POVÍDKYODKAT

  Pro čtenáře, Jsem nachcípaná, tak povídka není a jak vidíte pomalu předělávám sf rozcestník. Chybky a překlepy neřeším skoro na to už nevidím :)  Možnost expedice místo úkolu v hospodě. Vidíte tam takového magora? Jo přesně toho :D doufám, že po prvním kliknutí zmizí :D V nastavení najdete přepnutí na expedice jinak vám nepůjdou a samozřejmě mobil atd. musí projít aktualizací!!!

VĚŽ Věž se otevře po zdolání prvních 9 podzemek, které komplet zavřete. Samozřejmě se vám otevře i 10 podzemko je to automatika, jak ho zavřete otevře se 11 atd.. neplatí pro stinné, tam musíte získat klíče o tom povím zase v článku o podzemkách.  

Zbrojírna : Předměty lze nakupovat za zlaté a nebo za zlaté a houby. Klasicky můžete věc přetáhnout do inventáře a nebo dvojklikem koupit. Popřípadě klikem na předmt na postavě při otevřeném obchodě to samé platí pro čaroobchod.   Vždy je tam 6 věcí, které můžete protočením za houbu změnit. Věci   jsou zde jak na vaší postavu, tak cennosti na pomocníky. Můžete předmět změnit ve wc, aby se dal dát na pomocníka, krom toho, který má stejnou třídu jako vy. O půlnoci projde hra resetem a naskočí vám jiné předměty.  

  Tak jsem se dala ještě do psaní takového stručného návodu pro lidičky co začali hrát a nebo hráli a měli pauzu a nevědí co se tu změnilo. Předně chci začít od lvl 1 jako počátek hry. Povídka by měla vyjít v neděli navečer. Mám dílek hotový, ale chtěla jsem dopsat i tohle. Omlouvám se za chyby bylo toho dost na vypsání. 

   POSTAVA, třídy komplet info, její vylepšování Ahojte. Trochu rozeberu základní postavu a sem tam zmíním věci okolo jako mé druhé já, inventář, pomocníky, wc  atd. Album bude mít vlastní článek i s medailemi. Maximum lvl je prozatím povoleno do 700 a to bylo ještě nedávno 600 pořád to zvedají a pracují na hře, takže určitě bude i 800 atd… Po kliknutí na avatar lze změnit za 1 houbu obrázek nikoliv třídu. Druhy|:

Okno za mřížemi 13.díl Mark a Oliver: Oliver se snažil udělat trochu místa u nějakého stroje. Vypadalo to spíš jako kuchyňský robot. Mělo to tři metli místo dvou a přidělanou kovovou větší misku, kterou musel zřejmě něčím pomlátit, aby dosáhl těch důlků v rohu do hranatého tvaru a nahoře to ústilo do zobáčku, aby to mohl přelévat. Při zapnutí prvního knoflíku vylítl kouř z malého motůrku. „Počkej. To dělá vždycky.“ Domyslel jsem si, že by to taky mohlo být naposled, ale jeho pomoc s maskováním jsem opravdu potřeboval. Zmáčknul druhý knoflík a první metla spadla do misky za ní se skřípotem zapadla druhá a třetí.

Zdravím. Ráda bych tady přetvořila první článek o sfku a tím je pro mě novinka. Věřte nebo ne doteď jsem to nepoužívala a jsem na to úplnej blbec, že jsem se musela zeptat i kde vybrat odměnu. :D  Spousta z vás to jistě zná nebo používá, ale pro ty lopaty jako jsem já vám řeknu něco o twitch a odměnách do sfka. První krok je se na www.twitch.tv/sfgameofficial  udělat účet a dát sledovat sfgameofficial. Je to jednoduchý, protože jsem to vládla :D Normálně vyplníte přezdívku a heslo, pak to po vás chce buď číslo nebo přecvaknete na mail. Já šla do mailu je to pro mě pohodlnější a musíte to kódem, který vám příjde ověřit.

Řetěz moci Irián 63. díl Ziel: Brzo mi bude patřit celý svět. Mnu si ruce, když jsem vyslal většinu vojáků pod vedením Eldy do Nariánu. Určitě to nebudou čekat a okamžitě se podvolí. Nechal jsem se hýčkat od otrokyň s dobrou náladou a dal   vyrobit nová nosítka, aby lid viděl pravého vládce Iriánua dobytého Nariánu. Kreánská linie byla skoro vyhlazená kromě Rena. Přímý potomek může usednout na trůn a ten je teď můj a nikdo mi ho nevezme. To, že mě porodila coura, kterou nechal otec po porodu zabít mě nijak netížilo a vše se mu vrátilo. Bylo dobře, že jsem nechal otce zavřít a vyhladovět k smrti. Ty jeho báchorky, že jen on hoden pozvednout tuto zemi, ale já to být nemůžu mě ještě víc motivovaly. Nevěřil jsem mu ani slovo a udělal co bylo nutné. Musel bych čekat do jeho smrti a tak se to trochu uspíšilo. Opravdu se mi v posledním čase daří a od příchodu Eldy se to ještě zlepšuje.

