POVÍDKYODKAT

Občas budu psát jak naše kočky tráví své dny doma či venku. Už jste se někdy pokoušeli stát kočkou? Tak já to teď na chvíli zkusím :D Obyčejný sobotní den kočky domácí byl zaznamenám do tohoto spisu a pár stran bylo dokonce rozcupováno na malé kousíčky. Takže beru izolepu a lupu a budu se to snažit dát dohromady. Kapitola 1. Těžké začátky Ráno začínalo jako pokaždé v brzkých ranních hodinách, kdy venku vládla tma. My kočky žijeme nocí a ve dne se poflakujeme. To je pro ty, kdo nevědí jak náš kočičí život chodí, abych nepředbíhala vrátím se k tomu brzkému ránu. Pěkně vylezu krmiteli na postel ( poznámka kočky nemáme páníčky, ale krmitelé co nám dají vždy co chceme v kteroukoliv hodinu. Vrrr) no a pěkně mu začnu našlapovat na zádech je to práce pracná, ale jinak to nejde. První reakce krmitele byla, že mě shodil na zem, ale na mě si nepříde. Vlezu si tam třeba desetkrát on to časem vzdá a vstane. Vedu jedna nula, už je vzhůru a bloumá na telefon kolik je vůbec hodin. Já mezitím nastartuj

Zatím mě napadla jen báseň, ale počítám že do pár dnu napišu nějaký dílek. Když nejsou nápady tak nejsou ani písmenka :) To je jasné :D Snad se bude libit mě se zdá praštěná a jako vždy je smutnějšího rázu vesele neumím :) Padám do tmy padám hloub, čekám jestli se v půli cesty zastavím, nebo s ďáblem duši za život vyměním, ani nevím jestli denní světlo ještě uvidím, Padám, padám hloub, křídla jsou zlámaná, z bílé v černou je má proměna, Duši svou prodávám, jen se dívám, jak jí někdo temnou rukou vyndává, a já volám si jen má, duše se mnou spojená. Padám, padám, ale najednou se zastavím, už totiž vím, že se v holubici proměním, z pekla se na povrch vyřítím. Duše je se mnou poutem spojená, jsi jen má, jsi jen má, holubice křídla rozvírá, to je moje nová proměna. Jedno černé pírko zůstává, aby se vědělo, že duše svůj příběh má.