POVÍDKYODKAT

Tam do dálek v klidu si jít, až na okraj posledního kráteru. Rozhlédnout se po vyschlém obzoru přede mnou, kde se rozléhala netknutá poušť. Vypadala tak uhlazeně, jako by po ní nikdo roky nešel a přece to nebyla pravda. Jen písek společně s větrem zahlazovali všechny stopy. Tak pustá krajina působyla dojmem posledního odpočínku. Klidně by se na ní káždý stratil a poušť by ho zahalila do jedné z písečných bouří. Vychazel z ní strach a posvátná úcta nad takovýmto pustým krajem. Snažila jsem se dohlédnout, až na její konec, ale všude se slévaly jen obrovské kopce písku a dun, které vypadaly tak klidně a nedotčeně. Slezla jsem dolů z kráteru a do netknuté krajiny udělala první stopu. Noha se mi zabořila hlouběji než jsem čekala a bota se mi naplnila teplým pískem. Pomalu jsem jí vyprostila ze sevření neviditelných rukou a udělala další, teď už jistější krok. Během chvíle jsem byla obalená pískem od hlavy až k patě. Pronikl do všech zákoutí mého oblečení a boty mi pod jeho tíhou ztěžkly, že

Trochu praštěná báseň no snad se to dá aspoň přečíst, každý kdo Domov četl asi bude vědět kdo tyhle slova říká a ke komu mluví. Budu se snažit něco přidat, i když pc už by mělo tenhle týden možná dorazit, takže budu pak aktivnější jako dřív :) Držte palečky, abych ho už měla doma, protože mě napadají nové díly, ale nemam je kam psát :) a mohla bych je brzo zapomenout :D Má to vůbec cenu začít ti něco psát, že by sis to přečet zrovna ty, o tom se mi může leda zdát, nemusím se tě ani nahlas ptát. Znám tě už nějaký čas a proto vím, že se na odpor nepostavím, zůstanu s tebou jako ochránce, přece nezklamu svého bratrance. Domov jsem si u vás našel, co víc bych si měl přát, jen aby to vydrželo dýl, než by se mohlo zdát.

Po dlouhé době přidávám něco ke čtení moc se omlouvám pořád nemám svůj pc :( Doufám, že to vydžíte já už teda ne :) Ať se vám dílek líbí :) Manu se skoro zadusil, když zaslechl Ibikiho jméno. "To to to nemůže být pravda." Ibiki zvážněl a zamračil se. Doteď se držel, ale tenhle Manu mu nebyl nijak příjemný. Rozhodně nepochopil co tím myslel. "Co nemůže být pravda?" Dožadoval se odpovědi a zle se na Manua podíval. Tomu naskákala husí kůže po celém těle, protože se k němu ještě nikdo takhle nechoval. Vždycky ho lidé ve vesnici uznávali a spíš mu podlézali kvůli jeho skvělým schopnostem, ale dnes tomu tak není. "Vy jste můj vzor." Vyhrkl na Ibikiho a skoro se mu sesypal k nohám. To je ze mě tak vedle? Podivil se Ibiki a nechal ho skoro ležet na zemi. "No a co s námi bude?" Přešel v klidu zhroucení Manua a soustředil se na to hlavní. "Pardon já zapoměl samozřejmě můžete vstoupit do Tajemné vesnice." Manu spojil dlaně a zrušil několikavrstvou

Dobré ráno tak sem se zas jednou dostala na počítač, kde můžu otevřít svoje psaní. Můj je pořád fuč co nadělám. Nemůžu psát, nemůžu skoro číst je to k vsteku. Nechci, aby bylo na blogu pusto, takže jsem vyhrabala z flešky jednu básničku :) aby bylo co číst. Snad tahle ujde je trochu starší úplně bych na ní zapoměla. Tady je : Proč zrada od tebe tak bolí, ta rána v srdci se snad nikdy nezahojí a to je to co nás k sobě ještě pojí, když v dáli vyhlížím postavu tvoji. Nikdo se však neobjeví a tak do dálky pořád civím, jako když tě poblíž stát vidím, ani o píď se hnout nemíním. Dal jsem slibů kopu, teď jsem ještě ztratil botu, až se vrátíš, do kuličky tě zkopu, za to, že si mě nechal čekat dobu. Kdy už se konečně vrátí, být tu, přivítala by ho i máti, čas jít zpět se ti krátí, přece ti nemůžu své srdce dáti. Hledaným ninjou si se stal, tři, dva, jedna tak už pal, lepší by bylo, kdyby ses vzdal a nebo všechnu nenávist zakopal.