Můj Boss (Je ledovec) 42.díl Korel: „Dobrá, Souhlasím, že se sejdeme a přivedu svoji dceru. Připravím místo a zaplatím oběd, ale pod jednou podmínkou.“ Chvilku bylo ticho, než Patrik odpověděl. „Dobře. Co budete chtít?“ Přeci jenom si diktuje podmínky, o kterých není ve smlouvě ani řádek. „Není to nic co by jste nevládl. Musíte sebou vzít svoji sekretářku, ať si mám taky s kým povídat. Platí?“ Měl bych vzít Sylvii. Je pro obchodní obědy stvořená a pohybuje se víc ve společnosti. Sám jsem věděl, že je to výmluva, protože nechci, aby to Isabela viděla. „Dobře. To nebude problém.“ Přikývnu, když se Korel ozve. „Budu se těšit. Musíme toho s Isabelou dost dohnat.“ A zavěsil.   Mělo by to dopadnout podle plánu, jestli se nestane nic neočekávaného. Mám to promyšlené do posledního puntíku. Procházel jsem si zprávu od špióna a přitom se usmíval, jak snadno mi vše spadne do klína. Tak oni se mají rádi. Měl bych se snažit, aby to vypadalo přirozeně, než mi sežerou návnadu a nechají se oba c

 Zdravím. Pořád jsem nachcípaná, ale po 4 týdnech se to zlepšilo. Už by to mohlo táhnout do pekel i s tou rýmou. Na noťasu mám momentálně trochu rozbitou klávesnici, takže psát je obtížné. Pokud mi příjdou správné čudlíky a půjdou zacvaknout brzo zas napíšu, ale pokud to budu muset dát opravit někam, tak budu zas v offu na blogu. Stejně to moc lidí nečte a já pořád blbnu s chybama :D jen si u toho sama relaxuju :) když už mám dnes ty narozeniny. Chystám se na úpravu rozcestníku v sfku a pokud možno doplnění menších nesrovnalostí z updatů, vždy je toho tam tak málo, že psát malý článek se mi ani nechce, tak to dopřidám průběžně při změně. Pokud noťas opravíme. Tka pěkné čtení. 

  Řetěz moci Irián .62 díl   Elda: Netušil jsem, že si vybere Narián. Mohlo by to skončit dost tragicky pokud nepřipravíme na cestu dost vody a silná zvířata, aby vydržela pochod pouští. Místo se nacházelo na opačné straně rozpálené suché planiny. Jak se tam chce Ziel dostat? Jen cestou by jsme mohli přijít o polovinu oddílu a co zásoby? Zkontroloval jsem zápisky po předchozím veliteli a viděl kolik má město vozů a zásob. Oboje se dost snížilo a náhrady nejsou. Lidé neměli dost ani pro sebe, ale Ziel si přesto hodoval každý den na mase a drahém víně. Možná by mohli nějaké vyrobit, ale většina řemeslníku seděla ve vězení a nebo už byla jejich těla pohřbena. Možná to není dobrý nápad útočit, když nejsme připraveni. Taky by to znamenalo okamžitý útok na Narián, aby se naše vojsko mohlo najíst. Pochybuju že toho budeme mít dostatek na delší boj. Poušť nenabízela nic co by nám mohlo pomoci přežít. Čekal jsem, že se mi dostane slávy a zastíním Ziela, ale nakonec bych mohl dřív umřít.

Okno za mřížemi 11.díl Odjížděl jsem z města a ostatní nechal za sebou. Musí se o sebe postarat, než se vrátím. Tom se zdál být odhodlaný ochránit svou matku a dokonce i Janu. Nikdy bych to do něj neřekl, ale nakonec se stal důležitým v mé dlouhé misi a hledání. Mohu jen doufat, že Krast nepodnikne další kroky. Jedu na samí okraj vzdáleného kraje, kde se z městeček stávali jen náhodně postavené domy bez jakéhokoliv řádu.  Cesta trvala několik hodin a přitom se to na mapě zdálo být skoro za rohem. Odbočím mezi velký sad, kde vedla prašná cesta a jedu úplně na konec, kde byla spadlá cedule opřená o jeden pahýl stromu, který zničil blesk.

  Tak je to tady zas. Aktualizace na baterky :D Minule nám přidali seznam úkolů na náměstí a   tím to haslo a teď se můžu maximálně zmínit o nekromantovi s jeho nemrtvými   přisluhovači. Nic jiného o něm ani nepíší, jen že je může vyvolat, ale třída nebo nějaké větší info chybí. Nechápu jak to můžou zveřejnit takhle dost se fórum pohoršilo. p.s tak prý je to mág 

Dan a Diana: Konečně se v mém náručí uklidnila. Docela mě to vyděsilo.  Diana vlastně  byla vždycky odhodlaná a silná žena, která nechtěla od nikoho pomoc spíš to bylo obráceně ale měl jsem šanci vidět i za tu její pevnou skořápku co si okolo sebe vytvořila. Konejším jí a hladím po zádech. Přestala se třást a uvolnila stisk, kdy mi nehty zarývala do zad. „Proč se to muselo stát zrovna mě?“ Dívala se na mě těma svýma uplakanýma očima a já se sklonil a zlehka jí políbil. „Protože jsi sama. Proč mi nedáš šanci?“ Zeptám se blízko jejich úst, které byli tak lákavé. Musel jsem se odtáhnout, abych neuděl nějako blbost. Diana byla momentálně zranitelná a kdybych to nebyl já, tak by toho každý zneužil. Neodpověděla, ale já věděl, že je to vyčerpáním. Popostrčím jí ke dveřím od ložnice. „Běž se prospat. Já zatím uklidím.“ Nechal jsem se do toho pěkně uvrtat.

