Štěstí na dosah 2/3

Pokračování jednorázovky je prodlouženo na tři díly, tenhle díl je ze začátku nuda no jako vždy a vše co pochází ode mě :D Ale pak se snad trochu zasmějete a na konci bacha na slzičku, ale není všem dnům konec tohle jsem napsala právě teď a příště bude pokračování :D Sem zvědavá co mě k tomuhle zase napadne :D

Dílek štěstí tady ťuk na článek :

"Kdo to sem k čertu leze?" Otočil se v posteli a čekal kdo se postaví do dveří. Byla to žena. Věděl to podle hlasu, ale kde se tady vzala ? Byl to divný den, který má ohlásit můj konec ve firmě. Moje oči nebyli vůbec přivyklé na světlo, které sem pronikalo z chodby. V pokoji byli zatažené závěsy, takže mě zář oslepovala. Nevím kdo se to opovážil vejít dnes ke mně domů, ale rozhodně jí vyhodím z okna nebo vynesu v zubech! Moje nálada se stupňovala do nepříčetné zuřivosti.

Ten má, ale temnou auru jako kdyby chtěl právě v tuhle chvíli někoho zabít. To ho tak naštval můj příchod? Nebo je to tím, že ví co je dnes za den. Odhodlaně a s přísným výrazem jsem mu napochodovala do pokoje. Bylo tam temno a chladno.

---

Pán domu byl zakopaný v posteli a jen tak vykukoval jak hromádka neštěstí. Doslova mě zabodnul hned jak jsem tam vlezla jeho pohled mluvil za vše. "Co tu chcete?" Štěknul na mě jak pes urvaný ze řetězu. Jiný by se lekl, ale já už jsem na tyhle výstupy zvyklá. Sam ho nedokázal dostat ven, ale já to dokážu povzbuzovala jsem se a hnala se k závěsům. "Už je odpoledne kdyby vás to zajímalo." Řekla jsem klidným a vyrovnaným hlasem. Chvíli na mě civěl a pak sebou hodil zpátky do peřin. Otevřel ústa a znovu je zavřel.

Nevyřčená otázka se ke mně dostala i přesto, že pan Wait mlčel. "Prostě jsem vás přišla probrat a přinesla vám štěstí." Moje věta ho uzemnila a zaskočen na mě doslova čuměl a pak dostal záchvat smíchu. Když se konečně dovysmál konstatoval. "Takhle jsem se neřehtal už dávno, ale teď vážně co tady děláte a jak jste se sem dostala!" Byla mi přísně podána otázka a pán se snažil vymotat z peřin, takže mě to spíš přišlo k smíchu a jeho zlost mi byla ukradená. "Kdyby jste poslouchal mohla jsem už vařit večeři takhle toho moc nestihnu." Slovo večeře ho nějak divně nastartovala a okamžitě vylezl ze svého postelového úkrytu oděn jen ve spodkách. No postavu má pěknou pomyslela jsem si a raději se otočila k odchodu. "Kam si myslíte, že dete? Okamžitě mi přichystejte něco na sebe." Moje otočka byla jako vždy dokonalá. Sjela jsem ho od paty přes spodky, až po konečky vlasů pohledem říkajícím žádná sláva a hodila po něm župan a odešla směr kuchyň.

Se docela divím, že Sam nezdrhnul, už dřív. Hledat kuchyň pro mě nebylo nijak těžká záhada, protože mám prostě na vše štěstí. Rovnou jsem vytáhla čtyřlístek a vše se dalo do pohybu. Pánve lítaly rovnou na rozpálenou plotnu a ingredience se přichystaly na kuchyňskou linku. I bez něj svedu cokoliv, ale vysvětlujte pak někomu, že stačí pohled a ono se to vše udělá samo. Navíc je to taková moje zkouška. Když se někdo pokusí čtyřlístek ukrást nezaslouží si mojí pozornost. Jako vždy, když se někam dostanu je scénář prakticky stejný. Pokaždé mě pán domu pronásleduje, ale tenhle bude asi jiný. V minulosti ať to byl chudák a nebo boháč ne jeden se mi pokusili čtyřlístek ukrást, ale tenhle ještě ani neslezl dolů. Což je dost divné, protože během pár minut co sedím u nich doma se o čtyřlístku dozvědí tím, že mě tajně pozorují. Tady nikoho necítím a jasně vidím, že Wait je ještě nahoře v koupelně. Ten chlap mi začíná rozhazovat můj harmonogram jak se mohl opovážit! Bude to asi dost tvrdý oříšek.

