Zachraň můj osud 44.díl

Včera večer se mi to přidávat nechtělo. Dopsala jsem a šla spát. Znáte to. Totálně unavená jsem obešla naše zvířata a se zavřenýma očima lehla. Snad tam není tuna chyb pěkné čtení, již bych měla přidávat trochu pravidelnějí.

Zachraň můj osud 44.díl

Adra:

Kam se tak rychle Dark zašil. Hledám ve všech zákoutích a stejně ho nemůžu najít. Několikrát jsem se vrátila ze slepé uličky, abych se vydala jinou cestou. Začínala jsem být zoufalá. "Adro." Tichounké volání přicházelo z nejtemnější odbočky. Tma a jen tma co mě pohltila. Moje kroky se odrážely od holích stěn a vytvářely ozvěnu. Dál byl slyšet můj napjatý dech a splašené tlukoty srdce. Něco slizkého se o mě opřelo a znovu zmizelo. Tuším kdo to je, ale neotočím se a vydržím. Hnusný pocit, který zanechává na těle vlhkou stopu. Nalákal mě sem. Neochvějně jsem šla dál. V duchu si našeptávám, že tady Darka nenechám. Pak si vzpomenu na dárek od Dariuse a trochu se uklidním. Šťastný den, tak to říkal a přitom přicházel o kousek sebe sama.

---

Smrtelník to nepocítí, ale velmi citlivý anděl pozná jak moc tím ztratil. "Au.. oh." O něco jsem zakopla. "Adro co tady k čertu děláš?" Zašátrala jsem rukou do tmy a na zemi nahmatala Darkovu nohu. "Hledám čerta a našla." Ironicky se ušklíbnu, ale on to stejně neviděl. Objala jsem ho a chtěla vstát, když okolo nás zazářily dvě rudé oči. Přitiskl mě na svou hruď, aby mě chránil. "Z toho se jen tak nedostaneme." Moc si teda nevěřil. "Já ho odlákám a ty utečeš." Strkal mě od sebe pryč, ale já bez něj neodejdu. Není to poprvé. "Proč myslíš, že jsem tady?" Je tvrdohlavá jako vždycky. Hluboké povzdechnutí. "Spolu." Adra přikývla a společně se nám podařilo se vyškrábat na nohy. Určitě musí být vyčerpaná. "Neudělej nic zbrklého." Znovu se na nás zaměřil hlídač. Tentokrát z druhé strany. "V té tmě je jako doma." Podotknul Dark a snažil se něco vymyslet, když mě napadlo něco šíleného.

Dar a Amor:

"Dariusi je to tudy." Byl opřený o zeď, ve které se nám podařilo udělat průchod. Na světle byl ještě bledší, než před chvílí. Zarudlé oči. Ústa lapající po čerstvém vzduchu. Třesoucí se ruce a kapičky potu brázdící si cestu po hladkém čele. Černé vlasy ulepené a rozházené na všechny strany. Vypadal jako raněné zvíře. Takový se mi naskytl pohled na kdysi jednoho z nejsilnějších andělů. Odhodil svůj kabát, který se sám složil a sesunul se na zem. "Počkáme na ně." Na straně košile měl propálenou díru, kde se rýsovaly svaly, ale také jizvy po levém křídlu. Stálo to vůbec za to? Začínal jsem pochybovat co tady dělám. Proč se ženu za duchnou? Odpověď byla zdrcující. Bez ní bych raději nežil ani jako anděl, ďábel nebo člověk. Je jedno co ztratím, ale důležité je to co získám. Bez její přítomnosti bych měl tady prázdno a pusto. Ruku jsem si přiložil na srdce. Darius se na mě zahleděl, zatím co já byl duchem nepřítomný a podotknul. "Já si to vybral sám. To štěstí za to stojí Amore." Jemně se usmál a odpočíval. Naše výprava začínala tak jednoduše a přitom se stihla zkomplikovat.

Někde jinde:

Mezi nebem a peklem existovalo jedno místo. Pro všechny bylo uzavřeno a jeho vchod neviditelný. Jen ti jenž ho vytvořili mohou bez obav vstoupit. Pán nebes prohlížel své šachové figurky. Některé přicházeli o věci nebo zbroj jiné o části těla. Pohladil figurku, kde Dariusovi chyběli křídla. Obětování je někdy tak těžké, ale později přináší ovoce. Naproti němu seděl Pán pekel a posouval figurku hlídače blíž k bílé a černé. "Seš na tahu." Zamnul si ruce a čekal, kdy mu padnou do pasti. "My je můžeme jen popostrčit. To jestli tam spadnou bude na nich." Adra a Dark byli znovu v nebezpečí a cena za záchranu mohla být tentokrát hodně vysoká a možná nenapravitelná. Letošní šachová partie byla opravdu zajímavá. Každý si schováváme to nejlepší v rukávu a mícháme osudy všech na herním poli. Můžeme přidávat a brát, ale jakmile je figurka mimo hru nemůžeme jí tam vrátit. Pán pekel stahoval pařáty nad Adrou a těšil se, až bude u něj v pekle. Celou dobu měl na ní spadeno, ale ona se zamilovala do Darka. Teď byla jeho příležitost vzít si po čem touží.

Darius občas zamíchal hrou, podle toho komu své štěstí dal a jak je obdarovaná osoba využila. Platí za to vlastním životem jako by křídla nestačila. Zrovna on musel získat takovou moc. Od té doby není ani na straně pekla ani nebes. Je výjimkou, kterou oba přehlížíme. Něco co jde mimo nás a přitom znamená tolik, až si uvědomí svou cenu nebude žádnou překážkou. Jeho oběť bude nakonec úplně zbytečná. Pán nebes sebral Adru ze země a v plné kráse jí postavil proti hlídači.