Sloučení světů po oznámení sf týmu bude od půlnoci zmraženo sfko a dostupné, až dodělají veškerý přenos. Příjde nám oznam poštou a i vyskakovat okno s tím, že dojde ke změně. Po sloučení světů se můžete přihlásit jako vždy pomocí výběru postavy, jsou pouze přiřazeny k novému světu. Pokud postavu nemůžete najít jsou zde dva důvody, proč neexistuje.

 Z důvodu dělání podzimního úklidu všude plus zahrádka, zahrada a pavučiny si nejsem jista zda bude příští víkend nějaký dílek.  Řetěz moci Irián 61. díl Arian a Finriel: Konečně jsme se dostali, až nahoru. Dýchám zhluboka, aby ten výšlap se mnou neseknut. Zatím co Arian se po něčem rozhlížel a vůbec nevypadal unaveně. „Já to šel po několikáté a navíc každý den trénuju a běhám.“ Podíval se na mě a zkonstatoval, že mám blbou fyzičku. Ono sedět na trůně a rozhodovat o kilech papírů a lejster za den se musí něco obětovat. Vlastně, když jsem našel Helen byla to po dlouhé době první vyjížďka za hradby města, abych si odpočinul nejen od papírování a zákonů, ale i od toho jak se mě pořád snažili oženit s nějakou šlechtičnou.  Nakonec jsem do toho spadnul a jak rád, když to byla Helen. Vlastně mi vůbec nevadilo, že netuším, kdo to je. Hlavně, že mě měla ráda. Stvrdil jsem si to, když mi během těch pár hodin chyběla jako bych jí neviděl celou věčnost. Dýchání se mi zlepšovalo, když mě vyděs

 Ziel: Moje sny se začínali plnit. Elda zvládl další úkol, aniž by udělal sebemenší chybičku. Navíc se mu podařilo zformovat všechny muže do jednoho útvaru. Nastavil laťku hodně vysoko a kdo mu nevyhovoval byl utracen jako pes. To bylo přesně to, co očekával od velitele.  Měl jsem z něj zvláštní pocit. Během pár hodin se stával mou oblíbenou zbraní, kterou se nemusím bát použít. Nikdo se nestal, tak rychle mým oblíbencem jako se to podařilo Eldovi. Rozhodně mu to myslelo hodně dopředu a eliminoval všechny problémy ještě dřív, než se mohli stát. Takového muže nemůžu ztratit. Mnul jsem si ruce a znovu se snažil dát dohromady dva přívěsky. Mohl to být klíč k celé moci.  Jak ze dvou udělat jeden? Ta stará vypelichaná vědma mi to neřekla a nechávala mě trpět! Nakonec zmizela jako pára nad hrncem a nebyla k nalezení. Moji muž rozbořili svatyni a našli tajnou místnost, která zela prázdnotou. Její podobizna kolovala po celém městě, ale nikdo jí neviděl ani o ní neslyšel. Vezmu kladivo a sn

 Tóny loutny   Prsty sjíždí ladně po strunách, loutna se chvěje, tóny znějí smutně, teskná melodie ke konci spěje, kdo na nástroj tak hraje?   Vábí mě ten zvuk spletitých strun, přechází ve volání a já spěchám blíž,  okno je zavřené, už není slyšet zvuk, mé srdce je plné citů i muk.   Den za dnem chodím jako loutka tam a zpět, až jednou struny zní na celý svět, hlas přidá se potichu k nim, vidím siluetu i tvůj stín.   Píseň končí a svíčku zhasínáš, možná v tu chvíli loutnu proklínáš, na hořké časy sama vzpomínáš, okno do světa znovu zavíráš.   Čekám na tebe, pořád je naděje

  Řetěz moci Irián 59.díl  Mari a Ril: „Jak dlouho to bude ještě trvat? Jsou tam snad celou věčnost.“ Zeptám se toho starce a dívám se, jak se  kouř změnil a začíná řidnout. „To nevím. Ještě jsem to nikdy nezkoušel.“ Pokrčil rameny. „Cože? Co když se jim něco stane?“ Ty jeden starej senilní dědku. „Máš pravdu jsem starej jako tyhle hory, ale zpochybňovat někoho na mojí úrovni je drzost. Nevěříš starým předkům?“ Tohle si nenechám líbit! „Zase se mi šťouráte v myšlenkách? Kdo je potom drzej? Máte vůbec nějaký svědomí. Nabourávat se lidem do hlavy není nic na co by jste měl bejt pyšnej. Pche.“ Tahle dáma se toho nebojí, ať je jejím osudem kdokoliv nebude to mít lehké. Zkonstatuji sám pro sebe a čekám, až rituál skončí. Podle prastaré knihy by to nemělo dlouho trvat. Nejdřív jsem si myslel,že se to nepodaří, ale změnil jsem názor, když se kouř prostřídal v barvách duhy. Vše je na svých místech.    Eldaleon: Od narození se mnou zacházeli jako s odpadem, ale tomu je teď konec! Ko

