POVÍDKYODKAT

Ahojte. Přináším nové dění z Iriánského světa. Ren a Arian jsou ve vězení odkud není úniku. Nebo ano?   Vidím lépe, tak se hned psalo o něco snadněji. Ty vedlejší účinky z ozáření mě doslova nakoply a stále mám bolesti. Příště bych měla psát dílek bosse, kde trochu skočíme v čase. V hlavě to mám vymyšlené, ale je horší to dostat takzvaně na papír :) Budu se snažit na tom v týdnu zapracovat. Baví mě to jejich hašteření :) Pro dnes se loučím a zase příště. Pěkné čtení. 

 Shrnutí nejčastějších dotazů v poslední době. Někteří mi píší dokola ohledně mazlíků či diamantů a dalších drobností, které si třeba nepamatují a začali někde po x letech hrát a nechce se jim nikde pátrat jak to vlastně je. Pokud by jste něco chtěli vědět stačí napsat buď sem nebo ve hře. 

„Omlouvám se.“ Rychle popadnu ubrousky na stole a chci mu pomoct, když mě od sebe odmrští. Spadnu na zem a znovu si odřu stejné koleno, které opět krvácí. „Co tady děláte?“ Jeho výraz a tón hlasu by zmrazil každého na tomto podlaží, ale já se s námahou zvedla a znovu podala ubrousky. Neuteču! Tentokrát je s malým zaváháním přijal. Všimla jsem si pilulky, která se odkutálela ke gauči.

Bylo to čím dál těžší. Stojím na okraji propasti, do které bych mohl spadnout. Možná bych měl prostě nechat Ziela vyhrát a opustit toto místo. Podíval jsem se na místo, kde kdysi stál jeden z nejkrásnějších domů. Vypálené zdi a zbytky padající ze střechy. Brzo se to celé zhroutí. Ruku přidržím na hrudi a cítím moc ukrytou v květině. „Pane Rene viděli Ariana.“ Křičel na mě strážný  a já se okamžitě dal do běhu. „Víš to jistě?“ Vydýchával jsem se po vyběhnutí strmého kopce. „Okamžitě ho přiveďte. Nechci přijít o nikoho dalšího rozumíš?“ Zasalutoval a okamžitě nasedl do připraveného auta. Zmizel z dohledu v oblaku prachu na cestě do města.

Konečně jsem to přepsala. V nemocnici se mi podařilo napsat díl je teda o dost delší, než jindy, tak pěkné čtení. :) Snad se bude líbit a příště se podíváme do Iriánu.