Kouzla a čáry úvod 1.část

Úvod 1/3

Ahoj přináším novou povídku snad není moc ulítla zatím posílám jednu část úvodu, který je rozdělen do tří částí takže se máte na co těšit.

"Ještě potřebuju kořen mandragory, jinak mě zase černokněžník potrestá." Říkal si pro sebe nahlas Sasuke a povzdechl si. Znovu se shýbl k zemi a začal hledat ale nemohl najít jakoby je někdo před ním vysbíral do posledního kořínku. Pomalu se smrákalo a nadcházela noc a tak se musel vrátit zpátky v čas, ale s nepořízenou.

---

Stihl to tak akorát, aby mu nezabouchli bránu přímo před nosem a hned na to ji strážci na hlídce zabouchli. Vláčel se městem a nechtělo se mu vracet do stavení, když věděl, že ho čeká výprask. Jak byl uzavřený do sebe a přemýšlel nevnímal nic co se dělo okolo něj. Najednou se ocitl na zemi a bolel ho zadek jak si ho Sasuke při pádu narazil. Trochu se rozhlédl a zjistil, že do někoho vrazil a oba skončili na zemi. Ten druhý se hned zvedl a povídal:"Co děláš neumíš čučet na cestu?" Nečekal jestli mu na to Sasuke něco řekne a ani mu nepomohl vstát ze země prostě ho tak nechal. Popadl jeden plátěný pytel a rozeběhl se do nějaké uličky. Sasuke se pomalu narovnal a opatrně vstal, protože si při pádu zvrtnul kotník, šíleně to bolelo. Hodil si přes rameno pytel, který tam zbyl a pomalu se vracel k mistrovy do domu. Ten už přešlapoval na prahu dveří a čekal kdy se Sasuke vrátí. "Tak co našel jsi všechno?"Ptal se Orochimaru a dychtivě vytrhl pytel z rukou učedníka. Sasuke radši ani neodpověděl a nechal ho ať se přesvědčí sám na vlastní oči. "Okamžitě si sbal věci a vypadni od mích dveří, takového budižkničemu nebudu živit!" Rozkřikl se černokněžník, hodil po něm pytel s bylinami a zabouchl dveře od domu, ještě bylo slyšet pár nadávek pak chrastění klíčů a cvaknutí zámku ve dveřích. Sasuke stál venku na schodech a třeštil očima na zamknuté dveře a přemýšlel co bude dál. Orochimaru otevřel okno v prvním patře a poslal na něj bouřku. " Hromy blesky ke mně pojďte, déšť si na pomoc vemte!" V tu chvíli nevěděl co má dělat jen se díval na pytel, který svíral v rukou a uvědomoval si, že nemá kam jít a je v cizím městě kde nikoho nezná. Vzpamatoval se právě, když mu první kapka deště přistála na obličeji. Rychle se rozeběhl pryč od domu černokněžníka, kde už nad ním nemá jeho kouzlo moc. Chtěl přeběhnout most, ale pak si to rozmyslel a schoval se přímo pod ním, tak blízko domu mě nebude černokněžník hledat pomyslel si. Tím unikl dešti a byl alespoň chvíli v suchu, než se počasí umoudří. Našel tam bednu na kterou se vyčerpaný sesunul. Trochu se uklidnil a když se vydýchal z běhu začal uvažovat o svém osudu. U Orochimara si připadal spíš jako poskok, vlastně Saskeho po celé dva roky co u něj sloužil nenaučil jediné zaklínadlo nebo zaříkávání. Jediné co se naučil bylo rozeznat kde jakou bylinu a nebo plevel. Jak tak uvažoval ani nezaregistroval, že pod most někdo přišel. Oba se na sebe ve stejnou chvíli podívali a řekli:"Zase ty no to snad né!" Přeměřovali se pohledem než se vzpamatovali ze šoku. "Vidím, že máš můj pytel, vrať mi ho!" Rozkřikl se na Sasukeho. "Jen si ho vezmi mě už k ničemu není." Odpověděl sklesle. Naruto nečekal, že bude tak jednoduché získat pytel zpátky, ale asi se v tom klukovi spletl.

Zakřenil se na Sasukeho a podával mu pytel. " Tak tady máš ten svůj." Sasuke se díval do země a potichu odpověděl, jako by to neměl ani nikdo slyšet. "Nepotřebuju ho, už je pozdě, můj učitel mě vyhodil, když jsem nepřinesl co potřeboval." Naruto nevěřil svým uším, jak může být někdo tak bezcitný, kvůli tomu, že došlo k omylu, to prostě nechápal. "Jestli nemáš kam jít o něčem bych věděl pojď se mnou." A znovu se usmál, ale asi nepochopil, že Sasuke chtěl být v téhle chvíli sám a tak se na Naruta obořil. "Neotravuj!" Ten se nedal jen tak odradit a vytáhl Sasukeho na nohy a prohlásil : " Jestli chceš tak pojď se mnou, o něčem bych věděl a neboj se něco už vymyslím!" Hmm.. " Jo, abych nezapomněl já jsem Uzumaki Naruto čarodějnický učeň." A táhl Sasukeho za sebou jako hadrovou panenku, vůbec nekladl odpor, protože už mu bylo všechno jedno. Chtěl se naučit čarovat a místo toho má hromadu problémů a kouzlit neumí, aby se s toho dokázal dostat sám a vyčaroval si třeba dům. Naruto ho vlekl nějakými temnými postraními uličkami, že si ani nepamatoval kudy šli a najednou stáli před ohromnou bránou, za kterou byl vidět rozlehlí park. "Kam mě to vedeš a kde to jsme?" Kladl Sasuke jednu otázku za druhou a přitom se rozhlížel ze strany na stranu a pak mu pohled padl na bránu.