Finriel: Prvních pár metrů se podařilo vyčistit, ale nikdo nemohl zaručit, že se tunel nezřítí, až tam někdo vleze. Chodba nebo to, co z ní zbylo byla úzká sotva pro jednu osobu a dál se to stáčelo někam dolů. Moji muži se neodvážili jít hlouběji do podzemí. Bylo to na vlastní riziko a to nechtěl nikdo krom Ariana a mě podstoupit. Několik dalších prken použili jako podpěry, ale nevěděli jak dlouho vydrží.  Viděl jsem Ariana v kuchyni jak si balí pár nezbytných věcí jako byl nůž a láhev s vodou. Podle toho jak to poskládal do malého váčku, který si strčil za opasek, aby mu nepřekážel byl velice zkušený. Kolik toho musel zažít, že je neustále ve střehu a připraven opustit místo během pár vteřin. Uběhlo sotva 24 hodin a znovu naléhám na Helen, aby mi prozradila něco ze svého života, když se do toho vložil Arian a prostě odvedl řeč jinam. Měl dokonce i výmluvný jazyk a dokázal ovlivnit jakoukoliv debatu. Rozuměl strategii a rozhodně byl opatrný. Nejdřív to několikrát promysle, a až pot

  Mark a Jana: Poslouchám příběh, který se zdál neuvěřitelný, ale s každým slovem se Jana dostávala do horšího stavu. Celá se   začala chvět a nehty zatínala Martě do ruky. Držela jí pevně a nepouštěla a pokračovala. „Pak jsem se byla nucena přestěhovat za mamkou. Ona byla najednou nemocná a nemohla vstát ani z postele. Nikdy jsem jí neviděla v takovém stavu. Vždycky… byla zdravá.“ Jana se znovu uzavírala víc do sebe, když se dostávala hloub do vzpomínek. „Když jsem přijela neměla vůbec radost jako by to nebyla ona, kdo mě chtěl v tom domě. Těžko jsem četla ze rtů nějaké slovo, které skoro neslyšitelně vyslovila. Zkoušela jsem jí dát papír a tužku, ale nebyla schopná cokoliv držet v rukou.“

  Opět se hlásím ze světa shakes a fidget, kde proběhne nový update 17.0. Co nás čeká a nemine? Nejdříve k výtahu. Nově v něm najdeme předpeklí a bude spuštěno, již tento měsíc. Nejdřív poraz předpeklí a pak se dostaň dál. Víc infa, krom toho, že se jedna o vylepšenou grafiku a odměny nemám. Prý to bude v novém traileru a nebo na twitchi.

Já vím, že to zase flákám, ale já u psaní relaxuju a v tom vedru jsem nějaká přichcíplá. Stejně píšu, abych se odreagovala, tak si to budu vydávat podle sebe a pro sebe. Minule mi někdo psal, že se to nedá číst :D No, když už se s tím písmenkuju a s chybama a se vším, tak proč to nezveřejnit, Však je to jedno :) hlavně, že mě to těší a odpočinu si.

Omlouvám se za delší neaktivitu na blogu. Já sem chodím pravidelně, ale nějak nebyla chuť ani nálada psát. Ani moc nesleduju doramky a shakes odklikám a jsem ráda, že je odehráno.  Po dovolené jsem se rovnou zapojila do různých prací doma a na zahradě. Nechybělo ani předělávání balkónů a já si sekla záda a bloknula rameno. Teď pro změnu obsekávám strunovkou po sekání a sušení sena zahradu a to je co plot to struna v prd.. a zas to musím namotávat. :D Čekám, kdy se mi znovu zaseknou záda, ještě to není okej.  Samozřejmě se snažím vše pomalu ani mi to nejde, tak rychle jak bych chtěla a seznam se neztenčil, ale naopak mi tam přibylo malování v patře, kde budu i škrábat a sádrovat ( máme šikovné kočky co chodili v zimě zabahněný a rádi drápou)  a úklid sklepa plus přerovnání místnosti se dřevem a krabicema. Jak já se na to těším …. A to jsem zvědava, kdy se konečně dostanu na vymalování sklepa. Říkám to už od loňska, jenže to jsem byla furt nemocná a letos bych to nejraději hodila na něko

