POVÍDKYODKAT

Dneska sice trochu odpočívám, ale jinak jsem utahaná, proto jen kratší pokračovaní. V minulém díle se poprali Kei a hiro s medvědím duchem ledu a ohně. Aki spadla do propasti.... Co následuje ? Škola pro chytráky 37.díl "Aki prober se. No tak." Mručel jsem na ní. Položil jí opatrně na zem. Z Keiova oblečení se mi podařil odtrhnout rukáv a ovázat ránu na noze, kterou si zřejmě způsobila pádem. Kei byl mimo sebe, už nějakou dobu a až se probudí tak to asi schytám pomyslel jsem si. Cítil jsem jak slabě jí tluče srdce, ale stále se držela. Kei na tom nebyl o nic lépe a čas téměř vypršel. Začít odříkávat přísahu bylo to jediné co by ho mohlo zachránit a vlastně pomoci i Aki. Poklekl jsem a přichystal si nůž. Odříkávání mohlo začít. "Medvědí démoni. Moji předkové. Vyslyšte přísahu spojení lidského mláděte a medvěda. Já přísahám, že se plně stávám jeho součásti. Led i oheň budou mu k pomoci. Dobrovolně se stávám jeho mocí. Vyslyšte přísahu bratrů v boji. Krev nás navždy spojí.

Manželem proti své vůli !! 1.díl Setkání Ta cesta je hrozná. Podíval jsem se před sebe, když jsem vylezl na kopec a viděl další a další. Jak může někdo bydlet na tak blbém místě? Nohy se bolestí odmítaly hnout a udělat další krok. Pomyslel jsem na svou nemocnou sestru Karu a donutil se opět k chůzi. Tady se nemůžu zastavit musím jít dál a nalézt pro ní lek. Dám za to klidně i život, ale ona musí přežít. Když mi starý ovčák Tom vyprávěl o čarodějnici co by jí dokázala vyléčit neměl jsem nad čím váhat a vydal se na cestu. Karu jsem přenechal v péči Toma jediného přítele, který námi neopovrhoval. "Žije na kopci kopců." Houknul za mnou Tom při odchodu. Nejdřív mi to přišlo vtipný, ale teď už jsem se nesmál. Další kopec přede mnou byl větší, než ty předešlé. Karo já tě zachráním. S tou myšlenkou se mi podařilo ujít další strmou stěnu a ocitl jsem se v lese. Hustý porost, kde jeden strom stál vedle druhého a nedalo se téměř projít. Trnité keře co návštěvníka doslova chytily a necht

Drak Zaros Dračí prokletí 6.díl Síla zlatého prachu od krále draků. Byl jsem v úžasu a pozoroval netknutou pokožku, která byla ještě před chvíli doslova rozpáraná a horká. Dívka se trochu pohnula byl nejvyšší čas se vrátit zpátky, než vyprchá kouzlo uspání. Nechat jí na okraji mého teritoria bylo to nejlepší co jsem pro ní mohl udělat. Zde se setkává pravý svět s tím mým kouzelným a každý se mu vyhne. Kousek odsud byla chajda, kterou před dávným časem majitelé opustili. Chátrala a přitom se tak sžila s lesem, že pro někoho kdo neví kde přesně se nachází bylo obtížné si jí všimnou. Přesně u ní jsem jí zanechal. Z krytého místa nebylo těžké počkat, až se probudí. Jedna postel na spaní, vodu a jídlo na pár dní. Rozhlédl jsem se v pustém domě a lehkým kouzlem poopravil díry ve střeše. Slabě se pohnula, když na mě padaly první sluneční paprsky a já se zrovna měnil z člověka na draka. Neviděla mě utěšoval jsem sám sebe a vzlétl na obhlídku zda není nikdo v okolí. Klid narušovalo jen máchání

Slunce mizí za soumraku, tam co je země bez mraků, děti pouštějí náruč draků, bez starosti a zmatků. Slunce je tam po obloze provází, nejhezčí drak ve výšinách se nachází, vítr ho dál pobízí,provázek však končí, dítě ho pouští. Leť si dál, na mě se nedívej, leť nahoru odtamtud mi zamávej, leť tam kam já nemůžu a dolů se podívej, jak je ten svět z výšky mrňavej. Dítě dole brečí, ale drakům volnost je živá, mává a nahoru se dívá, drak se však nahoře zašívá, slunce s větrem ho do náruče chytá. Jeden fouká, druhý provázek chytá, k zemi ho snáší, dítě ho zpátky vítá, do dlaní malý zázrak vnáší. Slunce se zpátky vrací, v novém soumraku se ztrácí.