POVÍDKYODKAT

Kapitola 2. Jde se ven V tomhle spisu se zaznamenává lov na myš. Opět beru lupu, protože tato stranka z života kočky byla absolutně rozežraná :D Vzbudím se jako vždy v brzkém dnu tedy spíš noci. To je tak akorát vyrazit na dnešní lov. Před odchodem si zbaštím pár granulek a loknu vody, abych vydržela číhat. Seběhnu schody dolů a proklouznu malými dvířky pro nás kočky. Krmitel se prostě vytáhl s tímhle vylepšovákem, abychom mohli kdykoliv ven. Prolezu a slyším jak se za mnou dvířka zabouchnou a slezu další schody, sice by to chtělo něco jako kladkostroj nebo výtah, ale aspoň se rozehřeju. Prolétnu malým sklepním oknem a jsem venku. Nadýchnu se čerstvého vzduchu a mažu na zahradu. Přímo rovně, až dozadu přes malou lávku. Cestou absolutně kašlu na psa a hejno běžeckejch kachen, ty budu nahánět jindy. Dneska mám prostě chuť na malou šedou myšku. Procházím se po louce a zapnu své radary. Uši hlásí slabý větřík ze severu, takže přejdu na jinou stranu, aby o mě myši nevěděli. Prozkoumávám ter...

Prostě náhoda a je z toho píseň. Tvůj osud čáry má, cestu tvojí tvoří, správné odbočky a mosty boří, to co se ti líbí na popel shoří, vybrat si vlastní cestu maří. Ta nová cesta ti před očima stále září, jedině osudem se utváří, směr se jí držet daří, jak tvůj kamarád se tváří. Jen se otočíš, do zad ti ostrý nůž vráží, Zlobí se, že jiná cesta ti osud kříží, proto přetrhává tvojí přízi, abys zjistil, že bez ní zima mrazí. Běž na začátek, ať najdeš svůj cíl, nikdy nevíš, kdy osud se ti rozdvojil.