  Řetěz moci Irián 57.díl Ril a Mary: „Nemůžeš tam jít.“ Zastavil mě starý dědek, který se mi postavil do cesty. „Proč ne?“ Zeptám se, když si všimnu domku zahaleného v mlze. Můj průvodce zmizel a nechal mě samotnou. „Ty nejsi vyvolená. To kouzlo by ti ublížilo. Musíš počkat, až se navrátí sám.“ Co mě má rozkazovat tenhle otrhanec. Vypadal spíš jako někdo bez domova. Byl divný a nehodlal mě pustit dovnitř za Renem. Něco se v domku pohnulo. Začala mlátit dvířka a okna sama od sebe. Ven prosakovala další mlha co se valila ven a pak následovalo oranžové světlo. Byl to snad oheň? Slyším jeho nářek. Byla to čistá bolest. Znovu mě zastavil dávajíc přede mne hůl s rytinou starých předků. Tohle nebude, jen tak nikdo. Znovu mě to nutí zaměřit se na jeho vzhled a dlouhé šedé vlasy, které pomalu bělaly. Mohl to být jeden z posledních? Při té myšlence přikývnul, jako by věděl na co myslím. „Bude to muset vydržet, až do konce.“ Vzdám se pokusu dostat se blíž k chaloupce a zůstanu stát v bezpečn

Tohle byl ten nejhorší nákup v mém životě. Nejen, že na mě koukali jako na blázna, když jsem se snažil porovnat velikost šatů pro Janu v dámských oděvech. Pořád jsem je držel na sobě a zkoušel si to představit, i když jsem Janu skoro neviděl. Pak jsem slyšel slovo uchyl a okamžitě to zaplatil a vycouval.  Další následovalo spodní prádlo. To mi naštěstí napsala Marta na lístek i s velikostí. Prodavačka byla velice ochotná a dala mi jak klasické, tak s krajkou. Potom vytáhla podprsenky a já byl celej nesvůj. Pomalu jsem to přetrpěl s rudým obličejem a nechal jí vybrat za mě, ale největší pivku jsem schytal v drogerii. Jedna ženská mě u regálu pochválila, jak jsem starostlivý muž a pečuju o svou ženu, když jsem vzal do ruky balíček vložek, ale u jedněch jsem neskončil.  To nevěděla, co vše mám na seznamu a nakonec mě bouchla deštníkem a uraženě odešla. Rozhodně příště vezmu Martu sebou, ať si to zařídí sama, kdybych to měl ještě někdy absolvovat, tak bych to nemusel přežít.

Ziel: „Co jsi zač?“ Zeptám se s trochu lepší náladou, než jsem měl před chvíli. „Váš služebník. Vždycky jsem chtěl být pod vaším velením, ale Drell mě nenechal. Pořád říkal, že nemám na to, abych vám sloužil. Docela nedávno jsem se dozvěděl, že přišel o krk, tak bych rád zaujal jeho místo. Naučil jsem se všechny jeho techniky vrhání nože. Vezměte mě do služby.“ Sklonil se ještě víc. Jeho chování a klidná hlava. To je  přesně to co potřebuju. „Dám ti menší skupinu mužů. Pokud splníte úkol bez chyb nechám si tě tady a dostaneš mnohem víc šancí se předvést.“

Bosse jsem dlouho nepsala, tak mi chvíli trvalo, než jsem navázala na děj. tentokrát se dostal RIchard blíž k Lile a jak dopadne Isabela? Dan a Diana snad v příštím díle ty se mi sem nevešli :D 

Do hry nám dali aktualizaci s číslem 15.2. :) Byla přepracována vstupní stránka do hry nyní je to sfgame.net, ale není to nic, co by jsme nezvládli. Jde hlavně o přihlašování na počítač, kdy si to prostě znovu přihlásíte. To samé platí pro play.sfgame.net je to nový klient bez vstupní stránky a taky je to potřeba znovu lognout.  Adresy na to budou přesměrovány sami. Ten odpočet nového serveru je otravnej. :D

okno za mřížemi:  Michael Krast: V rukou držím zlaté hodinky, které jsem měl od jedné ženy. Jak se jenom jmenovala? Nevzpomínám si, ale vím, co všechno jsem jí provedl, než mi dopřála užívat si její  slzy a  bohatství.

Ziel a Vědma „Pořád si hrajete na předpovídání budoucnosti?“ Zeptám se s úšklebkem na tváři a znovu si prohlížím novou verzi, která se přede mnou zhmotnila. Rozhodně jí někdo ubral několik let a vyléčil neduhy stařectví.  Stála vzpřímeně a dívala se mi přímo do očí. Co mohla vyčíst z mého obličeje? Bylo to nepříjemné, až jsem se ošil. Na tyhle blbosti jsem nevěřil, než jsem potkal tuto vědmu. „Tohle je moje poslední návštěva. Podívej se.“ Dala ruce nad hlavu, kdy jí plášť sjel, až k ramenům. Ukázalo se několik vytetovaných znaků, které jsem nikdy předtím neviděl. Na chvíli zmizely, až spojila dlaně do kříže a zazářily jako předzvěst něčeho co nechci znát.  Potom vytrysklo světlo nad její hlavou.. Na chvíli mě doslova oslepilo, než se zformoval živí obraz. Bylo to několik útržků z budoucnosti. „To je.. moje prohra?“ Ren usednul v této místnosti na moje místo a já byl poražen. „To nedopustím. Nikdo není silnější, než já. Podívej se.“ Ukazuju jí oba přívěsky pohupující se na mém krku. „