Je to celkem dávno co jsem se mohla jen tak zastavit a přemýšlet o minulosti. Zrovna v tyto dny se snažím odpočívat a moc se nezabívat tím co přinese zítřejší den. Prostě vypnout a nechat čas plynout pomalu bez toho, abych se ho snažila urychlit. Kam taky spěchat ono všechno příjde samo postupně. Nevím jestli tomuhle mému výkecu bude někdo rozumět, ale i tak sepíšu aspoň pár řádků o tom co bylo a nebo bude. Nechci vám tady vypisovat nesmysli, kreré se stali během mého života a odhalit vám svou část příběhu, ale něco napsat mohu a tak je to tu. Temnota je tak vítana v okruhu světla. Úplně jí cítím jak mnou prostupuje a vyhřívá se mi blizko u srdce. Nechci jí odehnat, aby jí nebylo stejně smutno jako mě v tuto dobu. Poprvé, když ke mně samota přišla byla nevítaná, ale za tu dobu jsme si na sebe zvykli a už se nedokážeme oddělit na dvě části. Stala se mnou a já zase jí. Jeden bez druhého jsme jen půl prostě nedokonalí. Kdyby mě najednou opustila byla by to rána přímo do srdce, která by už

Trošku otřepané já vím :) Snad se nezlobíte, že nejsem tak aktivní jako vždycky sice jsem přednastavila co jsem mohla, ale taky doufám, že už se dočkám opravy :D a noťák bude doma. Dnes jen básnička o super ninjovi :)Snad se líbí. SB zas dojdu večer nebojte já nezapomínám. Kakashi ninja je skvělí a proto týmu sedm velí, vždy nebezpečí přímo čelí, i když o nepříteli moc neví. Nikdo se neodváží, podívat se do oka co září, protože všechny jejich plány zmaří a pak se Kakashi vypaří. Najdeme ho na stromě, jak čučí do knížky ohromeně. Když povolá i Pakuna, najde stopu a nepřítel ho proklíná, na ty časy rád vzpomíná, když byli ještě rodina. Kakashi pod rouškou ukrývá svou tvář, nikdo nevidí ten jas, když úsměv zdobí jeho tvář, jako by tam měl svatozář. Prý zkopíroval přes tisíc technik, každému tím vypálil rybník a může protivníkovy chystat pomník a zakope ho Konožský hrobník.

Po delší době posílám jednu jednorázovku tak snad se bude líbit. Jak název napovídá koťata dostaly hlavni roli. Přednastaveno :) Už abych měla pc doma :) Venku se zrovna přehnala silná vichřice a po všech ulicích ve městě létaly různé letáky a smetí, dokonce i některé popelnice byli převrácené a jejich obsah se povaloval na chodnících a krajích silnic. "To zas bude práce dát všechno do pořádku!" Říkala zrovna jedna dobrovolnice Sakuře. Ta jen kývla hlavou a daly se do práce. Rozhlédly se po tom neuvěřitelném bordelu a jen si povzdechly. Hináta začala rovnat popelnice na chodník kam patřily a Sakura nabírala vysypaný obsah na lopatku a vracela zpátky do popelnic, aby bylo na ulici čisto a pořádek. Navíc byl zrovna den svozu odpadu a tak museli dost pospíchat, aby uklidily. Konečně měly hotovou hlavní ulici a obě byly spokojené se svým výsledkem, jak se jim podařilo všechno dát na své místo. Po chvíli odpočinku se pustili do postraních uliček, které na tom byli o něco lépe než

Další má krátká báseň o tom jak píšu své povídky. Přednastaveno na SB se podívám večer :) Déšť zmáčel okno, ze kterého se ven dívám, nevidím ulici, jen představy co někdy mívám, když kapka sjíždí po sklu tak se usmívám, za tajemné skleněné zrcadlo se vydávám. Tam kde je můj svět vysněný, někomu se to může zdát praštěný, ale tam spřádám příběhy zasklený, který jsou někdy čarovný. Pak si uvědomím, že okno už uschlo, po dešťových kapkách je pusto.

