Zachraň můj osud 26. díl
Zachraň můj osud 26.díl
Adra dovlekla Amora za duchem temnoty. Právě dorazili před jeho jeskyni, kde se schovává před světlem z nebes. Proč tomu tak je ? Dozvědí se něco o duchně a směru kam se mají vydat jí hledat? A co na zemi ? tam jsme dlouho nebyli a co teprve v pekle….
Snad se vám mé příběhy líbí. Pěkné čtení před nadcházejícím pondělím….
Nebe temná strana :
Nevím co se stalo, jen to že ležíme oba na zemi a ani nevím kde je dole a kde nahoře. Světla zmizela, aby je vystřídala zář z jeskyně. Adra najednou vstala a nechala mě ležet na zemi. Šla k jeskyni jako by přesně věděla co tam najde. Tohle není poprvé co je tady. Docvaklo mi to opravdu pozdě. Zvednul jsem se ze země a chtěl jít blíž, ale Adra na mě gestem ruky mávla, ať zůstanu kde jsem. Ona to asi neví, ale já se ve tmě dost bojím. Nervózně jsem začal kopat špičkou topánků do tmy na zemi. Čím déle jsem tam stál tím víc mi začínaly drkotat zuby a na čele mi vyrašil studený pot. Přidalo se ošívání jako bych měl na sobě pytel blech. Déle se to nedalo vydržet a místo ptaní jsem co nejrychleji vletěl do jeskyně…..
"Co ten tu chce?" Duch temnoty na mě shlížel jako na odpad. "Amor je tady se mnou. To on chce Duchnu najít a zachránit." Dodala Adra a zamračila se na mě jako bych udělal něco, co jsem neměl.Nezbývalo nic jiného, než abych promluvil sám. "Vím, že my dva spolu nevycházíme, ale můžeš pro mě jednou jedinkrát něco udělat?" Navíc jsem se uklonil na důkaz toho, že ho respektuji a uznávám. Sepjal jsem ruce za zády a čekal. "Amore, i kdybychom byli bratři nepomohl bych ti." Duch se otočil a ukazoval, abychom odešli. "Ale tady nejde o mě!" Zařval jsem na něj, až se jeskyně otřásla. Uvnitř to nepůsobilo nijak bezpečně. Stejně jsem neodešel jak mi duch temnoty nakázal. Adra se už už otáčela k odchodu, ale já ji chytl za zápěstí a nedovolil jsem jí to. "To jí prostě necháme odejít? Ty chceš, aby trpěla někde zavřená? Jak můžeš být tak bezcitná!!" Křičel jsem tak moc, až mi po tvářích sjížděly slzy. Tak hořké, slané a přitom pálivé. Vycházeli přímo z mého nitra, které se rozpadalo na kousky.
Takhle jsem ho ještě neviděla. Anděl lásky pláče krvavé slzy. I moje srdce bylo v tu chvíli smutné. Jakoby s každou slzou umírala láska na světě. Z černé nepropustné oblohy se spustil déšť. Duch temnoty vyšel ven na okraj jeskyně a pohlédl nahoru do oblak, kde se protrhl závoj černoty a byly vidět mraky. Nastavil dlaň a nechal si jí zmáčet dešťovými kapkami. "Pomůžeš mi?" Otočil se k němu Amor. Otřel si slzy a poklekl před duchem temnoty. "Prosím potřebuji tvou pomoc. Duchna moje Duchnička je tam někde venku. Úplně sama a bez pomoci nemůžu jí tam nechat, na to jí mám moc rád." Svěřil se Amor a nechal hlavu skloněnou. "Opravdu chceš mojí sestře pomoci?" Zadíval se na Amora tak otevřeně jako kdyby jeho duch proletěl Amorovým srdcem a duší a zjišťoval co je na tom pravdy. Stála jsem opodál a jen to pozorovala. "Prosím Rele jen ty nám můžeš říct jak se k ní dostat."
Rel přikývl a v jeho očích se taktéž třpytily slzy, slzy poznání pravé lásky. "Amore jen milující osoba může mou sestru vysvobodit. Jen ten kdo bude mít odhodlání se smí na tu cestu vydat. Jen ten kdo ví, jaká je láska. Jen ten kdo je ochoten něco ztratit, aby mohl získat. Jen ten, který se nebojí dát za někoho ruce do ohně. Ta osoba bude moci vstoupit na cestu plnou trnů a překážek. Seš si jisty, že ti za to Alice stojí?" Ptal se mě Rel. "Má tak krásné jméno, doteď jsem ho neznal. Vždycky jsem na ní volal Duchno, Duchničko. Budu ji ještě moct někdy říct jejím pravým jménem?" Amor si setřel dalších pár slz, tentokrát průzračných jako křišťály a venku před jeskyní se rýsovalo pár paprsků světla. "Podívej se okolo sebe." Nakázal mi duch. "Světlo …" Polknul jsem na sucho a čekal co bude dál…
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za komentář :)