POVÍDKYODKAT

Další dílek je tu :) Kei prozkoumáva Aki :D Copak se s ním asi stalo :D Přešel jsem blíž k oknu a trochu víc rozdělal žaluzie, abych měl lepší výhled. Moje nová sousedka ležela natažená na posteli a moje oči prozkoumávaly neznámí terén. Pěkně zaoblená postava na správných místech, toho už jsem si stihnul všimnou odpoledne, když se kolem mě musela protáhnout, aby nesletěla ze žebříku. Dlouhé vlasy do půli zad medové barvy dodávaly její tváří rozpustilost a hravost. Jako malé dítě pomyslel jsem si a dál zkoumal její znachovělé tvářičky a světlé rtíky. Další co mě upoutalo byli oči, ještě teď nevím jakou přesně měli barvu venku na slunci, ale klidně bych se vsadil, že modrou jako tůně, v kterých bych se mohl snadno utopit. Škoda, že je má zavřený, už když jsem to řekl tak sem si skoro nafackoval, protože se fakt začala probouzet. Zatřepala víčky a řasy se zachvěly, pomalu otevřela oči. Zahleděla se přímo do mého okna naproti jejich domu a chvíli se ani nehnula, jako by tušila, že tam někd

Kdo se těšil ? Žádná sláva to zatím neni :) Já se k tomu počítači prostě musím dostat stůj co stůj. Otevřela jsem okno a pomalu a hlavně potichu lezla ven. Pogratulovala jsem si k takovému skvělému nápadu a chytla se okapové trubky, která vedla hned vedle okna. To by šlo zaradovala jsem se a slezla o kousíček níž. Okap nebyl zrovna nejnovější a začal se lámat. A to sem se chtěla do auta proplížit neslyšně, tohle musí byt slyšet až v druhé ulici. Okap zapištěl a zavrzal jak při posledním tažení. Zatraceně a co mám jako teď dělat, ten okap nevydrží věčně, už bych si mohla zapamatovat, že některý věci pode mnou rupnou. Naposledy to byla suchá větev, když sem honila dědu po stromech na svůj věk je to skvělý stařík. No tak zpátky k tomu okapu dlouho už se neudržím. Přemejšlej, mysli, přece nespadnu. "Co to tam vyvádíš, počkej přinesu žebřík." Křikl na mě nějaký kluk od sousedu. Měl pokoj přímo naproti mému a teď na mě koukal z okna. Kdo to vlastně je? Příjde mi nějaký povědomí, al

Zas jednou pár blábolů ode mě. Nikdo to stejně číst nebude, občas mě to na srdci zazebe. Třeba sem zas hodím přístě povídku nikdo mě nehoní :) Nějaký koment by se šikl .) S půlnocí se můj čas naplní, prázdný spánek, sen o tobě zaplní, než se tě stačím dotknout, je tu svítání, dál věřit je už jenom plýtvání. Moje srdce tě pořád někde vidí, ale rozum říká, že už se jenom šidí, na světě je přece, tolik jiných lidí, zapomeň a dej si s nima ostré pití. Nechci tě znát, snažím se tě vymazat, můj úsměv od té doby bude jenom zamrzat. Tvoje oči mě vždycky očáří, něco ve mně se pohne a rozzáří, jak odolat, něčemu co můj život prozáří, vždycky mě pak zamrazí. Takhle nedá se žít, je to jen sen co si k ránu zmizí, od té doby chováme se jako cizí, asi si vážně neměl srdce ryzí, vzpomínka na tebe v dálce už mizí. Nechci tě znát, nechci se ptát, proč nedáváš mi stále spát.

To jste se zase vyznamenali. Se tu snažím napsat aspoň něco, co se dá číst a jedinej jeden člověk dal vědět co chce, aby vyšlo příště. Takže plním přání Aki-chan a přidávám chytráky. Příště tak hodná asi nebudu :D Název je: Stěhování nebo počítáč...já ho chci :D Cesta do Listové proběhla v naprosté nudě a tichu, Akina aspoň zapnula rádio, ale ani to jí nebylo dopřáno. "Vypni to! Nemůžu se pak soustředit na řízení!" Okřikla mě máma a snažila se udržet volant pevně v rukou. Jsem si nudou okusovala nehty a civěla z okénka, aby trochu cesta utekla. Aspoň, že se měnila krajina při rychlé jízdě. Minuly jsme ceduli s nápisem Listová dvacet pět kilometrů, ale mezitím se mi podařilo usnout na sedadle a probudilo mě, až prudké zabrždění před novým domkem. Protřela jsem si oči a rozkoukala se kolem. Na první pohled se mi tady zalíbilo a když sem se porozhlédla, že máme i kousek zahrady a pár ovocných stromů, rozutekla jsem se a proběhla, až na konec našeho pozemku. "Krása a jaký má

