Řetěz moci Irián 63. díl

Řetěz moci Irián 63. díl

Ziel:

Brzo mi bude patřit celý svět. Mnu si ruce, když jsem vyslal většinu vojáků pod vedením Eldy do Nariánu. Určitě to nebudou čekat a okamžitě se podvolí. Nechal jsem se hýčkat od otrokyň s dobrou náladou a dal  vyrobit nová nosítka, aby lid viděl pravého vládce Iriánua dobytého Nariánu. Kreánská linie byla skoro vyhlazená kromě Rena. Přímý potomek může usednout na trůn a ten je teď můj a nikdo mi ho nevezme. To, že mě porodila coura, kterou nechal otec po porodu zabít mě nijak netížilo a vše se mu vrátilo. Bylo dobře, že jsem nechal otce zavřít a vyhladovět k smrti. Ty jeho báchorky, že jen on hoden pozvednout tuto zemi, ale já to být nemůžu mě ještě víc motivovaly. Nevěřil jsem mu ani slovo a udělal co bylo nutné. Musel bych čekat do jeho smrti a tak se to trochu uspíšilo. Opravdu se mi v posledním čase daří a od příchodu Eldy se to ještě zlepšuje.

Zatleskal jsem a nechal tančit několik otrokyní. Byli krásné a uměly se smyslně vlnit, ale žádná neměla temperament jako Mary, která zmizela beze stopy. „Kdo najde Mary bude odměněn ve zlatě. Rozhlaste to po městě, ať nakreslí její portrét a přidají ji na seznam hledaných.“ Nikdo mi nemůže uniknout. Sevřel jsem pěst a drtil ruku otrokyně. „Pane to bolí.“ Odhodil jsem ji silou, až spadla a skutálela se po třech schodech vedoucích k trůnu. „Jste k ničemu. Všechny vás zbičuju.“ Čím víc jsem rozdával ran, tím víc jsem byl spokojenější s výtvorem na jejich zádech. Křik a nářek lahodil uším. Ty zvuky miluju. Vzrušuje mě někoho trestat a mít nad ním plnou moc. Vybral jsem si jednu, která i po výprasku zůstala stát a vzal jí do postele, kde podstoupila další týrání, než jsem byl plně uspokojen.  

 

Elda:

Za městem se stal můj rozkaz zákonem a nebyl nikdo mocnější. Ani Ziel, který zůstal v paláci a jen se tam válel se stal na této výpravě nicotným. Vojsko pochodovalo do dun písku a začalo mít výrazné problémy se zbrojí, která nebyla uzpůsobena písčitému povrchu. Každé zafoukání větru nás obalilo pískem a místo, abychom pokračovali se zastavujeme a vyklepáváme písek z bot a brnění, který drásal pokožku. Začalo se množit hlášení o vojácích, kteří v horku odpadli a momentálně se vezou na vozech. Osli byly vystavení mnohem větší zátěži a tak je museli dotlačovat vzadu za vozem vojáci, aby se konvoj pohnul dopředu. Začínal jsem proklínat Zielův nápad a najednou uviděl trs trávy. Za ním následoval trochu větší, až se spojili v porost, který osli a koně okamžitě začali okusovat. „Stát!“ Přikázal jsem po dvou denním pochodu. Který nás připravil o většinu sil. Poušť spolkla několik vozů se zbraněmi a jídlem. Byli jsme slepý, když si prohlížím louku pod zapadajícím sluncem. Dokončil jsem zprávu o ztrátách a nechal jí poslat Zieloovi. Pochybuji, že by poslal po někom zásoby. Většina dobrých mužů spala a nebo hlídkovalo kousek od mého stanu. Ve městě zůstali děti a staří nebo nemocní lidé. Vlastně, kdyby se ukázal Ren a přepadl sídlo možná by Ziela porazil a pak bych na scénu dorazil já s vojskem. Ten plán se mi zamlouval.  Proč bych měl spěchat, když se můžou pozabíjet mezi sebou a nechat Irián mě.

Nebo to udělám úplně jinak.

Posílím řady vojáku o Nariánskou stráž a přepadnu Ziela sám, ale nejdřív se musím postarat o tu jeho hračku co nosí neustále u sebe. Bič nevídané síly, který by chtěl vlastnit každý velitel. V hlavě se mi množily další plány jak se dostat k moci a nebo jak se co nejrychleji vypařit a nepřijít o krk jako Drell. Měl bych počítat i s nemožným a nechat si otevřená i zadní vrátka.

Pod přísným zákazem rozdělávání ohně se konečně chystám zalehnout. Ticho přerušoval jen zvuk přesýpajícího písku přes duny, když zafoukal vítr. Skoro spím, když se ozve zvuk. Někdo musel natáhnout tětivu luku a následně vystřelit. Možná se snaží trénovat, když se do mého stanu zapíchl hořící šíp. Vyletěl jsem ze stanu a snažil se uhasit doutnající rukáv. „Okamžitě vstávejte.“ Zakřičím a vidím jak se zmatení vojáci snaží vyhnout spršce hořících šípů, které ani jednou neminuly. „Snaží se zničit jídlo okamžitě to uhaste.“ Další šípy se tentokrát zabodávaly do stanů. „Pane. Není tu voda.“ Jsem obklopen idiotama. „Ale písku je tu dost! Nebo můžete hasit přikrývkama.“ Podívám se na hořící stany, z kterých se stával popel. „Okamžitě zaútočte a najděte ty zmetky.“