POVÍDKYODKAT

Ren: Během několika dní strávených v horách jsem cítil, že se mi ulevilo. Ril byl znamenitý šaman a rozuměl bylinám jako nikdo. Každý den mi dával pít nějaký odvar. Hořká zelená tekutina mě odrazovala, ale nakonec se mi to podařilo vždy vypít. Bavilo mě pozorovat, jak se s Nerikem hašteří. Několikrát vyhrál Ril, ale zrovna dnes se pyšnil Nerik svým vítězstvím nad šamanem z těchto hor. Ril si utahoval, že se mu nepodaří chytit bažanta, ale nakonec to byl právě on, kdo musel dvě hodiny stát na jedné noze uprostřed provizorní vesničky. Lidé si zvykali na moji přítomnost a projevovali patřičnou úctu. Čekal bych, že budou ustrašení a vyčerpaní z této situace, do které se díky mé neopatrnosti dostali, ale s dětmi okolo se stával pravý opak.

Patrik: Strašně mě bolela hlava, když jsem se probral na zemi vedle křesla v kanceláří. Nohu mám přehozenou o opěrku a netuším jak se z toho vymotat. Snažím se vstát a na druhý pokus se to skoro podaří. Převrátím se a spadnu na všechny čtyři a do nohy mě chytne křeč. „Ten den začíná fakt skvěle.“ Cedil jsem mezi zuby a v duchu si nadával, že nemám tolik pít. Jediná výhoda byla, že mě teď nikdo neviděl. Jakmile jsem se vzpamatoval a dokázal si uvařit kafe vystoupal jsem s hrnkem v ruce do patra. Podívám se z okna, kde dávno nastala neděle. Lidi dole vypadali jako mravenci, kteří se pořád za něčím honí, ale já nikam nespěchal. Zůstával jsem tady nahoře a neodvážil se sestoupit dolů. Odříznutý od jejich normálního života se cítím v bezpečí.

Diana a Dan: Myslím, že na to právě přišel. Hrnou se na něj otázky, na které nebude mít odpovědi. Přesně vím jaké se mu vynořují postupně v hlavě. Co tady dělám? Doprdele! Už nikdy nebudu chlastat! Proč se o mě postarala? Co jsem vyvedl? Stalo se něco mezi náma? Nemožné!! Vždyť mě nemá ráda! Nesnaž se dělat si naději! Dane ty debile zasloužil bys pár facek! Potom se jeho výraz ve tváři úplně změnil a já to okamžitě poznala.

Arian: Nesmíme to vzdát a dostat se na druhou stranu města, kde se nacházela tajná cesta do hor. Věděl jsem, že to bude náročné a možná i nebezpečné, ale stále si říkám, že to zvládneme. Čekám se skupinou na znamení, že je vše v pořádku a posuneme se do další ulice. Dostáváme se do obydlenější části, kde nikdo nezkoumal co tam děláme. V okolí nebylo ani živáčka. Lidé se schovávali v domech a nebo dřeli pro blaho Ziela pod náporem biče. Kolik jich zaplatí životem, než bude Ziel spokojený?

  Ahojte lidi. Sice se neděje nic moc velkého, ale měli by jste vědět co se v sfku právě řeší. Hra přešla na nějaký nový Backend, Zatím se jedná o servery s2.sk, s5.cz, s10.cz, S11.cz, s13.cz, s14.cz, s16.cz. 

Diana: Tohle i na mě bylo moc. Jsem totálně unavená. Dan byl čím dál těžší, jak na mě vysel a sám neudělal ani krok. Podpírám ho a snažím se nenarazit pod jeho váhou znovu do zdi na odpočívadle. Budu celá potlučená, ale s vědomím, že mám Dana u sebe. Vlastně byl docela roztomilej. „Jdeme, už jsme skoro tam.“ Pousměju se a znovu ho trochu nadzvednu, aby byl schopen pokračovat po pár posledních schodech. „Nepadej. Jdeme do koupelny. Hrozně smrdíš víš to.“ Rovnou odbočím do dveří a posadím Dana na vanu, když se dostaneme domů. Co s ním mám dělat teď?