Kočka a myš

Kapitola 2. Jde se ven

V tomhle spisu se zaznamenává lov na myš.

Opět beru lupu, protože tato stranka z života kočky byla absolutně rozežraná :D

---

Vzbudím se jako vždy v brzkém dnu tedy spíš noci. To je tak akorát vyrazit na dnešní lov. Před odchodem si zbaštím pár granulek a loknu vody, abych vydržela číhat. Seběhnu schody dolů a proklouznu malými dvířky pro nás kočky. Krmitel se prostě vytáhl s tímhle vylepšovákem, abychom mohli kdykoliv ven. Prolezu a slyším jak se za mnou dvířka zabouchnou a slezu další schody, sice by to chtělo něco jako kladkostroj nebo výtah, ale aspoň se rozehřeju. Prolétnu malým sklepním oknem a jsem venku. Nadýchnu se čerstvého vzduchu a mažu na zahradu. Přímo rovně, až dozadu přes malou lávku. Cestou absolutně kašlu na psa a hejno běžeckejch kachen, ty budu nahánět jindy.

Dneska mám prostě chuť na malou šedou myšku. Procházím se po louce a zapnu své radary. Uši hlásí slabý větřík ze severu, takže přejdu na jinou stranu, aby o mě myši nevěděli. Prozkoumávám terén a začnu větřit. Okamžitě napnu fousy a stojím před několika dírami. Každou zlehka očuchám a zaposlouchám se. Hm hmm kdepak asi bude. Potřebovala bych radu 50:50 nebo přítele u jiné díry. Zalehnu k jedné, která je docela čerstvá a čekám.

V tuhle chvíli je úplně jedno jestli kolem mě projedou traktory nebo mě někdo před obličejíkem mává pravou šunkou. Moje smysli se absolutně zaplní tou jednou dírou a soustředí se na maximum. Nic mě nemůže odlákat od úlovku, který mě čeká.

Jééé hele motýl……. Ne nenechám se rozhodit jako posledně!!! Nesmím, musím vydržet.

Takové pokušení a zrovna dneska!!! Tebe si nechám na jindy a opět otočím hlavu k díře, ze které snad brzo vyběhne myš.

Z pohledu myši:

"Pepóó pocem, už pět minut tady skáču kočce přes ocas."

"Myšičko moje tak toho nech musíme vyhrabat díru číslo dvacet sedm."

"Ale Pepičku mě to baví a navíc číhá na díru kde jsme bydleli včera."

"No jo zlato, ale když to neuděláme nebudeme moct pozítří bydlet támhle."

Ukázal na místo hned vedle.

"Stejně nám to jednou spadne na hlavu, když to dole propojujem, ale to místo za to stojí."

"Jo, ale v klidu můžeme jit hrabat díru o kus dál ta je úplně mimo."

Podotknul ten můj ňuňouš a začal vyhrabávat hlínu.

"Díra vyhrabaná, ložnice propojená s obývákem a kočka pořád na místě, jen se začuměla na motýla. Už ani to moje třeštidlo nebavilo skákat přes její ocas."

Kočka :

Mě to nebaví a začíná mě kručet v břiše, kde sou ty myši!!!! To šli jako na oběd!! A já tu chcípám hlady to teda né, mám taky nějakou hrdost!!! Jdu domu!!

Odchytit krmitele a vysomrovat něco z ledničky nedá takovou práci. Kašlu na to, že je po obědě já něco chci a taky to dostanu. Salám si dám, salám si dám. S touto písní se vracím domů, prolétnu zahradou, vylezu schody a budou hody :D