OBŘAD!! Už to znáte opět hodnoťte povídku ať vím za co stojí. Toto je přednastavený článek takže vaše reakce si přečtu večer. Děkuji všem co ke mě chodí :) Ještě zaslechnu mistra Kakashiho jak říká "Naruto počkej to nemůžeš!" a hned na to jsem byl odmrštěn mocnou silou nepropustné bariéry. Nevím co se dělo pak, ale probudil jsem se na zemi a Kakashi se Sasukem stáli nade mnou a něco říkali, jen jsem nerozuměl co, než se mi vrátil sluch a pak jsem zaslechl Sasukeho. "Je to pako, kdo jiný by se snažil projít, když ví, že je vlastně uvězněn." Kakashi si povzdechl a odpověděl. "Jen náš Naruto." Oba se dali do smíchu, ani si nevšimli, že už jsem se probral a čučím na ně jak tele na nová vrata. Naruto: Kdo je u tebe pako, radši mi pomoc vstát ty ignorante! Sasuke: No to je dost, už ses vyhajal do růžova a nebo máme ještě chvíli počkat? Kakashi: Asi jste oba zapomněli co máme dneska v plánu, myslel jsem, že to budete brát trochu vážně. Naruto: Dobře už se budu sn

Ahoj líbí se ti u mě na blogu? V tom případě neváhej a napiš o spřátelení :D zapiš se tady do komentářů ať vím, že máš zájem stát se mím oblíbeným blogařem, blogařkou. K tobě na blog budu ráda chodit pravidelně každý den. Samozřejmě budu komentovat a to samé čekám od tebe. Můžeš k žádosti o spřátelení připsat o čem tvůj blog je a nebo proč bych si tě měla přidat. Tak pište ráda uvítám nové lidičky :) Současný seznam na liště je aktualizovan k 4.12.2013

V neděli se dozvíte proč mám blbou náladu.:( Čím víc se chci podobat tobě, tím víc propadám velké zlobě, na strop koukám slepě, zesílit potřebuju nutně. Ať se podívám kam chci, všude vidím jen mlžný opar noci, chci kvůli tomu získat hodně moci a nevnímat vás jako cvoci. Podívej se do zrcadla, jak kytka ve váze uvadla, ruka na posteli spadla, nevědomost je tak zrádná. Když podíváš se pořádně, tak zjistíš jak ti zásadně, otrnulo v blbé náladě, stojíš už na tenkém ledě.

Dneska je na řadě detektivka :D Takže co dalšího se přihodilo? To vás nechám pěkně přečíst přece vám to neprozradím :D Rozhodně se nenechám někam táhnout, aniž bych věděla kam a nikdo si to ke mně nebude dovolovat ani Sasuke ne. Slíbila jsem si, že budu silná a jen tak před někým si nesednu na zadek, i kdyby to byla otázka života a smrti. Chytila jsem se dveří a nehodlala jsem se hnout ani o milimetr. Co si myslí, že dělá? Takhle ničeho nedosáhne, protože já jsem tvrdohlavá a taky dokážu něco vydržet. "Sasuke pusť mě fakt s tebou nikam nejdu." Teprve teď si asi uvědomil co to dělá, protože se na mě otočil a pořád měl takový zastřený pohled. Nedokážu to popsat, ale asi je ještě pořád mimo a nebo, že by o něčem přemýšlel? Netuším i tak mi nahání strach. "Copak Sakuro snad ze mě nemáš strach? Neboj chci ti jen něco ukázat." On mi snad čte myšlenky nebo přesně ví na co myslím, nedokážu ho vytěsnit z hlavy. Pořád stojí vedle a civí na mě stejně tak jako já na něj. Měříme

