POVÍDKYODKAT

Manželem proti své vůli 22.díl Poslední zatáčka a dostanu se přímo do stájí. Poprvé za celou dobu byli velké dvoukřídle dveře zavřené a před nimi stál největší ze skřetíků. "Otevři ty vrata!" Donutil mě zastavit. Nehnul se ani o milimetr. Posunul si na ochmýřeném nose maličké brejličky. "Pane vy jít pryč. Tady není dům. Zpátky za sestra. Dostat dary a nožky běžky pryčky." Nevěřím. Nemůžu to takhle nechat. "Pani odjet daleko." Ustoupil, když ustal vítr a dveře do stáje se sami otevřely. Marně jsem očima pátral po Laje. Až se zastavily na zmenšeném Flíčkovi. Schoulený úplně vzadu kňučel jako opuštěné štěně. "No tak. Flíčku to bude zase dobré." Ducnul do mě čumákem a ještě víc se zmenšil, aby se mi vešel do klína, kde se stočil a smutně na mě hleděl. Jeho velká zvědavá kukadla zrcadlila i moje pocity. Viděl snad do duše? Nebo přímo do srdce? S povzdechem jsem ho hladil po lesklých šupinách. Pořád věřím, že za chvíli bude zpátky, ale nevracela se. Mí...

Včera večer se mi to přidávat nechtělo. Dopsala jsem a šla spát. Znáte to. Totálně unavená jsem obešla naše zvířata a se zavřenýma očima lehla. Snad tam není tuna chyb pěkné čtení, již bych měla přidávat trochu pravidelnějí. Zachraň můj osud 44.díl Adra: Kam se tak rychle Dark zašil. Hledám ve všech zákoutích a stejně ho nemůžu najít. Několikrát jsem se vrátila ze slepé uličky, abych se vydala jinou cestou. Začínala jsem být zoufalá. "Adro." Tichounké volání přicházelo z nejtemnější odbočky. Tma a jen tma co mě pohltila. Moje kroky se odrážely od holích stěn a vytvářely ozvěnu. Dál byl slyšet můj napjatý dech a splašené tlukoty srdce. Něco slizkého se o mě opřelo a znovu zmizelo. Tuším kdo to je, ale neotočím se a vydržím. Hnusný pocit, který zanechává na těle vlhkou stopu. Nalákal mě sem. Neochvějně jsem šla dál. V duchu si našeptávám, že tady Darka nenechám. Pak si vzpomenu na dárek od Dariuse a trochu se uklidním. Šťastný den, tak to říkal a přitom přicházel o kousek sebe...

Dobrý večer něco dalšího přidám snad příští víkend. Ještě nemáme hotovo. Manželem proti své vůli 21.díl Musím něco vymyslet. Usedl jsem do křesla naproti posteli. Z krbu sálalo příjemné teplo a pohled na spící Laju mě ukolébal do říše snů, kde se Laja probudila. Přišla ke mě a vedla k lůžku. Ulehla a já vedle. Spokojeně dal do náruče a nerušeně znovu usnul. "Proboha!" Výkřikl nešel utlumit, když jsem se probudila a v křesle spal Deris. Kde se tady vzal? Ověřila jsem si zamknuté dveře, rychle na sebe přemístila oblečení. Odkryla se a doslova přeletěla místnost. Spal tak tvrdě, ale na rtech se mu zračil úsměv. Nahlédnout do jeho mysli bylo tak jednoduché. Tohle by se mu líbilo! Viděla jsem obraz nás dvou a to mi stačilo, abych se vzpamatovala. Já vypadala v tom snu zase jako dřív. Mládí se mi vrátilo bez jediné vrásky. Něco v tom obrazu přitahovalo moji pozornost. Držel mě za ruku, kde byli dva náramky. Nejen ten můj, ale i jeho, který byl naprosto identický, jen bez kamenů. Op...