Dračí prokletí 6.díl

Drak Zaros

Dračí prokletí 6.díl

Síla zlatého prachu od krále draků. Byl jsem v úžasu a pozoroval netknutou pokožku, která byla ještě před chvíli doslova rozpáraná a horká. Dívka se trochu pohnula byl nejvyšší čas se vrátit zpátky, než vyprchá kouzlo uspání. Nechat jí na okraji mého teritoria bylo to nejlepší co jsem pro ní mohl udělat. Zde se setkává pravý svět s tím mým kouzelným a každý se mu vyhne. Kousek odsud byla chajda, kterou před dávným časem majitelé opustili. Chátrala a přitom se tak sžila s lesem, že pro někoho kdo neví kde přesně se nachází bylo obtížné si jí všimnou. Přesně u ní jsem jí zanechal. Z krytého místa nebylo těžké počkat, až se probudí. Jedna postel na spaní, vodu a jídlo na pár dní. Rozhlédl jsem se v pustém domě a lehkým kouzlem poopravil díry ve střeše.

---

Slabě se pohnula, když na mě padaly první sluneční paprsky a já se zrovna měnil z člověka na draka. Neviděla mě utěšoval jsem sám sebe a vzlétl na obhlídku zda není nikdo v okolí. Klid narušovalo jen máchání křídel a zpěv ptáků. Vítr se opřel do blan a slunce prosvítilo modrou kaskádu šupin, která se zaleskla jako hora modrých až safírových sklíček. Stočil jsem směr doprava a letěl domů. Z výšky bylo vidět jak údoly, které bylo prokleto se obrozuje. Snad i já někdy dojdu vysvobození. Přistání bylo přímo do jeskyně a do hnízda byl čas se vyspat a nahromadit energii.

V lese :

Pootevřela jsem oči a viděla mizet někoho nadpozemského. Zase se mi zatmělo před očima a upadla jsem do říše snu. Nevím jak dlouho tady ležím. Konečně jsem byla schopná se narovnat a vědět, že se znova nezhroutím. Okolo mě byl jen les. Ve vzduchu bylo cítit cosi zvláštního, ale to mě neděsilo jako spíš to, že moje rány byli pryč. Stalo se to nebo to byl jen sen a co ten člověk nebo to bylo zvíře? Bylo to víc jak divné. Nevěděla jsem co dělat, až jsem za sebou spatřila něco co připomínalo obydlí.

Je to strom a přece má okna a kde to má asi dveře? Rozhlédla jsem se přes louku plnou kvítí, až po velký balvan co strážil toto místo. Otočila se ke stromu a snažila se najít vchod. Kůra byla porostlá mechem a větve dosahovaly skoro, až k zemi. Během přemýšlení se mi podařilo nahmatat pahýl. Jemně jsem zatlačila a ocitla se na prahu pokoje ukrytého ve stromu. "Je tady někdo?" Ve vnitř bylo docela útulno a čisto. Někdo tu musel být. "Je tu někdo?" Prošla jsem úzkým prostorem a ocitla se v další místnosti s postelí. U krbu bylo jídlo a voda. Někdo chce, abych tady zůstala? Došlo mi a hned na to se rozhořel oheň v krbu. "To nebyl sen. Ten kdo mě zachránil byl čaroděj." Musela jsem si to říct nahlas a s únavou si sedla na postel.

Bylo mi to dost nepříjemné cítila jsem na sobě něčí pohled, ale přitom tu nikdo nebyl. "Kde jsi neschovávej se." Podařilo se mi říct s mírným zakoktáním.

Jak může vědět, že se na ní dívám zřícím zrcadlem. Byla jako otevřená kniha nebylo těžké v ní číst myšlenky i na dálku. Den vystřídala noc a já se změnil na člověka. Popadl jsem košík na bylinky a přenesl se k obydlí, i když jsem to původně vůbec neměl v plánu se s ní znovu setkat. Stejně byl den, kdy chodím na hranici a věštím lidem osud nebo prodávám bylinky pokrčil jsem rameny a vyrazil. "Vítej v mém skromném obydlí." Zhmotnil jsem se přímo před ní. "Ten hlas, už jsem někdy slyšela." Řekla mi překvapeně.