Škola pro chytráky 46.díl
Během nadcházejícího týdne se pustím do opravy sekce Shakes a Fidget článků. Nevím jak rychle mi to půjde a co vše budu předělávat, proto se nelekejte pokud některý článek zmizí a vzápětí ho třeba vydám znovu obohacený o nové informace. Pokud nebudu předělávat celý článek napíšu k němu, že byl aktualizovaný a datum. Tím chci naznačit, že si nejsem jistá zda něco nového stihnu napsat. Od pátku je MS v HOKEJI, takže budu spíš fandit, než psát :D
Pěkné nedělní čtení :) povídka v celém článku :) ťuk :)
Škola pro chytráky 46.díl
Dveře do pokoje zavrzaly. Moc útulné to tady dole nebylo. Dívka ležela na posteli a odpočívala s knihou v ruce. Vzhlédla a na rtech se jí ukázal úsměv. Tebe má můj syn rád. Znovu jsem si ji prohlédl a musel uznat, že je to bojovnice se vším všudy. Někdo jiný by v její situaci zemřel, ale z ní sálala doslova hmatatelná energie. Někdo kdo by zvládl i rozzuřeného medvěda. Kei měl štěstí, že někoho takového potkal. Tvrdohlavá a prostě svá. Je to po několikáté co jí odeberu krev, která nevykazovala nic abnormálního. "Je ti lépe?" Narovnala se do sedu a spustila nohy na zem. "Ano a to díky vám doktore." Oblíbil jsem si jí. S takovou odvahou bych mohl cokoliv. Dokonce mě hlodala závist nad tou mladou energií. Zatím co já pomalu skomíral. "Brzo půjdeš domů." Mile jsem se usmál a odebral krev. Dnes u ní nemohu zůstat déle, než je to nutné a ani ji prozradit, že se Kei vrátil. Jak pro mě, tak pro ní by to bylo nebezpečné. Kamery nahrávaly jak obraz tak zvuk. Párkrát se mi podařilo říct co se děje a ona mi chtěla pomoct. Místo, aby se snažila dostat z tohoto prokletého místa mě dodávala sílu s každým náznakem a slovem. Někdo se mnou konečně po těch letech mluvil jako s člověkem. Zvíře ve mně stejně pomalu spalo. Podřízení se mě báli a nadřízení střežili jako oko v hlavě. Nebyl tu nikdo, kdo by se vřele usmál, tak jako to dělala ona. Až odejdou bude mi chybět.
Dveře se zavřely, jen abych mohl vejít do dalších. Keie nechali pohozeného na zemi. Byl stále v bezvědomí. Na tváři měl několik oděrek a modřin. Opět ten divný pocit, že mě někdo sleduje. Na kamery jsem si dávno zvyknul, ale tohle bylo tak vlezlé a přitom známé. Uvědomuju si, že nemám moc času. Rychle jsem mu vyhrnul rukáv a odebral krev. Instinktivně sebou cuknul, když se jehla zapíchla pod kůži. V tu chvíli mi to přišlo divné, ale strážce byl nevrlí a nechtěl jsem ho naštvat. Dotáhl ho na postel a přikryl rozdrbanou dekou. Tolik bych mu toho chtěl říct a tak málo času zbylo. Čekal mě poslední. Přivezli ho chvíli před Keiem. Bude to asi jeho kamarád.
Hiro slyšíš mě jen v tvém podvědomí. Nech vystoupit z těla pantera. Nesmí zjistit, že něco ovládáš. Už jdou. Jsou tu! Probralo mě to ze spánku. Medvěd mě varoval včas, ale bylo to jen tak tak. Nikdy předtím se ode mě nehnul, ale dnes poprvé musíme udělat výjimku. Nevím jestli to půjde, ale poslal jsem pantera pryč ze svého těla. S ním odcházela i síla, která mě doteď proudila v žilách. Kamera se přestala otáčet a zaměřila se na mě. Něco poznali? Nevím, ale musím si dávat pozor. Medvěd je tady, takže i Kei se musel dostat dovnitř. Určitě na něco přišel. Dveře se otevřely a v nich stál starší pán v plášti. V ruce držel tác a na něm měl zkumavky a jehlu. "Jsem doktor. Odeberu si trochu krve." Za ním stála hlídka a popostrčila ho dovnitř. "Ať to netrvá věky doktore!" Natáhl jsem k němu paži. Přisedl si a rychle se pustil do práce. "Nebude to bolet." Když to říkal odvrátil mou pozornost a já ani nevěděl, kdy mě píchnul. "Hotovo." Teprve pak se na mě podíval. Něco zkoumal. Pak zakroutil hlavou a odcházel.
S bolestí hlavy jsem se konečně probral. Vím, že mě zřídili podle bolesti to nejvíc odnesl obličej. Odkryju deku, abych mohl vstát, když jsem si všiml malé náplasti. Vzali si co chtěli a nechali mě zavřeného. Čas v takovém pokoji utíkal pomalu. Stále mi na mysl přicházel otcův výraz. Nečekal, že se vrátím. Ještě teď si pamatuju jak odešel a už se nevrátil. Mamka hodně plakala a držela si ruku ještě na neznatelném bříšku. Objal jsem ji a tisk se k ní. Pak se k nám nastěhoval někdo jiný a předstíral, že jsme rodina. Nejdřív jsem nechápal, že k nám přišel cizí pán. Při narození bráchy mě to došlo. Pomluvy v městečku by neutichli snadno. Později jsem zjistil, že to byl rodinný přítel, který se nám snažil pomoct. Jakmile si byli jisti, že se nebude nikdo ptát odešel a žil si svůj život. Hiro se dověděl o pravém otci v den, kdy jsem v sobě neudržel svůj hněv. Tehdy v domku skoro uhořel. Byl to den, kdy zjistil čím je a kým jsem já. Prozřel jsem za to náš otec o něm dodnes neví. Je mu trochu podobný, ale neměl by ho podezřívat. Musím Hira ochránit a dostat pryč.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za komentář :)