 Ahojte znovu se vydáme do Iriiánu. Ráda bych tuto povídku trochu posunula, takže uvidím jak to bude příští týden. Možná znovu Irián :D Píšu podle nálady, takže těžko říct co sesmolím příště. Ráda bych to brzo ukončila, protože Ziel si moc vyskakuje :D 

Derek: Polehali jsme na zem jako kuželky. Všichni si kryjeme hlavně hlavu a držíme uši před ohlušujícím rámusem a čekáme. Nic jiného se nedá dělat. Bortí se tunel kousek za námi. Dál jsem nestihli doběhnout. Možná nás to pohřbí za živa. Říkám si a přivřenýma očima se snažím zjistit škody, když se přestala třást zem. Většina ještě nevstala. Byl jsem první, kdo se odvážil a oprášil si kalhoty obalené prachem. Pomůžu vstát Mel a Mari. Vypadaly vyděšeně, ale krom odřenin byly v pořádku. Vedle Irese přistál velký kámen. „Kámo to bylo těsný. Mohlo ti to rozdrtit nohu.“ Smál se Dass a natáhl k němu pomocnou ruku. „Proč se tlemíš ty idiote.“ Vstal jsem a naštvaně koukal na Desse. „No jsme v pořádku.“ Rozhlédnu se po ostatních a taky se uměju. V tunelu ztěžknul vzduch po předešlém výbuchu. Celá výprava si musela udělat provizorní masku na obličej, abychom se chránili před prachem. Mari nebylo líto roztrhnout kus šatů a podělit se s Iresem a Dassem.  Mě pomohla Mel, když mi podala čistý slož

 Je mi o dost lépe a antibiotika mám skoro dobraný, tak jsem konečně mohla otevřít svoje povídky a dopsat další díl. Pan Mark se vrací domů, ale nakonec to není, tak klidný večer, který by si přál.  Okno za mřížemi 6.díl  

 Můj Boss (Je ledovec) 38.díl Dan: Uběhnul další den a víkend pomalu končil, když jsem se znovu toulal okolo Dianiných dveří a čekal, kdy výjde ven. Viděl jsem jí v okně, jak pohotově zatáhla záclonu, když jsem parkoval auto před domem. Zřejmě se pořád styděla. Nakonec si znovu sednu na schody a doufám, že se  odhodlá vystrčit nos ze svého úkrytu. Vyndám telefon a přečtu si několik zpráv, abych zazdil trochu času, až narazím na tu od Patrika. Vzala si volno? Ona se v práci neukáže celý týden? Trochu mě to šokovalo, protože do teď si Diana volno nevybrala, i když z práce zdrhala klidně po obědě a už se nevracela. Sice jsme se skoro nepotkali, ale věděl jsem, že je kousek ode mě v jiné kanceláři a i to málo mi přinášelo štěstí. Okamžitě odepíšu Patrikovi, že se ani já nedostavím. Volal zpátky, ale vypnul jsem mobil a strčil ho do kapsy.  

Trochu jsem si pobrukovala a přitom mě napadly tyhle blázniví slova. Snad se bude někomu líbit. Další díl k nějaké povídce asi koncem týdne. 

Arian: Nevím kolik času uteklo, když jsem byl konečně připraven otevřít oči. Byl jsem si vědom toho, že se ven nedostanu. Mdlí vzduch smrdící po plísni mě začínal pomalu oblbovat. Možná mě to mělo otrávit, abych nemohl utéct. Síla se mi navracela velice pomalu. Teprve teď jsem si uvědomil, jak moc unavený jsem byl. Nohy brněly a svaly naříkaly dokud jsem se znovu nenátáhl na starou zatuchlou slámu. Po hmatu si vytvořím menší kupku pod hlavu. Jedno stéblo strčím mezi zuby a pomalu ho přežvykuji. Na chodbě byl klid, protože dopadající světlo nenarušil ani jeden stín. Bylo to divné ticho a já hleděl do tmy, která se mi dostávala pod kůži. Představoval jsem si Mary, jak se směje a huláká. To jediné se mi přemítalo v hlavě. Nikdo nepřinesl vodu ani kůrku chleba. Zřejmě ta cela posledně byla velký luxus s výhledem z okna do postranní ulice. Mohl utéct den a nebo teprve pár hodin? Všechno užitečné mi vzali a hodili po mě roztrhané triko a kalhoty, do kterých jsem se převlékl. Tentokrát to

Další den byl skoro u konce, když se Jana probrala a snědla prvních pár lžic polévky. Nenutila jsem jí, protože by se mohla zhoršit. Šeptám utěšující slova dokud tvrdě neusnula a sama zhasnu a odvalím se do postele. Po dnu stráveném žehlením a vařením jsem byla utahaná. Janě jsem převázala znovu rány a pomohla jí se převléct, než si znovu lehla, Byla o dost klidnější a třes se pomalu vytratil.  Za to Tom se raději odklidil z mého dosahu, když přijel opravář a nadával, který prase se v té pračce vrtalo. Oprava stálá skoro tolik jako bych kupovala novou. Všimnu se, že zmizelo nějaké jídlo. Však si to s tebou vyřídím později. Nebylo dne, kdy bych se s ním nemusela dohadovat. Venku začalo hustě pršet a z okna bylo vidět pročísnout blesk ztemnělou oblohu. Bubnování kapek o parapet mě postupně uspalo.