Nevím jak vy, ale já si totálně nevěřím a to prostě v ničem. Normálně si pořád říkám, že stejně nic neumím. Jako kupříkladu dneska se přihodilo tolik věcí. Nejradši bych byla v nějakým snu, který bych si mohla utvářet sama. Prostě klídek a pohoda, ale je to vůbec v dnešní době možný? Všichni říkají, že realita je krutá, ale tak to není je ve skutečnosti někdy ještě horší. To je vlastně důvod proč se kritizuju ještě dřív než se o něco pokusím. Vždycky to dopadne nějak divně a nebo blbě. Snažím se totiž žít v realitě jen nevím realistka asi nejsem :D Zrovna sem se snažila kreslit RPC a co myslíte přes dvě hodiny patlám jen obrys. Barvení dokončím jindy a snad ho i někdy zveřejním :D Nebo bych to musela celé vyhodit. Docela se těším, až zase vyleze sluníčko, protože ta zima okolo všechno ještě zhoršuje nebo co. V poslední době mám docela velký problém a ten je, že mě nenapadají básničky, které jak jsem si všimla komentujete nejvíce. Mám takový dojem, že se změnou počasí se mi podaří opět

Po delší době opět báseň na myšlenky snad se bude líbit. P.s kdo čte občas nějakou moji povídku můžete k ní přidat i koment a nebo ohodnotit hvězdičkami o to samé prosím u básniček klidně i kritiku děkuji. Moje myšlenky se přestaly v hlavě míchat, moje tělo najednou přestávalo dýchat, nezbylo mi nic jiného než nahlas vzdychat. Polomrtvá, unavená, už ani jeden krok neudělá. V dálce se blízká můj sen, ale já už se tam nepodívám, už mě k sobě vem, jinak oči pomalu už zavírám, ať realita se stane snem, ticho okolo a já v něm usínám. Polomrtvá, unavená, Už ani jeden krok neudělá. O strom opřená, s kunaiem v srdci, už ani slzy nemůžou jí téci. Při vzpomínce co se stalo, už jí pryč nese zlaté světlo.

ODHALENÍ ČÍŠE!!!!!! Jen co jsme dojedli poslední sousto, už vrzla židle a Kakashi stál na nohou připraven jít do sklepení a ukázat nám konečně tu číší. Dost nás to zajímalo a tak jsme se hned vydali za ním, aby nám náhodou něco neuniklo. Nejraději bychom Kakashiho předběhli, protože cestu do sklepení známe už z paměti jen jsme nevěděli co nás čekat, takže jsme se oba drželi těsně za ním. Každou chviličku na mě Naruto mrknul a já mu stejnou minci oplatil byl snad zvědavější než já a to je co říct. Cestou po schodech nám zatarasili dva skřeti, které Kakashi mávnutí rukou odvolal a tak hned zmizeli, jen oblak kouře nasvědčoval, že ještě před chviličkou tady byli. Mohli jsme pokračovat až dolů k tak známým kovaným dveřím, které známe snad z paměti a nesčetněkrát jsme jimi prošli do laboratoře. Hned na to jsem aktivoval štít, abych Naruta ochránil před právě letícími střepy z prasklé zkumavky na prvním stole. Ještě několik jsme museli všichni aktivovat štítové kouzlo než se nám všem podařil

POSLEDNÍ DÍL Jak se vám líbila tato povídka celkově? Brzo můžete očekávat DOMOV II. Tahle povídka byla moje první, která mi tak nějak přirostla k srdci a proto sepisuji pokračování. Za pár dní sem dám recenzi na druhou řadu. Klidně komentujte co se vám líbilo, nelíbilo a nebo klidně i nějaký nápad. Druhá řada už je rozepsaná tak snad se máte na co těšit. Jakmile budu mít opravenou nabíječku k počítači tak se možná pokusím nakreslit nějaké RPC. Přeju všem pěkné vysvědčení :D Naruto byl schoulený nedaleko vchodu do nemocnice a už se mu celé tělo otřásalo zimou, když v dálce zaslechl sirény ambulance a tak se připravil, aby včas vyběhl ze svého úkrytu. Hned jak auto zastavilo seběhlo se ke vchodu několik sestřiček a přebírali si zraněné, hned na to dorazila další záchranka, která přivezla těžký případ a tak se v nemocnici během pár minut sešlo plno sester s oddělení a dokonce přispěchali i doktoři z operačních sálu. Naruto v tom zmatku a chaosu vběhnul dovnitř a rovnou do pokoje ke Kakas