Zachraň můj osud 23.díl

Zachraň můj osud 23.díl

TENTO DÍL JE PŘEDNASTAVEN momentálně odlétám za teplem do Turecka, během těch 11 dnů zde výjde pár dílu, které jsem stihla napsat před odjezdem. Teď již k minulému dílu.

Adra a Dark jsou na svém prvním rande, ale nějak se jim nevyvedlo, protože Dark ucítil, že pokud to není pravá osobnost Adri nemá smysl jí pokoušet. To co na ní má rád se vytratilo na jeden měsíc, když jí Amor potřel nějakým lektvarem na změnu povahy v případě Adry se jednalo ze zlé na dobrou. V pekle se na Dárka připravuje trest to vše bylo v minulém díle dnes se podíváme do nebe.

---

Nebe :

"Přestaň se na mě tak lepit!!" Zařval jsem na Duchnu, až doslova nadlétla ke stropu. Teď abych jí seškrabával dolů. Její cár vysel jako kus záclonky. Stačilo jen škubnout a zapustila kořeny někde v podlaze mého domku. "Umíš taky něco jiného, než se všude zarývat čumákem?" Vypadala divně, až pak se otočila a mě došlo, že má prdel vepředu, takže jsem měl skvělý výhled na přední část co byla momentálně přetočená vzadu. Na chvíli mě to omámilo. Jak dlouho mě bude takhle pokoušet to jí to minule nestačilo. Od doby co mi spala v posteli uběhlo několik dní a já o ní od té doby pořád zakopávám ,kdyby mohla chodila by semnou i na záchod!! Tohle musí přestat, musím se od ní držet dál. Obrnil jsem se proti kouzlu Duchny a popadl toulec se šípy a luk. Než se stihla porovnat a oprášit byl jsem dávno venku na čerstvém vzduchu.

"Pane to se nedá vydržet!" Zařvání se ztratilo v duhových mracích a neslo se daleko, ale ulevilo se mě. "A co si čekal Amore?" Vedle mě se rozzářilo místo kde stál náš pán. " Tohle je kriminál! Nemůžu ani v klidu střílet šípy posledně do mě drkla a já střelil psa místo člověka, ale aspoň má pes nový domov." Povzdychl jsem si a nevěděl jak dál přežiju. "To máš z toho, že si Adru změnil k nepoznání. Proč si myslíš, že dělala hlavní stráž pro její milou tvářičku to rozhodně není. Je schopná kohokoliv zastavit, aniž by se dostal ke mně, ale teď je někde tam dole a chodí si s čertem!!! Víš ty vůbec co si provedl? Kvůli tobě Amore je ve všem zmatek a nic z toho se neobejde bez potíží!" Místo potemnělo a já zůstal sám. Ještě jsem se takhle sklesle a ušlapaně necítil. Celá ta záležitost na mě dopadla jako obrovský betonový kvádr. Trest v podobě duchny v mém domě je vlastně to nejmírnější co mi pán mohl provézt. Pochopil jsem a absolutně spadl do deprese. Potom následovalo schoulení do klubíčka a mumlání si sám pro sebe bezvýznamná slova. Ledový pot mi smáčel čelo a putoval dál přes spánky a tváře. Pustila se do mě zimnice a panika z toho co jsem provedl. Ani jsem si nevšiml, že mě někdo drží za ruku.

"Nesmíš se tak stresovat." Šeptal mi kdosi do ucha, ale já se nedokázal ani otočit natož podívat. "Vstávej." Ševelil sametově jemný hlas, byl mi tak známy, až jsem si to uvědomil. "Dušničko za všechno můžu já." Vypustil jsem ze sebe větu a dál se ničil kousek po kousku.

"To nesmíš! Vstávej!" Nic nepomáhalo, ať jsem volala jak chtěla Amor mě neposlouchal. Pot se měnil v lep, který ho celý obaloval, až se v něm uzavřel. Pohozený luk se šípy vedle mě se měnily. Ztrácely jasně rudou barvu a tvar. Z jemně vyřezávaných šípu do tvaru srdce a luku tak mistrně ozdobeného andělíčkem se stávalo něco jiného. Nejdřív potemněla jasně rudá barva lásky na zakalenou přecházející do černě napuštěného jedovatého inkoustu. To co dříve bylo láskou dostávalo tvar nicoty a beznaděje. Zrcadlila se v nich zrada. Šípy vypadaly jako ostré zobáky čí nože a luk nabral podoby plápolajícího černého ohně zkázy s jedovými ostny po stranách.

Vyděsilo mě to natolik, že jsem se okamžitě pustila do starověkého zaříkávání. Mumlání slov stále dokola sílilo a seskupilo se okolo schouleného Amora uzavřeného ve vlastní vině a trestu.