Pán se konečně uráčil slézt točité schodiště a ležérním krokem dojít do jídelny k právě naservírované večeři. Je divnější, než kdokoliv předním. Najedl se a teprve pak mě poručil, abych si přisedla. Patrně byl dobře naladěn po vydatné večeři, protože se rozvalil na židli jako narvanej kocour. "Kdo jste?" Můj údiv byl hned znát. "To si ze mě děláte dobrý den? Už jsem vám to přece říkala." Moje trpělivost a sebeovládání bralo pomalu za své. "Tak ještě jednou. Budu se o vás starat, než se Sam vrátí a přinesu vám štěstí. Po dobu vašeho života jsem vás nikdy nenavštívila a vše jste si vydobyl vlastní silou a zkušenostmi. Jsem Štěstěna, ale lidé mi říkají štěstí." Dokončila jsem svou dlouhou řeč a nechápala. Udělal to zase jak vlastně může. Jeho smích mě ničí a když se mu povedlo spadnou ze židle nechápala jsem už vůbec nic. Tohle se děje poprvé v mém životě. Našel se někdo kdo nevěřil. Moje síla pomalu ochabovala a přicházeli na mě mdloby. Těsně před ztrátou vědomí mě někdo zachytil před pádem na ostrou hranu stolu.

"No tak ženská vzbuďte se! Co mám dělat, co mám dělat. S tímhle nemám zkušenosti. Jo už vím obklad na hlavu." Položil jsem Štěstěnu na zem a běžel k první váze co byla poblíž, vyndal kytky a celý obsah jsem na ní vylil. To by mohlo stačit, když jsem si všiml, že je celá zalitá. Pootevřela oči a klepala se zimou. To sem asi přehnal, ale to se nepočítá bylo to poprvé co někoho zachraňuju. První co mě napadlo bylo odnést ji do teplé místnosti s postelí. Nikdy jsem nikoho nenosil to je pod mou úroveň a tuhle osobu znám pár hodin a mám ji vláčet to sem ještě nezažil. Přehodil jsem si její ruce kolem krku. "Držte se pořádně." A vzal jí do náruče. Nebyla to rozhodně lehká váha a moje kolena se začala bortit pod takovou náloží. Cestou dvakrát spadla s výmluvou, že se málo držela jsem jí opět nabral a doslova odtáhl do nejbližšího pokoje.

Něco šeptala, ale já tomu nevěnoval pozornost. Potřeboval jsem si odpočinout po takové námaze jsem se notně zpotil a chvěl vyčerpáním. "Musíte .." Teprve v tu chvíli jsem zpozorněl. "Co říkáte? Nerozuměl jsem." Trochu jsem se přiblížil k lůžku, abych lépe zaslechl ten slabí šepot. Připomínalo to spíš vítr, který někde v dálce tichounce našeptává. V tu chvíli jsem cítil něco zvláštního co už roky spalo zastřeno mlhou a vzpomínkami dávno zapomenutými. Byl to šok, ale nemohl jsem odejít. Doslova jsem se přimrazil na místě a naslouchal šepotu. "Musíte věřit ve štěstí." Zaslechl jsem a v pokoji se rozhostilo ticho.

"Štěstěno? Halo jste vzhůru?" Měla ledové ruce a neodpovídala. Upadla do bezvědomí. Zkusil jsem s ní třást, ale nemělo to smysl nereagovala. "Štěstěno!!!"

Protože se to nevejde do dvouch dílu budu nucena sepsat ještě jeden :D Kdo má radost ?

komu se to nezdá blbe ať mi tu nechá koment třeba napíšu pokráčko dřív :D