Zachraň můj osud 46.díl

Zachraň můj osud 46.díl

Nesl jsem Dariuse na zádech a nemohl uvěřit, že se to všechno stalo a znovu se vracíme na začátek. Někdo jako by řídil každý náš krok a snažil se zastavit, to co má přijít. Nadhodil jsem si náklad a Darius se trochu zavrtěl. Jeho hlava spadla na moje rameno a teprve v ten okamžik jsem to pocítil. "Uhněte!" Vystartoval jsem co nejrychleji to šlo a doslova přeskakoval polorozpadlé domy. "Co to do něj vjelo?" Zavolala Adra za mnou a přidržela se Darka, aby nespadla. Vypadala jako v posledním tažení, kdy za sebou vlekla napůl složená křídla. Teda to co z nich zbylo. Všechno peří bylo pryč a její největší ozdoba byla celá popálená. "Něco se děje poběž." Dark mě podepřel a běžel hned vedle, i když jsem byla vyčerpaná vydám ze sebe co to půjde. Zrychlovali jsme za každou zatáčkou a spadlou budovou, až byl na dohled Zazin domek.

---

Dveře byli otevřené. Uvnitř byla Zaza. Celá se klepala a chodila sem a tam. "Co se stalo?" Podívala se na nás a vlítla mi do náruče. "Adro on asi umře." Rozplakala se a zmáčela mi popáleniny, které hrozně začali pálit. Chtěla jsem ji odstrčit, ale nakonec jsem jí objala a snažila se uklidnit. "Jdu se tam podívat." Dark zmizel v malém pokoji a zavřel za sebou dveře. Zaza se ode mě odlepila a dívala se na své ruce. "Nemůžu pomoct."

"Jak je na tom?" Dark stál hned za mnou a nahlížel mi přes rameno. Na lůžku ztěžka oddechoval Darius. Jeho tvář byla téměř jako čerstvě natřená bílá zeď. "Dotkni se ho." Vyzval mě Amor a sám ustoupil stranou, abych se k němu lépe dostal. "Kruci co se to děje." Položím na něj ruku a vnímám nejen jeho tlukot srdce a nádechy. To hlavní co pocítíme jen my. Ještě nikdy tak rychle neodtikávali hodiny života. Přetáčeli hodiny a dny. Zkracovali zbytek Dariusova života neuvěřitelnou rychlostí. "Nesmí to nikdy použít!" Amor jen přikývnul a sedl si na roh postele. "Pokud se o to pokusí ještě jednou, už mu nebudu moct pomoct. Není jedním z nás. Vlastně nepatří nikam. Stal se z něj vyhnanec s neuvěřitelnou moci, ale čím víc jí používá tím dřív odejde." Amor se odmlčel a já věděl, že tohle musí zůstat v téhle místnosti. Zaza ani Adra se to nesmí dovědět. Tížilo by je to, až by se nakonec utrápily. "AU au to páli." Do pokoje vlítla Zaza. "Rychle. S Adrou se něco děje." Nářek se donesl k nám. Dark se okamžitě dostal k Adře a chytil jí za ruku. Zaryla mi nehty do dlaně, ale mě to bylo jedno a stále jí držel. "Co je ti?" Mohl jsem pozorovat jak drží bolest v sobě a snaží se nekřičet nahlas. "Pálí.. ahh pálí mě křídla. Tak.. ah auuu tak moc to bolí." Mezi skřeky ze sebe vyrážela jednotlivá slova. Lapala po dechu jak se nemohla pořádně nadechnout. Její tělo se nekontrolovatelně chvělo. Nakonec se převrátila na břicho, kdy mě její křídla odhodila na stranu.

Trochu jsem se praštil o zeď. Vzepjala se, aby se znovu svalila na zem i v tomhle stavu chtěla křídla létat. Nemohl jsem se na to dívat, Odvrátil jsem se a pěstí začal mlátit do skříně. Pár nárazů ustála, než se rozpadla na čtyři kusy. Zaza mě chytila za rameno a já se pomalu uklidňoval do té doby, než to Adra nevydržela. Její křik mě donutil zakrýt si uši. Nikdo se k ní nedokázal v téhle situaci přiblížit. Trpěla tam sama bez pomoci. Křídla mávala čím dál rychleji, až jí kousek poodnesla. Schazovala vše co jí přišlo do cesty. Pustošila celý pokoj křídly, která neměla pod kontrolou. Svíjela se v křečích. Bylo slyšet rupání kostiček. To už se nemohl dívat nikdo z nás. Amor se otočil a Zaza stála po mém boku. "To bude dobré." Nechápal jsem jak může být v takové situaci klidná a silná, ale jak šlo o Dariuse to byla taky mimo. Já skoro zešílel a kdyby tam nestála, trhal bych si vlasy. Raději bych trpěl sám, než když musí ona. Hlavou mi probleskly všechny ty šílené situace, kdy mě odmítala a kdy mě milovala, i když očarovaná Amorovým lektvarem a pak tu bylo tohle. Nic se k tomu nedalo přirovnat. "Darku, Darku." Zaza mi sundala ruce z uší. Volala mě k sobě slabím hlasem. Bylo poznat, že je vyčerpaná. "Amore mohl bys. Já nemůžu." Opřel jsem si hlavu o chladivé kachličky na zdi. "Volala tebe. No tak běž k ní." Zaza se na mě dívala s lehkým úsměvem na tváří jako by se před chvíli nic nestalo. Nevím proč, ale věřil jsem jí. Pomalu sem se rozhodl otočit. "Darku."