POVÍDKYODKAT

Stesk Žal se rozprostírá čím dál víc, nestihla jsem ti ani nic říct, co všechno musím v srdci výst, občas se to nedá snýst. Starosti se sypou jako lavina, všechno není má vina, jen nás někdo proklíná, všude zatáčky, ale nikde rovina. Jednou bych chtěla stát s pevnýma nohama, být jen na chvíli zase celá rodina, i kdyby to byla pouhá hodina, nikdy bych ji nepromarnila. Je to žal co mě tíží. Ty se ocitáš na kříži.

TOTO JE PŘEDNASTAVENÝ ČLÁNEK JSEM NA DOVOLENÉ. Dlouho tu nebyla jednorázovka a já s ní vyplouvám na světlo jako tady tenhle ťunťa :) Fotky jsou pořízené z jedné delší procházky. Nefotila jsem smečku čertů, protože byla moc ošklivá :D maj smůlu. A začínáme, se na to podíváme : Příběh s dalším foto dole :) ťuk na článek Jak to tak bývá něco musí nějak začít. Tady je to vlastně konec jednoho a začátek druhého. Kdysi, když ještě byli v rybníkách vodníci se tam zatoulala jedna nešťastnice a skočila do vody. Však v té době tam jeden vodník kraloval. Seděl si na rybě a vládl ve svém vodním panství pevnou rukou. Jikry měl spočítané a každého kdo mu tam chtěl pytlačit pěkné zmáchal. Pozoroval své panství ze souše a viděl co se událo. Sice nevěděl proč se tak rozhodla, ale bylo mu jí líto a tak ji proměnil. Místo nohou měla ploutev. Její kaštanové vlasy se změnily na zlaté dlouhé kadeře a na jejich konci se leskla mušle s perlou. Byl to nejvzácnější kousek, široko daleko a ona ho měla za úkol st