvíli bude podávat večeře, jen co to uslyšeli okamžitě běželi do domu. Naruto prolétl tryskovou rychlostí chodbami a za ním se držel Sasuke, aby se v těch chodbách neztratil. Konečně se dostali do umývárny a pořádně se vydrhli, aby je náhodou neposlal Kakashi umýt ještě jednou, což se Narutovi už párkrát stalo, takže to radši od té doby dělá pořádně, naposledy se skoro nedovlekl ani ke stolu, jaký už měl hlad. Vrátili se spletitými chodbami přímo do jídelny, kde už se stůl prohýbal pod všelijakými dobrotami a uprostřed stolu byla pečená husa, oba se mlsně koukali na tu nádheru. Narutovi tekli sliny, ale nedovolil si bez vyzvání mistra sednout a pustit se do večeře. "Vypadáte jak hladový vlci, tak se pusťte do jídla." Pobízel je Kakashi a ani to nemusel opakovat. Jídlo jako zázrakem mizelo ze stolu snad bleskovou rychlostí a Kakashi nevěděl jestli se kluci nechtějí předhonit kdo toho víc s

Úvod 2/3 Byla tak zvláštně ukovaná a veliká než všechny brány, které kdy viděl. Začal studovat co vlastně zobrazuje za ornamenty, ale nakonec přišel na to, že jsou na ní vyobrazeni dva čarodějové, kteří stojí proti sobě s napřaženými hůlkami a vedle nich se skví bájní tvorové. První zvíře poznal hned, kdo by taky neznal zlatého fénife, který má léčivé schopnosti a nikdy nezradí svého pána. U druhého čaroděje byl ovinutý stříbrný had co způsobuje všem bolest a utrpení, svým jedem úplně znehybní protivníka a pak ho za živa pozře. Vždycky se přidává na stranu černokněžníků, ale ne jen tak obyčejných sám had vždy vycítí jak silnou magii kdo má. Sasuke usoudil, že se stříbrným hadem by se dost nerad setkal a zlatého fénixe by docela rád alespoň viděl, ale ještě radši vlastnil. Naruto do něj musel šťouchnout, protože se brána otevřela a mohli vejít do parku, který se rozléhal do všech stran a snad neměl ani konec. Naruto se vydal na jižní stranu parku po úzké cestičce a tak Sasukemu nezbylo

Musel to být sen, co ke mně přišel z rána, jinak se nikdy neuzavře do mého srdce brána, je to jako když se tam usídlí krákorající vrána, nedá pokoj, jako by hrála velké drama. Moje sny se mi nesmějí zdát, pak mám chuť se za své city prát, nehodlám se před cílem vzdát, vítěz se bude celou dobu smát. Jen já to nedopustím, porážku nikdy neuznám, dokud svého protivníka nepoznám.

Úvod 1/3 Ahoj přináším novou povídku snad není moc ulítla zatím posílám jednu část úvodu, který je rozdělen do tří částí takže se máte na co těšit. "Ještě potřebuju kořen mandragory, jinak mě zase černokněžník potrestá." Říkal si pro sebe nahlas Sasuke a povzdechl si. Znovu se shýbl k zemi a začal hledat ale nemohl najít jakoby je někdo před ním vysbíral do posledního kořínku. Pomalu se smrákalo a nadcházela noc a tak se musel vrátit zpátky v čas, ale s nepořízenou. Stihl to tak akorát, aby mu nezabouchli bránu přímo před nosem a hned na to ji strážci na hlídce zabouchli. Vláčel se městem a nechtělo se mu vracet do stavení, když věděl, že ho čeká výprask. Jak byl uzavřený do sebe a přemýšlel nevnímal nic co se dělo okolo něj. Najednou se ocitl na zemi a bolel ho zadek jak si ho Sasuke při pádu narazil. Trochu se rozhlédl a zjistil, že do někoho vrazil a oba skončili na zemi. Ten druhý se hned zvedl a povídal:"Co děláš neumíš čučet na cestu?" Nečekal jestli mu na to

Tady je další pokračování snad se bude líbit, sice se moc nedozvíte, ale lepší něco než nic _) Po zaznění signálu v telefonu následovala změť vzkazů z nemocnice a z dětského domova s prosbou, aby se kdokoli z rodiny ozval, ale nebyl udán žádný důvod co a nebo komu se stalo. Sasuke si potřeboval pročistit hlavu a tak se vydal na své oblíbené místo v lese. Prosmekával se mezi houštím, které tady naposledy nebylo, ale to už je pár let co chodíval do skrýše, kterou si sám postavil a pak mu došlo, že bude asi v dost zuboženém stavu. Pomalu se prodral k velkému stromu vedle kterého byla postavená chatička z pár prken sotva se tam jeden vešel. Chatrč vypadala dost zachovale už z dálky a když přišel Sasuke blíž, byl už po druhé za krátkou dobu v šoku, protože stavení vypadalo jako před lety. Přiblížil se k provizorním dveřím u kterých hlídal jeho pes a ten začal na svého pána skákat a dovádět jako malé štěně. "Počkej slez ze mě si moc těžký!" Přikazoval Sasuke psovi, který z něj po c

