Opuštěné srdce
Tohle jsem napsala teď navečer snad to není až taková blbost, ale nevěděla jsem co mám dnes přidat taková narychlo sepsana kraťoučká jednorázovka.
Už je to dlouho co jsem viděl denní světlo naposledy v době kdy jsem zachránil malého brášku. Přešlapoval jsem v jeskyni a snažil se nějak zabavit. Samota společně s tmou byly jediné, které mě obklopovaly. Občas jsem se zastavil a zíral na vytesané zdi. Z dlouhé chvíle jsem lusknutím prstů podpaloval a znovu zhasínal pochodeň umístěnou v temném rohu skalní jeskyně. Bylo to moje tajemství. Oheň byl mou mocí a bráška ovládal led. Byl moje spása pokud jsem se příliš rozpálil, ale na horu to nemělo učinek jako by byla chráněna kouzlem proti mé moci. Nemělo cenu přemýšlet, protože můj osud byl předem určený ode dne kdy chtěl unést mého malého brášku, ale já to nedovolil a šel s ním místo něj. Navždy uzavřen v podzemí, aniž bych se podíval ven. Tohle si dobře pamatuju byli to poslední slova stínového čaroděje.
Čím jsem mu ublížil, že mě tak krutě potrestal a zatarasil cestu ven. Sice tady tekl pramen, z kterého jsem denně pil blahodárnou a tak vzácnou vodu, ale můj život mi připadal prázdný. Každé ráno se na jednom kameni, který připomínal menší stolek objevil bochník chleba a kousek sýra. Nevadilo mi jíst stále totéž, ale jedno jsem nechápal. Proč mě nenechá umřít? Proč se o mě stará. Netušil jsem co se venku děje. Zavřený v jeskyni a nemít možnost úniku. Ze začátku jsem si myslel, že si vykopu cestu ven, ale po pár pokusech jsem to vzdal. Nikde nebyla sebemenší prasklina ani nijak jinak narušená zeď, kde bych začal hrabat holýma rukama. Nechápal jsem kudy sem jde vzduch, ale po delší době jsem přestal řešit nevysvětlitelné, nemělo to cenu.
Stejně nevím jestli je den a nebo noc.Rumrd zalehl na jeden podlouhlí kámen a vzpomínal na svého menšího brášku Prcalína.Právě včas se na kameni objevila teplá kožešina. Během chvíle spal a tiše oddechoval. Jeskyně se ponořila ještě do hlubší tmy, jakoby chápala co obyvatel těchto prázdných a studených míst zrovna potřebuje.
V tuto dobu se okolo zakleté hory potloukal blonďatý chlapec. Hledal jednu z oveček, která se zatoulala dál od stáda. Neváhal ani chvíli a vydal se po její stopě. Bylo to teprve krátce co se ztratila a nebylo těžké jí najít.Prcalín opatrně stoupal ke skalní prohlubni kam před chvíli zapadla. Toto místo na něj působilo tak magicky a zvláštně.Zvuk odrážející se od skal mu rezonoval v uších. Moc se nerozhlížel a šel stále kupředu. Nehodlal uhnou ze své cesty ani o kousek.
Stínový čaroděj se na chlapce koukal ze zakleté hory. Dokonce nahlédl do jeho čistého srdce plného pochopení a toužící po přátelství. Teprve tenhle malý klučina mu dokázal otevřít oči. Celou tu dlouhou dobu byl zahleděn jen sám do sebe, aniž by někoho pustil blíž k svému srdci. Konečně věděl co znamená přátelství a pouto mezi blízkými.
Chlapec mezitím procitl ze svého spánku v jeskyni a uslyšel praskání skály. Nechápal co se děje. V panice se schoulil v rohu kde byla největší tma. Z druhé strany se puklinou protáhl zvědaví Prcalín. Čekal, že najde poklad, ale místo toho našel něco ještě cennějšího. Svého ztraceného bratra Rumrda.
Došel až na konec a za ruku chytil Rumrda. Vytáhl ho z věčné tmy přímo ven. Rumrd zamžoural proti tak ostrému světlu. Podíval se na Prcalína a věděl, že budou už na věky spolu. Ani si nevšimli, že stínový čaroděj zmizel i s celou prokletou horou. Popadli ovečku do náruče a ruku v ruce běželi dolů z kopce.
Bratři byli opět spolu.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za komentář :)