Můj Boss (Je ledovec) 44.díl

Richard:

Začínal jsem mít ztuhlé celé tělo, ale v malém bytě byla stále zhasnutá světla. Napadlo mě, že je Lila doma a nechce mě vidět a tak si ani nerozsvítila. Čekal jsem od doby co Isabela odešla za Patrikem. Nedalo mi to a sedl jsem do auta a vyjel na adresu, kterou mi stihla Isabela napsat na kousek papíru. Možná to bylo přehnané, ale tohle je poprvé, kdy se o někoho tolik bojím. Od incidentu v nákupním centru jsem celý nesvůj a trvalo mi, než jsem si to konečně přiznal. Nikdy bych nevěřil, že zrovna já budu cítit k někomu takové city.  Rukama a postelí mi prošlo tolik žen, ale žádná pro mě nebyla speciální. Sami se přiblížily a snažily se, aby mě dostaly do postele. Většinou to byli úspěchy, ale trvali pouze chvíli a pak kouzlo jejich šarmu vyprchalo. Ztratil jsem zájem a přesunul se k jiné, která mi do kapsy strkala telefonní číslo a nebo rovnou kartu od hotelového pokoje. 

U Lili se nic nehnulo několik hodin a venku začínala být tma. Kousek opodál se rozsvítila pouliční lampa, která spíš blikala a občas zhasla úplně. Tohle místo nevypadalo vůbec bezpečně, když se okolo začali otevírat pochybné podniky. Z vedlejší putyky se ozval rámus a nakonec přistál na ulici nějaký ožralí dědek. Vstal a opřel se o verandu, kde se dožadoval u vyhazovače opětovného vstupu. Ten do něj znovu strčil.

Pomalu jsem se chtěl vrátit do auta, o které jsem se opíral a čekal na Lilu, když se z jedné uličky ozval ženský hlas. „Nemůžeš s tím přestat? Kolikrát ještě nás dostaneš do problému. Nestíhám ani vydělávat tolik, kolik prohraješ a propiješ.“ Ten hlas jsem znal. Byla to Lila a na někoho křičela a pak se ozvala další. „Tak moc se nestalo. Občas vyhraju víš.“ Dvě ženy vyšly zpoza uličky.  Na Lile bylo vidět naštvání a nahromaděná frustrace. Za ní šla postarší žena, která vrávoravou chůzí škobrtala v podpatcích o dlažební kostky. Její obličej měl ruměnec na tvářích a tvářila se ledabyle, jako by jí všechno bylo jedno. Šaty tmavě modré barvy byli drahé, ale dost obnošené. Jako někdo, kdo se stýká s lidmi jsem to poznal na první pohled. Pijavice bez práce.  „Pokud s tím nepřestaneš, už tě nebudu podporovat a odstěhuju se.“ Starší žena se zamračila a dostihla Lilu. „Klidně! Stejně z tebe víc nedostanu. Seš škrt, který nedá kapesný vlastní mámě. Zmiz a už se nevracej!“

V tom okamžiku si mě všimla. Její výraz obličeje se mi vůbec nelíbil. Poprvé nebyla sama sebou a sklonila hlavu. Žena pokračovala za ní, když si všimla mého auta. „Aaa panáček. Copak tu hledáte? Nechcete společnost? Dám vám jí levně. Může s váma pít klidně, až do rána.“ Pokračovala žena dál a hodila očkem po Lile. Hned mi došlo co tím myslí a okamžitě jsem jednal. „Vy jste její dealer? Copak se nestydíte? Je to vaše dcera a snažíte se jí prodat!“ Lila zůstala stát kousek od dveří a nestačila se divit, co se právě děje. Richard ke mně přistoupil a vzal mě za ruku. „Máš všechno důležité u sebe?“ Zaregistroval jsem velkou kabelku, kterou měla i posledně. Trochu rospačitě přikývla. To mi stačilo. Otočím se na její matku a v klidu jí řeknu. „Dokud budete takhle pít a hrát Lila zůstane mimo váš dosah. Nečekejte, že by za vás platila nebo vás tahala ožralou po ulici domů. Dokud nezačnete něco dělat sama se sebou a vyhrabete se z té břečky, do které jste zapadla Lilu neuvidíte o to se postarám.“ Strčíl jsem Lilu do auta a nastartoval motor. „Ty hajzleee. Je to moje dítě můžu si s ní dělat co budu chtít! Lilo okamžitě z toho auta vypadni!“ Vybuchla jak sopka a nechávala za sebou spoušť. Na auto mi hodila nejdřív nějakou krabici a pak celou popelnici, která se překlopila a její obsah přistál na kapotě. Zapnul jsem stěrače a přidal plyn. Lekla se a uskočila. Vyrazil jsem z té zpropadené ulice do nedalekého města. Lila byla pořád zaražená. Asi nemohla zpracovat, to co se právě stalo a sama z toho byla v šoku. Možná mi pozdějí dá pár facek, ale nemohl jsem si pomoct. Nedokážu se dívat na to jak trpí. Opět se mi zachvělo srdce něčím novým a pro mě nepoznaným. Trochu se toho bojím, ale při pohledu na ní a její vystrašený výraz to ze mě postupně spadlo a začínalo hřát.

 

Dal jsem si ruku na hrudník a poslouchal jeho zrychlující se tlukot. Lila se trochu vzpamatovala. „Kam mě to vezeš?“