Isabela: Ještě teď mi bušilo srdce, když se mi Pan Korel snažil navrhnout, abych dělala prostředníka mezi jeho dcerou a Patrikem. Chtěla jsem okamžitě odmítnout, ale nedal mi příležitost a nechal mě v tom vymáchat. Odešel s úsměvem na rtech a ta jeho tvář. Pořád jsem jí měla před očima. Co to mohlo být za pocit? Byl zvědaví a nebo se těšil na boj s Patrikem? Ne to určitě ne. Vypadalo to jako předzvěst něčeho o čem dávno věděl, že se stane. Byla to jistota, která mě děsila. Uvědomoval si, že tenhle boj má dávno vyhraný. Musím se uklidnit a rozumně přemýšlet. Nejdřív si sednu na lavičku v parku, než se dám znovu do pohybu.  

Ren: „Co to proboha je?“ Pohotově vyndám z kapsy kapesník a přiložím si ho na nos a ústa. Ten puch se nedal vydržet a to jsem se nacházel u vyvrácených dveří bývalé Rilovi chatrče. Někde uvnitř musel být i on. „Rile?“ Zavolám do hustého dýmu, který se stále odněkud dral ven dveřmi a bočním oknem. Za to z komínu se chrlil jakýsi popílek a poletoval vzduchem dokud se nerozpadl. Neodpověděl mi a tak jsem se odvážil udělat krok dovnitř. Venku se mezitím sešlo několik   vesničanů držící svoje zvědavé děti mimo dosah. „Mami zase tam dal špatný bylinky?“ Ptala se nakukující holčička a dodala. „Šíleně to smrdí.“ Právě mi došlo, že to zřejmě pro ně není poprvé, kdy se něco takového děje. To byl asi i důvod, proč jsem byl jediný, kdo se odvážil přiblížit.

Mamka se pořád chtěla hádat, i když jsem si myslel, že jsem neprovedl nic strašného. Rozhodně jsem se nepokusil něco ukrást jako tomu bylo dřív a ještě Janu zachránil. Podíval jsem se směrem k autu, které bylo totálně zasrané od bahna. Alespoň nás nikdo nevysleduje, když nebyla vidět ani značka. Teprve pak si mamka všimla, že nejsem sám, Jana opatrně vylezla z auta. Pořád se celá chvěla a nevypadala v pořádku. Rány a podlitiny se trochu víc podbarvily do fialova. Na její světle bílé pokožce vynikaly o to víc. Měla kruhy pod očima z nevyspání a sotva se držel na nohou. Přirovnal bych jí k živoucímu zombíkovi, ale vlastně to bylo dost smutný. Za jiných okolností bych se tomu smál.

    Ahojte. Ano, ještě pořád se zdržuju u cukroví, ale zítra končím. Vážně to bude všechno slepený a zadělaný v krabicích. Uvidím jak moc se mi bude chtít o víkendu něco psát nebo ne. Dost mě to vyčerpalo. Každopádně jsem se dozvěděla o updatu do sfka, tak se musím podělit :D   Ještě připomenu, že ty rychlé kody k houbaři co posíláme občas navečer platí jen do 22 hodiny večerní nejedná se o klasický kod, který lze použít celý víkend.   Tip do hry: Jak na mobilu, ,tak na pc jsem si všimla, že kostky odklíkám mnohem rychleji, když kliknu na kelímek při hodu, krásně jsem během minuty odklikala kostky ( 10 pokusů) a epiky měla v inventu při téhle akci se to dost hodí nemusíte čekat, až dopadnou kostky sami. Asi jsem si to uvědomila dost pozdě, ale fakt mi to ušetřilo dost času, když toho klikám víc, až zas dají 20 hodů bude se to taky hodit :D 

 Jak peču cukroví, tak čas běží a na blog není místo. Dopoledne se plácám v kuchyni a odpoledne jsem utahaná:) Snad se díl bude líbit.

Byla jsem přikrytá dekou, ale stále mi je hrozná zima. Nedokázala jsem se vůbec zahřát a pořád měla před očima pokoj, kde mě nevlastní otec zavíral. Nedokázala jsem se přes to dostat. Poslední dny mi nedával ani najít. Čekal, kdy zeslábnu na tolik, abych nemohla bojovat ani odporovat, tomu po čem toužil. Matka byla zakopaná kousek od domu a on se nesnažil ani předstírat její ztrátu. Vlastně se tvářil pořád stejně a neukazoval žádné emoce ztráty a nebo smutku. Jediné, co bylo zřejmé byl vztek, který si vybíjel na mě.  Hned po pohřbu na mě zaútočil a znovu bil do bezvědomí. Na těle mám několik nových podlitin a naražená žebra, jak jsem se snažila vykrýt rány mířené na hlavu. Tentokrát ho nezajímalo jak budu vypadat, protože mě nikdy nechtěl pustit. Na obličeji jsem měla několik šrámů a nateklé oko, když jsem se nestihla vyhnout jeho ráně.

