Dračí prokletí 13.díl
Dračí prokletí 13.díl
Moc dobře jsem věděl co tím náš král myslí. Chci, aby někdo věděl o naší zemi o tom, že máme také srdce. Nejsme jen zvířata. Zbavit se jí, aniž by si pamatovala? Jak by potom věděla komu věřit a komu ne. Jak bych se cítil já, kdyby mi někdo vzal kousek života bez dovolení? To vše mi prolétalo hlavou, aniž bych si všiml prozíravosti krále všech draků. Četl ve mně jako v otevřené knize a jen nadzvedával obočí a z koutku úst mu šel jemný kouř.
Byl stále připraven k boji, kdyby ho někdo napadl ze zadu a nebo z dálky. Bylo to šílené, když jsem na to přišel, ale v tuhle chvíli mě přišlo lepší stát se člověkem, než zůstávat drakem. "Málo kdo z naší rasy mě překvapí, tak jako ty teď." Hluboký vůdčí hlas zaduněl a odrazil se od hory. "Až budeš připraven zůstaneš buď drakem a nebo člověkem. To je odpověď jakou potřebuješ." Řekl a pomalu se rozplynul. Tam, kde ještě před chvíli stál rozkvetli květiny. Byl jsem zmatený jako nikdy předtím. Měl bych přijít o svá křídla, když miluji létání? A nebo přijdu o něco víc, když budu drakem? Nasadil mi brouka do hlavy. Nezbylo nic, než se jít podívat na novou jeskyni. Prošel jsem vodopádem a voda se uzavřela.
Daleko za obzorem spadlo z nebe pár dešťových kapek. Mina ležící v kupce sena nevěděla o světě dokud se mrak nepřesunul nad ní. Kapka spadla na její tvář a další na ruku a za ní hned následovala další. Trochu se pohnula a na těla jí naskákala husí kůže. Pomalu se pohnula a zavrtěla, když zjistila, že jí něco píchá. Zašátrala rukou kolem sebe. První o jí napadlo. Jsem v hnízdě u draka a všechno je v pořádku, ale pak na ní dopadli nové dešťové kapky. Otevřela oči a nad sebou uviděla zamračená oblaka. Pokusila se vstát, ale její tělo bylo ještě napůl omámené. "Co tam děláš!" Zařval někdo od druhé strany louky a běžel ke mně. Vyděsilo mě to. Na druhý pokus, už se mi podařilo vstát a rozpohybovat nohy k chůzi, která zrychlovala do běhu. Podařilo se mi vběhnout do lesa, kam mě nikdo nepronásledoval. V tu chvíli se rozpršelo na plno. Dešťové kapky stékaly z listu na list a vsakovaly se do vyschlé půdy. Musím si najít ukrýt, než budu celá mokrá v lese prší vždycky dvakrát. Stačí se dotknout větve a vše na mě spadne, i když se nebe pročistilo a vykukuje zpoza mraku sluníčko. Oblečení je smáčené a začíná mi být zima. Nejdřív najdu nějaké místo kde rozdělám oheň a pak musím zjistit kde to jsem a kde je Zaros. Snažila jsem se zahřát, ale spíš mi byla ještě větší zima, když se mi podařilo narazit na lesní cestu. Vypadala jako jedna z hlavních tras přes les. Stačilo jen jít po ní a určitě mě dovede někam, kde si budu moct usušit oblečení a vlasy. Netrvalo dlouho a přede mnou byla křižovatka, ale nikde žádna cedule kam vedou všechny ty cesty. Rozhodla jsem se jít dál rovně. "Trala la la.." Tiše jsem si pobrukovala melodii a rázovala dál krok za krokem, jen abych brzo našla nějaký úkryt. Znovu se zatahovalo a slunce zapadalo, už mě neohřeje pomyslela jsem si a podívala se na jeho západ když se mi do zorného pole dostal vchod do jeskyně pod kopcem. Mám štěstí. Rychle musím nasbírat dřevo a jít se schovat. Nechci, aby mě zase napadli vlci nebo jiná lesní zvířata.
Jeskyně byla maličká sotva pro jednoho, ale na přenocování to stačí. Podařilo se mi najít dva kamínky a rozdělat jimi oheň. Hned mi bylo lépe, když se ozval prázdný žaludek. "Ty musíš počkat do zítra." Schoulila jsem se co nejblíže teplu a snažila se usnout.
Drak:
V noci mě probudil divný pocit. "Zrcadlo nazření ukaž mi Minu." Místo její tváře byla vidět jen tma a pár rudých očí číhajících z temnoty.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za komentář :)