Řetěz moci Irián 18.díl
„Co tím myslíš? V čem je jiná?“ Dovolil jsem Forenovi,
aby si květinu vzal do ruky. Zadíval se na ní, tak pečlivě. Zatáhnul a já se
víc nahnul. „Počkej sundám si ji.“ Řetěz zacinkal o přívěsek. Zvuk kovu o kov
rezonoval ještě chvilku v uších, než se cinkání vytratilo. Ostatní byli
zpátky ve svých úkrytech, ale nic bych za to nedal, že se to dovědí od Forena.
Jakákoliv informace u nich byla v bezpečí. Nikdy by nezradili Iriánská
pravidla. „Přišel jsi na něco?“ Foren mi vracel řetěz a rukou zajel do svých
hustých vousů. Byli šedivé stářím. Vypadal jako bojovník z bájí, ale on
jím skutečně byl. Zašlou slávu při zakládání Iriánu si moc lidí nepamatovalo.
Lidé přicházeli a zase odcházeli kam je vítr zavanul. Někteří zůstali, aby pomohli.
Jiní dostali jídlo a šli svou cestou, ale vždycky se jim dostalo pomoci. „Myslím, že ta tvoje je složitá Rene.“ Foren
mě vytrhl z mého snění, které se zatoulalo do otcova vyprávění.
„Jak to myslíš?“ Moc často se nestávalo, aby otec květinu
ukazoval. Dokonce ani mě ne. „Byl jsem u toho, když se tvému otci otevřela.
Měla dvě řady lístků a uprostřed malé zlaté tyčinky, ale ta tvoje.“ Znovu na ni
pohlédl. „Ta bude mít těch řad víc. Druhá se ti právě otevřela a pod ní se
rýsuje další řada lístků. Nevím jak je to možné.“ Pokrčil rameny a vstal.
Přidal se ke svým mužům a nechal mě o samotě. Nechtělo se mi zpátky na farmu.
Bylo brzo na to, abych se mohl soustředit na dokončení úprav. Přemýšlím, jak
moc se mi změnil život během pár měsíců. Byla to teprve chvíle a tolik se toho
muselo vyřešit. Ani čas ke mně nebyl shovívavý, když slunce zacházelo za obzor.
Ještě chvíli neúprosně pálilo, než se odebralo ke spánku. Zvedl jsem se a
protáhl zdřevěnělé nohy. „Forene musím se vrátit.“ Z jednoho výkopu
vykoukla jeho hlava. „Budeme tu hlídat a posílat vám zprávy. Zatím počkáme na
vhodnou chvíli.“ Určitě vymyslím dobrý plán na záchranu matky. Cítím se
bezpečně. Něco v těch jednoduchých slovech mě uklidnilo. Schoval se zpátky
do úkrytu.
Cesta ubíhala pomalu. Noha nohu míjela v ledabylém
tempu, než se mi ukázal obrys farmy provázel mě třpyt měsíce. Celý dům byl
rozsvíceny. Vypadal z té dálky jako maják hlídající zdejší pobřeží.
Přiblížil jsem se z boku a využil všechnu svou zručnost. Pomalu se
dostávám k hlavnímu domu, aniž by si někdo všiml. „Támhle to budeme muset
víc zabezpečit.“ Promluvil jsem na Ariana, který stál na verandě poblíž dveří.
„Pane Rene!“ Tábor byl v pohotovosti a stejně se mi podařilo dostat
dovnitř. Zpozorněl jsem. „Stalo se něco? Co se tu děje?“ Arian si vydechl, když
byl pán zpátky. „To kvůli vám. Nevracel jste se tak dlouho. Nejste zraněný.“
Zavrtím hlavou. Myslel jsem, že ten těžký úkol nechám na zítra, ale nakonec to
řeknu Arianovy rovnou. Bylo vidět jakou si o mě dělal starost. „Je zpátky. Mel pan Ren se vrátil. Přichystám vám jídlo.“
Rozezněl se přes celý dům hlas Mary. „Vraťte se na svá místa. „ Arian nechal
vojáky odpočívat a obrátil se ke mně. Vím na co se chce zeptat. „Pojď.“ Vyzval
jsem ho a ignoroval nachystanou večeři v prvním pokoji. Mel mě chtěla
zastavit. „Později. Musím mu něco říct.“ Přikývla a víc se do toho nepletla.
Arian mě následoval do velké pracovny. Snažit se to oddálit byl nesmysl. Nevím
jak začít. Místo toho se zeptal Arian. „Stalo se něco? Je to hodně špatné?“
Vyptával se zvědavě a to ani netušil co se za tak krátkou dobu stalo. „ Sedni
si a řeknu ti to.Jeden strážný se vrátil z města a informoval o situaci.“
Začal jsem a nevěděl jak pokračovat. Sedím naproti němu a vím jak to pro něj
bude těžké. Sám jsem to zažil, i když Arian otce neměl, tak Derián ho za syna
považoval.
„Dům byl přepaden Zielem. Moje matka se pohřešuje od té doby
jí nikdo neviděl.“ Arian zbělal v obličeji. „To nemůže být pravda!“ Chytil mě za ruku a já věděl, že mu to musím
říct. Později bych neměl odvahu. „Derián byl zabit.“ Objal jsem ho pevně a
nepouštěl. Jeho tělo se třáslo ztrátou. Později svíralo hněvem. „Musím ho
pomstít.“ Vyhrkl přes kutálející se slzy. „Pusť mě!“ Snažil se vyprostit
z mého sevřeni, ale já ho nepouštěl. Po pár minutách marného boje se skoro
sesypal vyčerpáním. „Pomstíme se společně, ale ne teď. Musíme to naplánovat.
Spolu to zvládneme.“ Arian se mi snažil něco říct. Pomalu se uklidňoval. „Já
jsem zase sám. Musím mu to oplatit a pomstít ho.“ Znovu jsem ho objal. Vždycky
ho budu považovat za člena rodiny. „Nejsi sám. Máš mě malý bráško.“
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za komentář :)