  Arian: Cítím se pořád trochu mimo, ale jsem si vědom, že mě vlečou městem a nemám šanci utéct, když jsem zamotaný v síti a její konec pevně drží. Je mi jasné, co se stane, až dorazím zpátky k Zielovi. V jeho rukou vyprchá můj život. Pevně doufám, že Mary a Mel doprovázené Dassem a Iresem dorazili do bezpečí. Pokud se za nimi zavřela ukrytá dvířka jsou vojáci bez šance. Možná by bylo lepší, kdybych zemřel přímo na ulici. Stejně dřív nebo později mě nenechají odejít živého. Jasně si vzpomínám, jak velitel říkal. „Muže zabít, ženy nezranit.“ Proč to neudělali? Bylo by možné, že se Ziel dozvěděl něco co já nevím a potřebuje další informace? Chtěl se stát vládcem Iriánu a k tomu používal všechny dostupné i zakázané metody. Nebál se ničeho, aby dosáhl svého.

Tento článek není zatím kompletní a je jen informativní.  Novinky postupně přiřadím do článků, kam patří. Budu to tu ještě upravovat dle aktualit a získaných informací. čtěte celý článek :) klik Dojde k celkové úpravě mapy podzemek, které jsou časem nepřehledné a zavřené. Samozřejmě včetně nového designu a uspořádání. Dokonce nám to bude ukazovat na jaké úrovní získáme epik z dungu. Poslední boss v dungu musí dát 100% epik, dříve to tak nebylo. Jedná se o 5 nových podzemek po 10 protivnících jak ve světle, tak ve stínu.

 Tenhle díl se mi psal blbě, protože mě bolí zuby. Mám rozvrtáno a ještě se mi kousek ulomil. Další kontrola u zubařky, až za 14 dnů. Se asi zblázním jak mě krvácí dásně, ale jezdit dřív nemám. No každopádně se budu snažit zase něco přidat. Brzo by měli být venku informace k novému podzemku do hry shakes a fidget, který doufám spustí další pátek a teď zpátky do povídky. 

 Tom:  Každá minuta mi připadala jako věčnost, než se mi podařilo najít ty správné schody vedoucí do druhého křídla domu. Stále vnímám každičký jiný zvuk orážející se od starých stěn, abych nenatrefil na toho dědka.  Možná to byla chyba, ale pokud to neudělám dneska, tak jindy nebude příležitost. Můj šestý smysl se nikdy nepletl, když jsem konečně dorazil ke dveřím vedoucím do pokoje ve věžičce. „Tohle jsem ještě neviděl.“ Řeknu potichu, aniž bych si uvědomoval svá slova. Okolo velkého madla byla petlice. Ztrácela se pod několika různými řetězy. Na nich se pohupovaly čtyři železné zámky. Znovu vytáhnu svazek paklíčů a dám se do práce. Sem tam zacinkaly řetězy o sebe, když jsem je postupně sundával tak se za dveřmi  něco pohnulo. Slyším škrábání na dveře, jako by tam byla zavřená kočka, ale já vím, že je to člověk. Sundám poslední řetěz, kde se odkryl další dvojitý zámek od dveří. Byl dost starý a rezavý, než konečně povolil. Poradím si i s ním a snažím se otevřít, alespoň kousek dveř

Helen: Nemohu se soustředit na nic, než na Finriela. Ráno bylo stále daleko a já věděla, že neusnu. Vstanu a obléknu se. Procházím se po pokojích a předsíních vedoucích  do další části rozlehlého sídla rodu Narián. U některých obrazů jsem zůstávala chvíli stát a prohlížela si každý tah štětcem a volené barvy. Měli v sobě tolik citu. Věděla jsem, že dál bych jít neměla, ale stejně se pohnu k dalším dveřím. Byli jiné. Vyřezávané znaky země a na obouch stranách byl pověšený erb. Pohladím každý vyrytý záhyb a chci se dostat za ně. Byli to pokoje Finriela. Pána města a dalekosáhlé pouště vedoucí do Iriánu. Měla bych zaklepat? Co, kdyby mi neotevřel? Rozmýšlím se a váhám. Stále se trochu bojím otevřít své srdce, ale při pomyšlení, že bych nikdy neviděla svého syna Rena a nebo Finriela se mi rozbušilo srdce ještě víc. Byla to nějaká doba co mě Krean nechal na světě samotnou. Provázel mé kroky a dával pozor, abych se bezpečně dostala právě sem. V určitém bodu cesty, kdy jsem se na poušti toč

 Přináším novou povídku. Zatím nevím, jak často jí budu vydávat.  Okno za mřížemi