POVÍDKYODKAT

 Ahojte mám pro vás takový menší oznam. Dne 28.10.2021 jdu zase do nemocnice v pátek mi budou operovat žlučník a po víkendu bych měla být pomalu zpátky podle situace a když to půjde vše dobře. Ta žlučníková potvora mě pobolívá, takže je dobře, že to vyndají takhle brzo. Hned po návratu bych měla mít v záloze jeden díl bosse, který jsem stihla napsat. Máte se na co těšit. Pak se pomalu budu chystat na předělání sekce s radama do hry shakes a fidget. Uvidím co zvládnu, protože se mi bude blížit pečení cukroví a to bude na blogu zase vymeteno, než dopeču. To jsou mé plány na listopad až prosinec.   Jinak se opět  hlásím s povídkou. Tentokrát se dozvíme něco z cesty za poušť a samozřejmě Ren se taky snaží uniknout hlídkám. Nerik vede jeho kroky, aby se dostali do bezpečí. Pěkné čtení.

Rychle nastoupím do výtahu a zhluboka vydechnu. Už bych to tam nevydržela ani minutu. Vůbec netuším, jak přežiju zbytek dne a co teprve ty další? Pomyslela jsem na cedulku rekonstrukce, kdy jsem si nevšimla, že by na tom někdo pracoval. Jak dlouho to bude vlastně trvat? Výtah sjel dolů a otevřel se. Lila na mě volala. „Akorát včas. Mám hlad jako vlk  a z toho turniketu mě bolí hlava..“  Pohlédla na zaseknutý stroj s nenávistí. „Taky jsem vyřízená. Všechno ti povím, až se pořádně najím.“ Popadla kabelku a přidala se ke mně. Obě jsme se zapsaly do náhradního sešitu docházky a prošly pootevřeným nouzovým vchodem. Na ulici čekáme na zelenou, když se vyřítilo z garáží Danovo auto. Jel dost divně. „On jí snad fakt unesl.“ Houkla Lila a ukázala na Dianu sedící vepředu a snažící se strhnout Danovi volant. Pootevřeným okénkem byla slyšet hádka. „Já tě zašlápnu jako švába. Okamžitě zastav!“ Řvala zrovna Diana a připlácla se na přední sklo, jak Dan rychle zabrzdil, protože mu naskočila červená. V

Co za krásu se prochází od duny k duně? Stoupá k vysokým hřebenům, aby znovu sestoupila do nížin. Při prvním pohledu z dálky jsem byl okouzlen. Možná blouzním. Pomyslel jsem si   a snažil se přijít na jeden jediný rozumný důvod. Nevím proč, ale sleduji její každý krok. Skryt v písčité barvě jdu za nymfou, která mě pobláznila. Byla první, kdo si všiml mé přítomnosti. Ohlíží se, ale stále nevidí, kde se skrývám. Bojí se a přece odvážně zkoumá každou kupku písku, která byla okolo. Nakonec se odvrací a utíká. Chci na ní zavolat, ale zřejmě by se vyděsila ještě víc. „Počkej.“ Nakonec odvážně zavolám, ale ve větru má slova zaniknou jako bych je nikdy nevyřkl. Padá z prudkého hřebenu. Běžím za ní a proklínám horký písek, který jí způsobil četná zranění. Na chvíli se probrala. Zblízka je ještě krásnější. Možná je to duch z písku, který si se mnou jenom hraje? Chci odejít a zapomenout.   

Jo doma je doma. Opět týden v nemocnici kvůli žlučovodům a ještě mě budou operovat i žlučník, až se to uklidní. Jako na potvoru jsem si dotáhla i chřipku, takže jsem psala teprve včera.  Ještě upřesním, až budu vědět datum operace zatím jdu v pátek na kontrolu. Pěkné čtení :)