Název: Třetí svitek otevřen !!! Kishi stále váha jestli je on ten pravý, aby chránil svět. Kakashi věří, že najde správnou cestu a příjme svůj úděl. Stát se někým tak silným se neobejde bez potíží. Ještě je čas všechno si rozmyslet. Co, když si Kishi opravdu nevěří.... Máme tu další pokráčko svitků. Snad jste se těšili .D Ono není na co :D Čtěte dole... Kishi si vzpoměl, že Kakashi říkal, aby si s ostatními svitky pospíšil a tak nahmatal v batohu svitek s číslem tři. Nevypadal nijak okázale, ale bál se do něj podívat. Změnil se to ano a taky získal sílu, kterou doteď neměl. Jeho méněcennost opět vyplavala na povrch. Začal uvažovat, že pár minut navíc, už to stejně nezachrání. Běžel se rychle převléct, protože usnul v poloroztrhaném oblečení komplet zasraný z cvičiště. Krátká sprcha mu připadá tak blahodárná na rozbolavělé tělo. Byl to elixír na ztuhlé svaly a modřiny, které utržil při tvrdém tréninku. Netrvalo to moc dlouho a s plným tácem jídla si sedl do postele. Musel nabrat sílu, p

Právě začínáme. To je zas začátek článku jak víno :D Dneska jsem první dil poupravila doškrtala ty nejhorší chybky. Nom dá se to docela i číst což se divím. :D Školní tašku jsem hodila v pokoji do kouta a radovala se, že to byl poslední den v téhle pakárně, v který se už opravdu nedalo vydržet. Hupla jsem na postel a na kolena si dala noťák a hned zmáčkla tlačítko pro zapnutí, chvíli jsem počkala než plně naběhne a přihlásila se na skype. Na liště vyskočili dvě jména co byli zrovna online. Připojila jsem se do místnosti, kde už obě zmiňované čekali jen na mě. Hinata: Ahoj :) Sakura: No konečně už jsme si mysleli, že dneska zůstaneš offline. Akina: Ale už jsem tady, jen jsem se zdržela ve škole. Sakura: Ani nemluv, sem byla dneska zkoušená!! Hinata: Hi Hi :D Akina: Čemu se směješ Hin? Hinata: Já vím jak dopadla :) Sakura: Počkej s tebou si to vyřídím zítra. Akina: Tak jí nech a co jsi dostala ? Sakura: To nejhorší co se dalo! Akina: To máš s toho, že pořád vejráš po třídě a pokukuješ po

Pár slov na začátek plusnová povídka :) Jsem ráda, že sem stále aspoň pár lidí chodí. Moc děkuji Wek a Aki-chan za komenty, vždycky mě trochu zvednou náladu bohužel já už moc na běhání k sb nejsem. Kdysi se na mě totiž všichni vybodli. Taky dík Pariah :) Teď přejdu k nové povídce, kterou budu občas přidávat podle nálady a ohlasu komentářů. Někdy nepřidám nic mno :D Ještě nevím celkový průběh této nové povídky. Celý článek dole ťuk :) Její název : Škola pro chytráky. Doufám, že se mi povede trochu oživit humor jak se budou díly psát to se ještě uvidí. Kdybych to měla popsat jde o jednu holku, která se přistěhuje do Listové vesnice se svojí mámou. Její kamarádky Sakura a Hináta budou šťastné, že chodí konečně do stejné školy. Všechny tři potká láska sem tam trochu praštěná a nebo zamotaná, ale bude se něco dít. Jak novou studentku přivítá předseda všech tříd a zároveň její soused, který jí od začátku po příjezdu do vesnice špehuje? Jak se s tím naše hrdinka vyrovná, když zjistí, že on je

Jsem tu zas :D Doufám, že jste se těšili jako já. Jsem trochu odpočatá dovča byla fajn jak jinak. Sepsala jsem pro vás pár řádků, ale ty přidám jindy jsem hold lenoch a do psaní se mi moc nechce. Dneska teda jen básnička snad jí porozumíte a trochu se zamyslíte. Moje kecaní asi moc rádi nemáte :D Tak to sem hodím :D Název Vzpomínka : Život se mění každou minutou, pak se stává uličkou zapomenutou, pocity co jednou vyhasnou, už se nevrátí, zahalí se temnotou. Spí hluboko pod závorou zamčenou, nikdo neví jakou je to příčinou, jakou mám hledat ingredienci léčivou, jakou hledat mám, když chci jen zapomenout. Klíč ve svých zákoutích nenacházím, i když se ve vzpomínkách procházím, ten správný dávno odvál čas, možná vzpomenu si, až zešediví mi vlas. Střídá se minuta s hodinou, ale nenacházím vzpomínku toulavou, asi bude lepší nechat jí dál zamčenou, nikdo neví co bylo příčinou. Jen zapomenout na vzpomínku a pocity, co se zrcadlí na dně temnoty, je to jako šáhnout na zakázané dobroty, budu dál