POVÍDKYODKAT

 Ahojte lidi. Momentálně mám sbaleno do nemocnice a zítra odjíždím na ozařování. Jo zase to musím podstoupit po skoro 3 letech mám špatné výsledky. Neměla bych tu být asi týden. Nevím, kdy napíšu něco dalšího, tak se předem omlouvám, že příští víkend díl nebude. Mějte se hezky a dejte se do čtení.

Obloha se zatáhla a blesk udeřil do vrcholu svatyně. „Zastav! Okamžitě zastav ty hroudo hnusu.“ Mám okolo sebe zabedněnce. Auto konečně zastavilo. „Prohledali jste všechno?“ Opravdu všechno?“ Zadíval jsem se na posvátné místo. „A co tady? Tady jste hledali?“ Prstem se zabodnu do svatyně. „Pane Drele, tam se nikdo neodvážil.“ Sklonil hlavu a nechal se mlátit dokud mě trochu nepřešel vztek. „Tomu říkáš skvěle odvedená práce? Jakmile se vrátíme nechám tě vyset na nádvoří, aby do tebe každý mohl mlátit jako do boxovacího pytle. Je to trest za tvou neschopnost!“ Nechal jsem to prase válet vedle auta. „Už to víckrát neudělám. Pane Drele odpusťte mi to.“ Žadonil utírajíc si krev z nosu.

Myslím, že nová sekretářka se tu taky dlouho neohřeje a to jsem byl plný nadějí, že nad Dianou tentokrát vyhraju. Patrik zuřil jako tajfun. „Ano vymyslel Dane, ale tohle je trochu mimo nemyslíš? Co to oblečení? A ty nemožný brýle. Vždyť se jí investoři a obchodníci leknou!“ 

 Na Farmě: „Pane Rene. Hlášení.“ Hlásil se o slovo jeden ze strážců, který střežil to nejdůležitější místo. „Stalo se něco na křižovatce? Nebo se vrátil Arián?“ Zajímal jsem se o dění okolo farmy a vytyčil body, které bylo potřeba chránit. Byl jsem si vědom, že pokud nás napadnou nebudeme se moct nikam schovat. „Na hranici bylo spatřeno několik aut.“ Možná dneska je ten den. Den, kdy se konečně rozhodne. „Víš co máš dělat.“ Určitě je to Ziel. Musím se připravit.