Proč vás to zajímá? Zeptal se Naruto ženy, která na něj shlížela jako na odpad. Rozhlédla se po chodbě a přivolala mávnutím ruky nějakého muže. "Jsem pověřená tě odvést zpátky do dětského domova dokud se tvůj pěstoun nebo příbuzný nezotaví, protože nejsi plnoletý musíš jít se mnou, pokud budeš klást odpor tady Igor se o tebe postará!" Naruto nevěřil vlastním uším co s ním mají za plány a rozhodně nechtěl opustit nemocnici. Nakonec si uvědomil, že vlastně nemá na vybranou a tak se pomalím loudavým krokem rozešel k východu z nemocnice. Venku ho dostihla sociální pracovnice i s ostrahou a řekla"hodný chlapec, hlavně že sis uvědomil kde ti bude lépe" a chtěla ho pohladit po vlasech, ale Naruto ucuknul jako by ho chtěla praštit. Nasoukal se do auta, které vypadalo, že se každou chvíli rozpadne a vzdaloval se od nemocnice, i když hrozně nerad a nejraději by vyskočil z jedoucího auta a rozeběhl se ke Kakashimu do pokoje. Sám věděl, že je to zbytečné, protože by ho odvlekli

Naděje, jak motýl se vznáší krajinou. Naděje, možná na jednu kytku sedne si. Naděje, snad nemyslí na jinou. Naděje, a spolu s ní i zvadne. Naděje, snad si dobře vybere, možná k němu padne. Naděje, jak ptáci nad lesy, vítá soumrak i svítání. Naděje, pro jednoho štěstí, pro druhého zklamání. Naděje, síla všemocná je, ráda se skrývá a s lidmi si hraje. Naděje, jak ryba proplouvá peřeje. Naděje, jak peřina zahřeje. Naděje - tón chytlavý. Pokud v ní nemáš víru nic se nespraví. Chmury tě dostanou a jen tě unaví.

Co se dál dělo, když se Naruto konečně dostal ke svému ztracenému strýci Kakashimu a co je čekalo za budoucnost. Naruto si venku hrál se psem a nic jiného nevnímal, dokonce přeslechl, když na něj strýček Kakashi volal, že má jít k obědu. Nakonec to vzdal a došel si pro něj a táhl ho za ucho až ke stolu. Po obědě si mohl jít ven zase hrát, protože měl opravdu hodného strýčka, který mu nic nezakazoval a potrestat Naruta neuměl na to ho měl až moc rád. Jednou se Kakashi vydal na nákupy, chtěl Narutovi koupit dárek k narozeninám a tak ho musel nechat doma samotného, i když sám tam nebyl věrný pes zůstal s ním, aby ho hlídal. Narutovi se zdálo, že je strýc už hodně dlouho pryč a začal se o něj strachovat. Chtěl zavolat na policii, ale nakonec si to rozmyslel a dál vyčkával, až uslyší šramocení klíčů v zámku u dveří. Pomalu se stmívalo a Naruto měl zlé tušení a tak konečně zavolal na policii, když položil sluchátko, trochu se uklidnil, protože mu oznámili, že zatím nejsou hlášeny žádné nehod

Kolikrát už si dal slib, ale nesplnil, místo toho si se od nás odloučil. Kolikrát jsem tě prosila, ale ty neposloucháš, o samotě se raději touláš. Kolikrát jsem kvůli tobě slzu uronila, jen abych tě při odchodu zastavila. Kolikrát si se v polou cesty otočil, aby ses s námi aspoň rozloučil. Kolikrát jsme na tebe volali, že jsme všechno zvorali. Kolikrát se ti po nás stýskalo, ale nevrátil ses, jen pořád za pomstou honil ses. Kolikrát už jsme doufali, že se vrátíš, místo toho si tréninkem chvíle krátíš. Kolikrát si zesílil, než si bratra dohnal, jestlipak tě Itachi vůbec poznal.

Blonďatý chlapec se koukal z okna na ulici a pozoroval děti s rodiči, jak vesele pobíhají ve sněhu a shánějí dárky. Občas se někdo zadíval na omšelou budovu a jakmile spatřil Naruta, který vyhlíží z okna odvrátil se a pokračoval v cestě. Naruto záviděl každému klukovi a nebo holce, kteří měli s kým být, ale on nikoho neměl. Nacházel se v dětském domově Svatého Petra, rodiče mu zemřeli, když byl malý, ani si je nepamatuje a jiné příbuzné nemá. Už kolikrát sledoval, jak si nějací lidé odvádějí jednoho kamaráda a tak se začal všem ostatním stranit, protože nechtěl být smutný, až zase zůstane sám. Ani sociální pracovnice a nebo dětský psychiatr nepřišli na to, proč je tak osamělí a nikoho si nepřipustí k tělu. Pořád vyhlíží z okna a s nikým se nebaví a všem to začínalo dělat starosti jak se uzavíral do sebe. Všem se vyhýbá a kdykoliv přijdou nějací rodiče, aby si někoho z dětí odvedli domů a to Naruta trápilo nejvíc nikdy si totiž nevybrali jeho, jen o něj zavadili pohledem a šli k ostatní