POVÍDKYODKAT

Vyhrabala jsem jednu hrůzu a tak jí přidávám prosím komenty :) S tebou být a ostatní ze srdce vytěsnit. Už chci jen vedle tebe žít. Vyhnat prázdnotu z okolí. Ať už srdce nikdy nebolí. Život mě baví, ale bez tebe by byl prázdný, je ti to snad jasný. Nikam beze mě nechoď. V patách ti budu stále. Nezbavíš se mě i kdybys chtěl. Co bych si bez tebe počala. Boty bych si klidně prošlapala. Ani na krok se od tebe nehnu, protože bych hapala.

Kdo koukal na FB tak věděl, že sem dneska něco hodim schválně kdo z vás odhadl tenhle čas ? Asi nikdo, protože tu skoro nejsou komenty a návštěvnost taky padá no nic tady je díl :)ale jsem trochu smutná, když to tu upadá. Kdo můžete dejte koment určitě mě to potěší. Hned jak se kutáleli dolů jsem se schoval za autobus a v klidu se pak přidal do skupiny ufuňenců co byli od paty, až po poslední vlas samí prach. Trochu jsem vyčníval, ale mě to bylo jedno. Jediný kdo si mě všimnul byl Jink co se mnou seděl ve třídě v lavici a trochu nad mým upraveným zevnějškem popovytáhl obočí. Ostatní už se rvali na svá místa v autobuse. My jsme počkali, až se to trochu uklidní a zapadají na svá místa, teprve pak jsme se odvážili šlápnout na první schůdek. Jen co jsem se podíval na spolužáky, kteří všichni nasávali ze svých lahví, aby uhasili žízeň a pak se přehrabovali v báglech kde měli svačinu. Jen sem nad tím mávl rukou a pohodlně se uvelebil na svém místě. Cesta zpátky byla dostatečně dlouhá, aby mě

Tahle povídka měla chvilku pauzu :) Takže kdo zapoměl může si přečíst předchozí dílky .) Budu ráda za nějaké komenty to víte, když tu nic nenapíšete ani mě se pak nechce psát dál :) Povídka má komletně 33.dílů takže už brzo skončí zatím se rozhodujte jestli k ní budete chtít druhou řadu .) taktéž můžete napsat do komentu ať vím jestli začít pomalu psát :D Brzy sem dám to nepovedené RPC :D Jo a měla bych zas přidat nějakou doramu večer nebo zítra něco schrastím dám dohromady a hodím odkazy na díly :) FAKT PROSÍM, ABY JSTE SE OZVALI CO A JAK DÍÍÍÍÍÍKY :) díl právě začíná :) Nevěděla jsem kam si stoupnout a tak mě napadlo napodobit ostatní a zařadila se do půl kruhu a postavila se hned vedle mého jediného kontaktu, který se mi snažil pomoct. Sasuke se zatím nikde neukázal a to znamenalo jediné. Buď příjmu jeho pomoc a budu se snažit nevyčnívat a nebo zůstanu sama a kdykoli mě někdo z nich může ublížit a nebo zabít. Strach ze smrti a nebo bolesti mě naučil jedno a to snažit se přežít i kdy

Dneska jste asi zase čekali něco z mojí tvorby, ale tak tomu nebude. Poezie čili básně nejsou jednoduché na skládání. Někdy si připadáte jako když do vás uhodí blesk a prostě napíšete dokonalost, která se skvěle rýmuje, i když k tomu já mám dost daleko. Vlastně je to jako skládat příběh písmenko po písmenku, ale mě se zrovna písmenka rozutekly někde na procházku. Takže se budu snažit vysvětlit jak to vlastně vypadá, když se pokouším o básničku, která se aspoň trochu rýmuje. Nečekejte zázrak nemám prostě svůj den. Moje blbost dole :D Kdybych měla přirovnat něco k tvoření básni byl by to asi život samotný. Někomu se to může zdát nejasný. Jen mě to tak připadá, že to vlastně skvěle zapadá. Představte si květinu co ve váze uvadá. A vedle ní novou co z poupěte roste. Je to tak prosté. Takhle se prostě cítím, když něco nového vzniká a druhé odchází. Jako když slunce za soumraku na dobrou noc odchází. Večernice nás pak po celou dobu provází. V tu dobu měsíc okolo našeho okna prochází. Než nad

A jedeme dál do spitálu co nového nás čeká ? Doktor se nadechoval k odpovědi, když v tom někdo zaklepal na dveře. "Vstupte." Docela se mu ulevilo, že má víc času promyslet si co má Sasukemu říct, aby nakonec nedopadl stejně jako Naruto. "Volají vás na pokoj pět." Sasukemu to hned docvaklo. Něco se děje se strýčkem proto Naruto takhle dopadl. "Jdu s vámi!" Řekl už dost nakvašeným tónem, vypadal jako papeňák co má každou chvíli bouchnout. Doktor ho zarazil jen rukou a zatlačil zpátky do peřin. "Nikam nesmíš se hýbat a nebo chceš přivázat?" Sasuke si znovu lehl a už neřekl ani slovo stejně to nemělo cenu a aby znovu podstupoval zákrok no to už by si radši nafackoval. Doktor zmizel za dveřmi a pospíchal ke Kakashimu na pokoj. "Sestro tak co se děje? Nějaká změna?" Podíval se na prázdnou postel a domyslel si to nejhorší. Svěsil hlavu a nevěděl jak to řekne chlapcům sice už byli velcí Sasuke téměř dospěl a Naruto ten ho za pár let dožene. Pro

Trochu jsem zapřemýšlela a napsala smutnější jednorázovku. Je v celku kraťoučká. Přeji všem čtenářům a návštěvníkum pěkný strašidelký Halloween. :D Samozřejmě prosím komenty :) Trochu se ochladilo, ale ani tak jsem se nehnula ze svého oblíbeného místa. Poslední večery padala mlha a tak si trochu přitáhla svojí zelenou mikinu k tělu, aby nenastydla jako posledně. Takové ticho, které se rozprostíralo po celém pozemku prospívalo její bolavé duši a dovolovalo, aby si urovnala rozvířené myšlenky. Pomalu se nadechla a vypustila kouř ze svých úst. Tohle je asi moje poslední návštěva povzdychla si a sledovala jak obláček páry mizí před jejíma očima. Zima se blížila a ona už tu nebude moct vysedávat. Odhodila si pramen vlasů z tváře a strčila jej za ucho. Jemně pohladila náhrobek, u kterého seděla. Neměla odvahu číst vyrytá jména, ale dnešek byl jiný. Sklonila se níž a postupně četla pár jmen její rodiny. Po rozsáhlém požáru rodinného domku byla jediná kdo přežil. Nebyl nikdo kdo by jí s něčím